Mrazivé letní noci

2

Týmu HC Dahl se ten den hra moc nedařila. Když se Colin dostal na stadion a koupil si vstupenky, aniž by ho kdokoliv poznal, dohrávala se druhá třetina. Dahl prohrával o dva góly a podle toho, jak se jeho hráči uštvaně pohybovali po ledě se nedalo očekávat vyrovnání. Tribuny proto skandovaly jediné slovo: „Vydržte! Vydržte! Vydržte!"

Dahl neměl zrovna špičkový tým a hráči zažívali dobré i špatné časy stejně jako hvězdy v NHL. Vlastně se to tolik nelišilo. Jen když jste něco podělali tady, chvíli se vám posmívalo celé město a pak se na to zapomnělo. Když jste něco podělali v NHL, posmíval se vám celý svět a na Youtube někdo vyvěsil každičký moment vašeho fiaska v HD rozlišení, s hlasovým komentářem, elektronickou tužkou a maximálním přiblížením.

Dahl neměl nejlepší hráče na světě, ani nehrál nejlepší hokej, neměl ani nejlepší trenéry. Přesto všechno však fanoušci nikdy neodcházeli z prohraného zápasu jako poražení. NIKDY. 

HC Dahl měl totiž Kavku.

Kavka obecná je středně velký pták vyskytující se hojně v Evropě a na západě Ruska. V osmdesátých letech dvacátého století se díky lodní dopravě dostala až na severozápad Ameriky  a několikrát byla pozorována také v Kanadě, na Faerských ostrovech, Giblartaru a v Mauritánii. Dorůstá délky až třicet devět centimetrů a v rozpětí křídel měří až pětasedmdesát. Barva peří je převážně černá nebo šedočerná se světle šedým týlem.

Někdy v devadesátých letech do Dahlu přijela znepokojená skupinka ornitologů z univerzity v Ottawě, aby prošetřila, zda sem právě v důsledku lodní dopravy nebyl zavlečen nepůvodní druh ptactva z Evropy, který by mohl narušit zdejší ekosystémy.

Místní je příliš nevnímali, dokud jim uprostřed hokejové sezóny neuzavřeli zimní stadion, protože v něm údajně měly hnízdit tři mladé páry těchto ptáků. Ornitologové prolezli všechny rýny, okapy, půdní prostory, ale po žádné kavce nebylo ani stopy. Avšak když je vědecký pracovník přesvědčen, že něco někde je, pak tam bude šťourat tak dlouho, dokud to nenajde. Člověk si zkrátka nemůže dovolit přijet do městečka, které žije hokejem, zavřít uprostřed sezóny zimní stadion a pak v něm nic nenajít. A tak pokračovali v pátrání.

Když už za sebou měli druhý měsíc bez jakéhokoliv nálezu, zašla si skupinka vědců povyrazit do baru nad hledištěm stadionu, kde narazila na místní fanoušky. Mezi nimi byl tehdy i Colinův táta.
To, co se pak v baru stalo, tam taky zůstalo. Rolbař, který tou dobou upravoval ledovou plochu, si ničeho nevšiml. Údržbáři, kteří opravovali rozbité sedačky na tribunách, prý ani nevěděli, že je bar otevřený. Sportovní ředitel a ředitel klubu ve zprávě policii uvedli, že žádnou ojedinělou situaci na svém stadionu nezaznamenali. Zkrátka a dobře se ty monokly a rozbité nosy ornitologům na tvářích objevily zřejmě přes noc. „To bude nějaká ptačí chřipka," tvrdili místní. Ani záznam z kamerového systému neexistoval, protože zimní stadion byl přece uzavřený a když jsme u toho „...co ti ornitologové vlastně dělali na baru? Myslíte, že právě tam ty kavky hnízdí, pánové?" reagoval s úsměvem sportovní ředitel a vrtěl hlavou.

Ornitologové sice zmizeli, jejich hlášení na policii se nakonec obrátilo proti nim, ale sezóna pro hokejový klub už byla stejně ztracená. Obyvatelé Dahlu ale přesto na ty časy vzpomínají v dobrém. K urovnání celé situace získali od Ottawské univerzity štědrý sponzorský dar, díky kterému opravili střechu stadionu a zakoupili zcela nové vybavení pro hokejovou školičku a juniorský tým.

Kristensenovi v té době, podobně jako většina obyvatel Dahlu, neměli moc peněz nazbyt, proto byli vděční, když Colin dostal od klubu svoje vlastní dětské brusle, hokejku a ochrannou přilbu. Díky všem těm věcem ho začala paní Kristensenová pouštět častěji na led a díky tomu zase mohl Colin pořádně trénovat. A protože trénoval více, lépe a pilněji než kdokoliv jiný, dotáhl to nakonec až na vrchol.