Mrazivé letní noci

29

Když trenér Larey potkal před automatem na kafe Petera Grabcicha, celý zkoprněl. Když se za ním ale vynořila Karin Webberová, spadla mu čelist.

Peter byl v hokejovém světě velké jméno. Mnoho lidí tvrdilo, že má smůlu na tým. Někteří se s pevnou jistotou domnívali, že by mu to líp sedělo v partě, kterou dali tuto sezónu dohromady v Edmontonu, někteří měli zase jasno v tom, že patřil do Tampy. Byl to skvělý hráč, ale v jeho lajnách něco chybělo. Měl skvělá individuální hodnocení, ale pořád jako by nezapadal mezi ostatní.

Když pak k sobě dostal Colina, což byl od trenéra Boucharda dost kontroverzní krok, nenašel by se ani v řadách fanoušků Toronta jediný člověk, který by toto rozhodnutí schvaloval. „Frank možná vidí něco, co nevidíme my," prohlásil v pouliční anketě jeden z fanoušků. „Z poslední sezony máme spoustu zraněnejch hráčů a Kristensen je dobrej, to nepopírám, ale dát ho hned do první lajny? Buď jsme všichni do jednoho slepí, nebo je slepej Frank. Nic mezi tím."

Prvních pár zápasů se Colin na ledě moc neohřál, ale i tak dokázal velice dobře zapůsobit a fanoušci začali trenéru Bouchardovi trochu důvěřovat. Když pak přišlo ono velké rozhodnutí a Colin se poprvé ocitl vedle Petera, ten den visela nad arénou tíživá atmosféra plná očekávání. Ten den taky prohráli. Další zápas sice dokázali vyhrát, ale hokejová veřejnost se uklidnila. Grabcich a Kristensen v jedné lajně rozhodně nebyli žádný zázrak.

Pak přišel třetí zápas. A tam to něco, co vždycky v Peterově lajně chybělo, najednou bylo. Jakási přirozená soudržnost - tak to na tiskové konferenci nazval trenér, ale nikdo úplně nevěděl, co si pod tím představit. Nevěděl to ani sám Peter, vnímal to spíš tak, že Colin byl tam, kde ho potřeboval a naopak. Když se na něj z obou stran tlačili obránci a on si pomyslel: „Sakra, teď bych to tak potřeboval pustit!" jako na zavolanou za zády uslyšel dvojité ťuknutí hokejky o led. Colin si klepal o puk. Poslal tedy kotouč za sebe a než se z toho stačili obránci vzpamatovat, v jejich brankovišti se rozsvítilo červené světlo. Těch momentů tam bylo víc. Mnohem víc a mluvilo se o tom ještě několik dnů poté.

„Dělo se tam něco kouzelného," liboval si jeden z komentátorů. „Všechno si to náramně sedlo."

Podobných kouzelných zápasů odehráli ještě několik. Mezi nimi však bylo i mnoho těch, co už tolik kouzelné nebyly. To ale nebránilo tomu, aby se mezi fanoušky začaly trousit pověry o tom, že Peter konečně našel ty pravé spoluhráče.

„Musí to ještě doladit," zaznívalo na sportovních kanálech. „Ukázali, že umí být pěkně nebezpeční, ale zatím mi to připomíná jen spontánní výboje, než něco, co by dokázali předvádět permanentně. Ale od toho přece trénují, že ano? Věřím, že Frank Bouchard nemyslí na nic jiného, než jak ty dva přimět zase čarovat, jestli víte jak to myslím."

O Peterovi se říkalo, že je jako hráč velmi nedoceněný, což dokázalo pochopit až Toronto, které se nebálo na jeho bedra naložit víc než se odvážili v předchozích týmech. Od Petera se čekaly velké věci, stejně jako od Colina. Rozdíl byl v tom, že jeden z nich s tím uměl pracovat a druhý ne.

Trenér Larey tohle všechno chápal, proto ho ani trochu nepřekvapilo, že tady Petera vidí. Jeho srdce poskočilo, ale to jen proto, že před ním stál skvělý hokejista a on u sebe neměl lihový fix.

Peter byl hvězda NHL, ale Karin byla zase hvězda Dahlu. Rozdíl byl v tom, že jeden z nich v dobrém světle, druhý už tolik ne. Peter Grabcich tohle všechno taky chápal, proto zase jeho ani trochu nepřekvapilo, že trenér mnohem delší pohled věnoval právě Karin než jemu. Zazubil se.

„Dobrý den, pane," pozdravil s nejvyšší zdvořilostí. „Já jsem-"

„Richard, Petere," reagoval plynule trenér. „Pro tebe Richard, prosím tě."