Mrazivé letní noci

19.

„Když máma řekla tátovi, že je těhotná, už se viděl v náručí se synem, kterého od mala povede k hokeji," řekla Karin. „Tehdy ještě byli s trenérem Lareym za jedno. Postupně spolu ve městě protlačili klub až tam, kde je dnes. Kdybys jen slyšel ty historky. Byly to vážně divoké časy."

Peter se usmál.. „Včera jsem měl tu čest si pár příběhů poslechnout. Už vím, že s tvým tátou si není radno zahrávat."

Karin se zašklebila. „Takže si dokážeš představit, jak to u nás asi tak mohlo vypadat. Hokej, kam se podíváš. Podle mě mu to spermie udělaly na truc za všechny střely od puků, které za ta léta schytaly. Musely se skvěle bavit, když pouštěly dopředu tu jednu s dívčím chromozomem."

Peter semkl obočí. „To myslíš vážně?"

„Naprosto," odpověděla Karin. „Když jíš pořád dokola to samé jídlo, jednoho dne ti z něj bude na zvracení. Už ho nebudeš chtít vidět. Mně hokej pumpovali do žil už pupeční šňůrou a na zvracení mi z něj bylo ještě než jsem se narodila. Mým rodičům, kteří hokej milovali víc než cokoliv na světě, se zákonitě musel narodit někdo jako já. Rovnováha ve vesmíru, víš?"

Peter se na ni zahleděl. Necukala obočím, tvářila se naprosto seriózně a tak se rozhodl přijmout myšlenku, že už jí z toho všeho taky kape na maják. Prosím pěkně. A tahle ženská vzdělává mládež. Má červený diplom z molekulární chemie a biochemie a je přesvědčena o tom, že její existenci zapříčinily vzbouřené spermie. Ale Peter tady nebyl od toho, aby kohokoliv soudil a tak jen přikývl.

Karin zacukal pravý koutek úst. Sklonila hlavu a dlouho mlčela.

„Takže nenávidíš hokej, protože..." zamyslel se a tak trochu čekal, že mu to nějakou jednoduchou odpovědí ujasní. Místo toho se ale začala usmívat. To pro něj byla novinka a musel taky uznat, že velmi příjemná. Karin měla ve tváří podobný dětský výraz jako Colin, když ho něco pobavilo. Vystouply jim společné rysy a v tom okamžiku šlo jasně poznat, že jsou sourozenci.

„Dělám si srandu, Petere," mávla rukou. „Na blbou otázku, blbá odpověď. Opravdu sis myslel, že to myslím vážně?"

„Předpoklady na to máš."

„Taková pitomost," přešla jeho rýpnutí a dál se vrtala otázce. „Co mi na hokeji vadí? Co bys tak chtěl slyšet? Nějakou srdceryvnou historku, jak mě někdo srazil na bruslích a já utrpěla trauma? Nebo ne! Že jsem chodila s hokejistou, který mi zlomil srdce? Takový primitiv fakt nejsem, budu tě muset zklamat."

Peter se zasmál. „Popravdě jsem to chvíli tipoval na zhrzenou lásku."

„S hokejistou bych nikdy nic neměla," založila si ruce na prsou. „Stačí mít doma otce."

„To říká spoustu holek," ubezpečil ji Peter, „obvykle těsně předtím než si s hokejistou začnou."

„Jenže já nejsem nějaká puťka, kterou si odchytneš u baru."

„To nejsi," souhlasil. „Tebe bych na baru teda fakt potkat nechtěl." Pravděpodobně by ho zabila dřív, než by ji stačil oslovit. Z té svoji napěchované kabelky by vytáhla sekeru a bylo by to.

Na malou chvíli se na něj zadívala. Peter jasně rozpoznal, jak ho hodnotí, přemýšlí, počítá a tvoří vzorce. Měla na to koneckonců doktorát. Poznal taky, že tentokrát je něco jinak. Trpělivě snášel její pohledy a vyčkával, k čemu se dopracuje, ať už to bude cokoliv.

„Mě bys na baru ani nepotkal," řekla po chvíli a natáhla se po své kabelce. Vytáhla z ní širší láhev vína na širší problémy. „Já piju výhradně sama."