Mrazivé letní noci

49

Michael položil telefon a zadíval se na Emmu. Stál u recepce v mathesonské nemocnici, zatímco ona rozbila tábor přímo v čekárně ve vestibulu. Do klína si usadila notebook, do kterého vydatně bubnovala tiskové prohlášení pro veškeré sportovní a bulvární magazíny, a nejen pro ně. O celou věc se začala zajímat také státní televize. To bylo příliš pozornosti na jednu tiskovou mluvčí. Jedna žena proti celé mediální armádě.

„Jméno pacienta?" zeptala se ho sestra a probrala ho z myšlenek.

„Colin Kristensen," odvětil Michael.

Žena si přes pult dlouze povzdechla. Pohlédla na něj a v očích se jí zračila únava. „Kolik vás dneska ještě bude?"

„Co, prosím?"

Žena protočila oči a mávla rukou. „Jste rodinný příslušník?"

"To nejsem, ale ta žena támhle v čekárně je jeho tisková mluvčí. Potřebovala by vědět, jak je na tom."

„A ten kluk je snad rocková hvězda nebo co?"

„Je to hokejista."

Na tu odpověď se žena rozesmála. Upřímně a zhluboka. „To by mnohé vysvětlilo" Lidi od hokeje byli všichni debilové.

Michael se zamračil. Tak nějak si nebyl jistý, jestli si z něj sestra střílí nebo snad ví něco, co on ne. „Co se tady vlastně stalo?" zeptal se.

A ona mu to pověděla. O tom, jak se ti dva chlapi málem poprali, jak se hádala s ženskou, co měla být Kristensenova sestra. A taky to, jak ta druhá holka rozbila sklo ve dveřích. „Měli byste si uvědomit, že tady nejste na stadionu a mohli byste se konečně přestat chovat jako zvířata," ukončila to.

Michael na ni zíral a nemohl uvěřit vlastním uším. „Myslíte, že byste si tyto informace mohla nechat pro sebe?"

„To já nevím, mladíku. Už mám vás všech přímo po krk."

Jenže Michael nebyl hokejista. Byl to manažer, obchodník a skvělý vyjednavač. „Za to všechno se vám moc omlouvám."

„To je moc pěkné, ale byla bych raději, kdybyste mě všichni nechali v klidu pracovat a kdybych jméno Kristensen už dneska neslyšela."

„Obávám se, že to nejspíš bude ještě horší."

„Co tím myslíte?"

„Až sem dorazí noviny a televize, začne peklo. Měli byste dnes posílit ochranku."

Žena na něj šokovaně zírala. Pak semkla rty a rázně přikývla. „Díky za upozornění."

Michael přikývl nazpátek. Aniž by o tom žena věděla, už byla na jeho straně. Vydal se za Emmou, která se ve stejné strnulé poloze skláněla nad notebookem a psala, až se jí od klávesnice kouřilo.

„Pustí nás za ním?" zeptala se, aniž by vzhlédla.

„Ne," zavrtěl hlavou Michael. „Asi tady ale kvůli tomu bylo pěkné pozdvižení."

Vzhlédla k němu. Oči za obroučkami brýlí zajiskřily. „Cože?"

„Pověděla mi to sestra. Prý se tady někdo porval," řekl, „pak se s ní hádala Colinova sestra a pak nějaká holka rozbila sklo támhle ve dveřích." Kývl hlavou k bílým dveřím, jejichž kdysi skleněná část byla nyní vyplněna igelitem. „Pak je všechny vyhodili."

„Děláš si srandu?"

Zavrtěl hlavou.

„Volám Peterovi!"