Mrazivé letní noci

32

Večírky v Kanadě byly oproti těm v Americe svým způsobem výjimečné. Tak třeba to, že když člověk vešel do domu, kde se večírek konal, nejprve se musel dostat přes hradby bot, které hosté nechali v chodbě. V Americe Peter nikdy tolik neřešil, jaké si vezme ponožky.
Na svém prvním kanadském večírku, narozeninové párty druhého gólmana Toronta, také ochutnal syrový květák, což byla z nějakého důvodu naprosto běžná pochoutka podobných akcí. Peter si syrový květák zamiloval.
Veškerý alkohol se pak většinou chladil na terase, kde venkovní teplota mnohdy přesahovala teplotu v lednici, a do pozadí se v televizi pustil hokejový zápas. Vždycky. Ať už to bylo utkání NHL nebo nějaká juniorka. A minimálně dvakrát za večer pár lidí popadlo lopaty a šlo odházet sníh.

Peter měl kanadské večírky rád a když se připravoval na ten u Jižního jezera, tak trochu se i těšil. Představa syrového květáku a přátelské atmosféry ho nutila půl hodinu před začátkem přešlapovat po hotelovém pokoji. Nešlo však jen o květák, těšil se taky na to, až uvidí Colina bavit se. To bude k popukání, obzvlášť když tam bude ta jeho brankářka. Peter nikdy neměl mladšího bráchu, proto nedokázal identifikovat tu škodolibou a zároveň hřejivou radost, kterou to v něm vyvolávalo. Jeho starší bratr Marty by mu o tom pocitu určitě pověděl víc, protože ho zažíval pokaždé, když ve své zakouřené garzonce na předměstí Richmondu, sledoval utkání Toronta. Pověděl by mu toho tolik, kdyby měl možnost. Vztahy v jejich domácnosti ale byly vždycky složité. Oba Grabcichovi chlapci vyrůstali jako plevel na zahradě, mohli bujet a růst, jakým směrem se jim zachtělo. Kdyby si tehdy děda Joseph vybral Martyho a naučil bruslit jeho, možná by tady místo Petera teď stál on. A možná by to byl naopak Peter, kdo by skončil v podmínce za překupnictví marihuany, odtržený od rodiny, sám v zakouřené richmondské garzonce a vídal by mladšího bráchu jen skrz televizní obrazovky.

Peter ale na Martyho v tu chvíli ani nepomyslel. Měl plnou hlavu jiných věcí. Mimo syrový květák a Colina Kristensena jeho myšlenky okupoval také Jake Carter a Karin Webberová. Chtěl Jakeovi pomoct, protože tohle hokejisté prostě dělají. Zároveň se mu ale náramně hodila do krámu záminka dalšího stráveného času s Karin.

Tu druhou věc si samozřejmě nepřipouštěl.

***

Na večírek u jezera nakonec přišel pozdě. Měl to přirozeně v povaze, s tím se nedalo nic dělat. Nepřekvapilo ho proto, že Colin už byl dávno pryč, když mu před odchodem klepal na dveře pokoje.

Co ho však překvapilo mnohem víc, byla skutečnost, že na večírku neměli syrový květák, ani hokejový zápas na pozadí a dokonce ani bednu piva chladící se v jezeře. Hotelový večírek připomínal spíš pompézní zahradní párty pod stany a ty Peter nesnášel. To proto, že na Manhattanu tyhle druhy zábav lidi milovali a milovalo je i Peterovo mladší já, na které by Peterovo současné já raději nevzpomínalo.

Rozhlédl se kolem sebe. Ti snobové tu dokonce postavili bar. Přímo na kamínkové pláži. Protočil oči. Kolem něj se to hemžilo vysokoškoláky a on si najednou připadal starý. O to víc zatoužil najít Karin. Přejel pohledem taneční parket a holky na vysokých podpatcích, nořících se do kamínků. Protočil oči znovu. Jakousi elektronickou skladbu právě dojížděl DJ za mixážním pultem a Peter si připadal ještě starší. Kdy se tohle dostalo do módy, sakra? Pro samý hokej možná zaspal dobu, protože jediné, co ho dokázalo zvednout na nohy byl Bon Jovi dunící přes celý stadion Air Canada Centre.

Nejdřív ze všeho našel Colina, Bavil se s trojicí kluků v rohu stanu a v ruce držel skleničku čehosi. Peter se zašklebil - beztak to bude jenom kola. Prohlédl si celou partu a zapřemýšlel, jestli jsou staří stejně jako Colin nebo jen Colin vypadá na víc, než doopravdy má. Přiklonil se ke druhé možnosti. Taky chvíli přemýšlel nad tím, jestli by je neměl jít pozdravit, ale v tu samou chvíli jeho uši zachytily známý hlas.