Mrazivé letní noci

23

Když trenér Larey odpískal začátek buly a Jake Carter pustil puk na led, místo hry shodily dvě děti rukavice a tasily pěsti.

Došlo k tomu asi nějak takhle.

Přestože po ranní roztržce mezi Rorym a Amandou došlo ke smíření, v podvědomí dětí ještě sem tam vztek probublával. Nešlo o nic racionálního, jen čisté emoce.

Amanda měla dvě nejlepší kamarádky a ty kamarádky měly další kamarády. A přátelé drží spolu. Rory Carlson držel jen svou hokejku.

Na rozehřátí je nechal trenér Larey bruslit kolem kuželů, zatímco seděl na střídačce a nevěřil vlastním očím. Dovednosti dětí se od sebe propastně lišily. Měl tady skupinku, která by podle jeho názoru, ještě ani neměla dostat do ruky hokejku, a pak tady byla tlupa v čele s Carlsonem, kteří by rozcvičku zvládli i se zavázanýma očima. Mezi těmito dvěma hranicemi byl roztroušený zbytek. Trenér pocítil paniku, pak rezignaci a nakonec se pekelně naštval na člověka, kvůli kterému tady musel být. Na Aarona Kristensena.

„Šéfe," přibruslil ke střídačce Taylor Woody. „Už je to přestává bavit."

Mě taky, pomyslel si trenér. „Tak změňte směr a přidejte víc kuželů."

Kdyby tohle řekl své dceři, začala by ho bombardovat dotazy. Proč? A proč nejsi víc kreativní? A proč se mračíš? A proč tady jen tak sedíš? Tohle neustálé vyptávání měla po matce, tím si byl jistý. A na to byl vážně alergický. Na její matku i na vyptávání.

Proto pro něj bylo velice osvěžující, když Taylor Woody jen pokrčil rameny a řekl: „Tak jo."

Když už nad dcerou ale tak přemýšlel... „Kde je vlastně Kara s Colinem?"

„Zkouší si jeho náhradní brusle," vysvětlil Woody.

Trenér se zamračil. Ti dva k sobě byli přisátí jako pijavice. Poprvé si uvědomil, že je Colin jen devatenáctiletý kluk. Prohlédl si Taylora Woodyho a mimoděk si přehrál veškeré eskapády s jeho milostnými známostmi.

Jeho hokejisti si na Karu přirozeně nikdy nemysleli, ale Colin Kristensen už dávno nebyl jeho hokejista. Trenér vstal z lavice tak rázně, až tím Woodyho vyděsil. „Šéfe?"

„To nemá svoje brusle?" vyštěkl.

„Povolil jí holder."

„Zase si vzala ty holčičí?"

Woody přikývl.

Colin Kristensen byl v bezpečí. Skutečnost, že tráví příliš času o samotě s Karou, naprosto přebil trenérův odpor k dceřině zalíbení v krasobruslení. Kolikrát jí říkal, ať si bere hokejové brusle! Kolikrát se jí snažil vysvětlit, že její noha potřebuje pevnou oporu. Kolikrát se modlil, ať je tohle všechno jen její pubertální výstřelek.

„A Colin s sebou takhle normálně vláčí dvoje brusle?"

Woody pokrčil rameny. „Je to přece Colin," řekl asi podobným tónem jako by říkal Je to přece blázen.

„Poslyš, Woody," zahleděl se na něj trenér. „Já už jsem starý, ty se vyznáš líp. Nejsou ti dva spolu nějak moc často?"

„To byli vždycky, šéfe," odpověděl s největší upřímností Woody. A taky měl pravdu. Colin a Kara byli odjakživa nerozluční, tohle nic neznamená, prostě po letech navázali tam, kde skončili jako malé děti.

„Dík, Woody."

„Za málo, šéfe." S tím se odebral doprostřed ledu a kývl na Jakea. Pustili se do práce.