Mrazivé letní noci

48

Aaron Kristensen seděl na židličce a civěl do prázdna. Peter Grabcich civěl na Karin Webberovou, která se, od té doby, co si lékaři odvedli Lukea a Roryho, dohadovala s recepční sestrou.

„Jeho otec není v pohodě, chápete?" Od počátečního šepotu se postupně dopracovaly k otevřené výměně názorů. Takový efekt už Karin na lidi prostě měla. „Vždyť jste to sama viděla, co se tady dělo."

„A jak byste si to vážená představovala? Že byste šla s nimi? Jste snad z rodiny?"

„Vy mi tady něco vykládejte o rodině, když mě ani nepustíte k vlastnímu bratrovi!"

„Tady nejsme v pavilonu opic, které byste si mohla volně prohlížet. Sdělili jsme vám jeho stav a pustíme vás za ním, až dostaneme pokyn od primáře oddělení."

„Udělalo by mu radost, kdyby nás viděl, ale to vy nedokážete pochopit."

„Kdyby se vás všech sedm nahrnulo k němu do pokoje, tak by to byla učiněná katastrofa, to mi věřte."

Karin si odfrkla. Znovu se zahleděla směrem, kde naposledy viděla Roryho a jeho otce a zaskřípala zuby. „Nenecháte ty dva o samotě, že ne?"

„Je tam s nimi doktor."

„Dobře."

„Bude to všechno, nebo mě hodláte dál zdržovat od práce?"

Karin se naježila a chtěla vypustit z úst něco, co by ve vestibulu vyvolalo další poprask, ale to už Peter vstal ze židle a přistoupil k recepci. „Omluvte nás, prosím, jsme z té události všichni velmi rozrušení."

Sestra mu věnovala chápavý úsměv a přikývla. „Samozřejmě, tomu rozumím. Nedáte si čaj?"

„Jste velmi laskavá, nedělejte si škodu," sladký úsměv mu přešel ve škleb, když pohlédl na Karin. „A ty si pojď sednout."

Popadl ji za loket a táhl pryč, zatímco brblala na jeho účet. „No, to se mi jenom zdá. Tys jí málem vlezl až do žaludku!"

„Prosím tě, zmlkni a posaď se."

Kecla si na židli vedle Kary, které už se podařilo zahnat slzy. Peter usedl po její levici. Pohlédla na svou studentku a zahrozila pěstí k recepci. „Aspoň Karu by tam mohla pustit, ropucha-"

Peter jí stáhl ruku zpátky k tělu a obemknul pažemi. Přiložil ústa k jejímu uchu a zlehka políbil. Okamžitě ztuhla a zmlkla.

„Colin je v pořádku, na ničem jiném nezáleží. Počkáme třeba další tři hodiny. A Rory bude taky v pohodě, jeho táta byl jenom v šoku. Ten tvůj je na tom úplně stejně."

Styděl se za sebe, když se mu z její blízkosti napnuly kalhoty. Byli v nemocnici, Colinovi hrozila operace a on nemohl z hlavy dostat noc, kterou strávil s jeho sestrou. Pohladil ji bříškem palce po paži ucítil její husí kůži. Usmál se.

Když Peter po chvíli mimoděk pohlédl před sebe, setkal se s Woodyho pohledem. Jake Carter mu před chvílí usnul na rameni, proto musel Woody držet stabilní polohu. Nyní mrkl na Petera a zvedl palec levé ruky.

Karin si toho gesta samozřejmě všimla. Vysvobodila se z Peterova sevření a vydala se na toaletu.

„No to mě poser," zašeptal Woody, aby nevzbudil Jakea. „Ty seš vážně frajer, člověče!"

Peter zamžikal pohledem k panu Kristensenovi. Ten však dál vzhlížel ke dveřím, které vedly na Colinovo oddělení. Dovolili zůstat jen paní Kristensenové a možná to tak bylo lepší - zvládala to líp, než kdokoliv jiný.