Mrazivé letní noci

4

Kara přímo milovala barevné bruslařské kostýmky a šaty. Zbožňovala krajky a volánky, které za ní vlály, když brzy ráno na stadionu v Dahlu projela čepelemi bruslí neporušenou ledovou plochu. V těchto chvílích si připadala svobodná a bezstarostná, ale také krásná. Oblékla si kostým a zapletla vlasy do dlouhého copu, avšak nikdo její snahu nemohl ocenit, protože bylo příliš brzy a stadion ožíval až po páté ráno. Ale v tom právě tkvělo to kouzlo. Kdyby takhle vystoupila před tátovými hokejisty, akorát by odvraceli zrak a upadali do rozpaků. Tátovi by vstávaly všechny vlasy na hlavě z úplého oblečení a holky na tribunách by hledaly každou nedokonalou křivku jejího těla. Nic z toho neměla zapotřebí. Raději o samotě kroužila po ledě, cvičila jednoduché piruety a otočky a představovala si, že ji tady jednou přistihne Alexej Sibirsk - ruský krasobruslař, mistr světa jednotlivců, olympijský medailista ze Soči a její platonická láska. Když se tak řítila po ledě, pravé chodidlo a obě ruce zdvižené v dokonale rovné holubici, občas přivřela oči a přemítala, jak Alexej sejde z tribuny a po doznění posledních tónů hudby z jejího telefonu začne do ticha tleskat. Řekne, že ji sleduje už nějaký čas a chce s ní bruslit v páru. Vyhrají spolu mistrovství světa i olympijskou medaili, bláznivě se do sebe zamilují a budou obrážet jednu soutěž za druhou. Alexej ji při ceremonii na olympijských hrách znenadání požádá o ruku a ona před zraky celého světa řekne ano a přijme prstýnek v záři olympijského plamene a-

Její mysl vyrval z fantazie zvuk otevíraných dvířek střídačky. Prudce otevřela oči a postavila se na obě nohy. Zaraženě zůstala stát, dokud ji brusle nedonesly ke stejně šokovanému Colinu Kristensenovi. Zabrzdila oběma hranami a na jeho tkaničky se snesla sprška ledu.

Samozřejmě ho očekávala, proto na dnešní den vynechala oblíbený kostým i makeup a zvolila jen pohodlné legíny a huňatou mikinu. Přesto když se hned ráno neobjevil, myslela, že si to nakonec rozmyslel a nepřijde. Ale teď byl tady, jen později. Připadala si, jako by ji právě vyrušil z intimního momentu. Jako by ji snad viděl až do hlavy, kde si právě s Alexejem říkali na pláži v Los Angeles své ano.

„Omlouvám se, že ruším," spustil po chvíli Colin. „Trenér Larey mi pověděl, že si tu můžu v tuhle dobu přijít zabruslit. Pokud ale máte trénink, tak samozřejmě zmizím. Asi to bylo nedorozumění."

Kara přemýšlela, že by mu na to kývla a nechala ho odejít. Jasně, mám trénink, vysmahni! Ale otec by jí za to ukousl hlavu a na mrchu si hrála nerada. „To nic," pověděla. „Bruslím v rámci hodin pro zaměstnance." Symbolicky mu ustoupila, aby se mohl rozjet na led.

Měl na sobě sportovní bundu a kalhoty od nějakého děsně drahého sponzora Toronta. Hokejku si precizně otejpoval a nyní ji držel ve značkových rukavicích Bauer. Na hlavu si narazil kulich, který překvapivě vypadal naprosto obyčejně. Z jedné rukavice vypustil puk a dlouze sledoval, jak se kutálí po ledě. Když narazil do mantinelu, vzhlédl ke Kaře a pokusil se o úsměv.

Ta se mezitím snažila zastavit zběsilý tlukot svého srdce.

„Děkuju," řekl zdvořile. „Budu se snažit příliš nepřekážet."

Kara se zamračila. „Děláš si ze mě srandu, Coline?" To se změnila natolik, že ji nepoznal? Možná proto, že si nedávno začala barvit vlasy. Nebo to bylo řasenkou? Možná zhubla...nebo taky přibrala. Nebo dočista zapomněl, že existovala. 

Až když uslyšel drzý podtón, jakým spolu mluvili jako děti, v očích se mu okamžitě mihlo poznání. „Kara?" podivil se. „Kara Lareyová?"

Usmála se. „Tos mě jako nepoznal?"

Zavrtěl hlavou a znovu si ji prohlédl od hlavy k patě. Stejně tak si prohlédla i ona jeho. Taky se změnil, o tom nebylo pochyb. Vypadal víc mužněji, ale jen trochu. Jako dítě se podobal otci, nyní jeho ostřejší rysy spíš připomínaly matku.