Mrazivé letní noci

20

Karin Webberová rozhodně nebyla jako její matka a po třech sklenkách vína se mu neotevřela tolik jako paní Kristensenová. To však Peter nepotřeboval, už dávno o ní věděl úplně všechno. To, jak byla chytrá. Jak získala doktorát v oboru, který jemu absolutně nedával smysl. Jak se provdala za chlápka, kterého znala teprve pár měsíců, a kterého paní Kristensenová stejně neměla moc ráda, protože všem říkal „Čau", jako by se s nimi znal léta. A taky neměl rád hokej. Při své jediné návštěvě v Dahlu dokázal paní Kristensenovou urazit hned dvakrát a to tím, že jí řekl Čau a pak tím, že na konto hokeje prohlásil: „A nebylo by to celý jednodušší bez toho ledu?"

„To bychom tomu pak nemohli říkat lední hokej," odpověděl tehdy s nebývalým klidem pan Kristensen.

„No to sice jo," přikývl zeť. „Ale bylo by to levnější."

Bral to jako vtip, ale bohužel ho pronesl ve špatné rodině. Paní Kristensenová si to vzala osobně a zavolala si Karin do kuchyně. „To nám děláš naschvál, že?"

Karin protočila oči. „Jako bych to měla zapotřebí." Doopravdy se dlouho necítila tak dobře jako ten den, kdy její rodiče seděli u stolu s Colem Webberem a nevěděli, co říct.

Když se pak procházeli po domě, Cole se zastavil u jedné fotky s Colinem z mistrovství světa juniorů a snažil se být zdvořilý: „Takže tohle brácha, jo?" obrátil se na Karin. Přikývla. Předstíral, že fotku detailně zkoumá, ale všichni dobře věděli, že z něj nic kloudného nevyleze. „Asi mu to jde, že?"

Pan Kristensen semkl rty, aby neřekl něco nevhodného, a Karin semkla rty, aby se nezačala smát. „Jo, jde mu to docela dobře, Cole," odpověděla sladce.

Cole možná nerozuměl hokeji, ale rozuměl lidem a poznal, že v tomhle vztahu plní naprosto jinou roli, než se na první pohled zdá. A když si to v domě Kristensenových po svatbě s Karin uvědomil, jejich vztah byl od toho dne odsouzen k zániku.

„O co ti vlastně jde, Karin?" řekl jí po těch šesti měsících, když oba podepsali rozvodové papíry. „Tvrdíš, jak hokej nenávidíš, jak je celá tvoje rodina touhle stupidní hrou posedlá, jak nad tím ohrnuješ nos, ale přitom se u tebe stejně všechno točí kolem hokeje. Předpokládám, že proto sis mě vzala, ne? Protože o hokeji vím úplný hovno a budu tím nasírat tvoje rodiče, kteří jsou ti mimochodem, jak jsi tvrdila, taky totálně ukradení."

„Mysli si, co chceš, Cole," mávla nad tím rukou.

Jenže Cole už byl v ráži. „Mám tě fakt rád, Karin," přiznal. „A jestli tuhle sračku jednou překonáš, tak budu taky rád, když se mi ozveš, ale zrovna teď na to fakt nemám. Jsi jedna z nejchytřejších holek, jaký jsem kdy poznal. Sakra. Máš doktorát z nějaký šílený chemie. Nabídli ti místo ve výzkumným týmu na univerzitě. Proboha, vždyť ty to jednou dotáhneš daleko. A to, že tvoji rodiče vidí jen tvýho bráchu je jejich problém. Možná může bejt dobrej, já fakt nevím, hokeji rozumím úplný hovno. Ale on za pár let stejně skončí, takhle to u těch mladej talentů totiž bývá a nejen v hokeji, obzvlášť, když mají tak nezdravej základ. Jednou to všechno padne, ale to ty budeš teprve začínat. Jsem na tebe i tak pyšnej, abys věděla. Ale já nejsem ten, od koho bys to chtěla slyšet, chápu. Tak ti teda jen přeju hodně štěstí." S tím se vytočil na patě a odcházel. V ruce rozvodové papíry a v srdci díru.

Karin zacukalo obočí. Jednou. Dvakrát. A v jednom jediném sledu ještě třikrát. Peter Grabcich by nyní věděl, že to znamená katastrofu.

„Colin bude jednou nejlepší hokejista na světě!!" zařvala tehdy na Colea přes celou chodbu, až se otřásly dveře v pantech všech kanceláří. Každý jeden právník v budově ten den zvedl hlavu od práce a pomyslel si, jak už si to v podobné instituci pomýšleli často, že tihle dva budou lepší od sebe. Ať už se říkalo, co chtělo, práce rozvodového právníka opravdu měla smysl. A s tím se zase vrátili ke svým činnostem.