Mrazivé letní noci

8

Cesta proběhla přesně tak, jak nakázal Kařin otec. V tomhle byl Colin naprosto spolehlivý. Co řekl trenér, to prostě platilo bez jakýchkoliv výjimek. Celou cestu jel poslušně za autobusem a snažil se ignorovat děti na zadních sedadlech, které na něj celou dobu z okna užasle zíraly a mávaly.

„Nenapadlo mě, že z toho fakt bude takový poprask, promiň," zamumlala někdy v půlce trasy Kara. 

„To je v pohodě," houkl Colin. Překvapivě mu nedělalo tolik problém postavit se tváří v tvář dětem jako dospělým. Děti se ho nebudou snažit niterně rozebírat a to byla příjemná změna.

„Když se s každým vyfotíš, podepíšeš se a zahraješ si s nimi nějakou hru, tak to budou nejšťastnější lidičkové na světě," ujistila ho Kara.

Colin se usmál. Dětem toho stačilo málo. Dospělí ochutnají kousek a pak si ho se všemi těmi otázkami nárokují celého. „Myslíš, že to tvému tátovi nevadí?" zeptal se po chvíli.

Tentokrát se usmála Kara. Trenér Larey a Colin Kristensen okolo sebe chodili po špičkách, přestože je to k sobě táhlo jako dva magnety. A to hokejisté často tvrdili o holkách, že jsou praštěné, dramatické a není možné je pochopit. Tihle dva byli o deset levelů výš než kterákoliv Kařina spolužačka. „Jasně, že mu to nevadí. Je z tebe úplně na měkko," řekla.

Colin polkl knedlík v krku a zakmital řasami. „Aha."

Po cestě měli jen jednu přestávku. Zastavili na benzínové pumpě a zatímco řidič tankoval, děti se začaly sypat z autobusu jako když Kavka na ledě vyklopí krabici puků. Rozlétly se do všech stran a Larey mohl jen doufat, že se zase samy vrátí. Ihned zčerstva jim zakázal se s Colinem fotit a povykovat, protože „...na tohle budete mít dost času potom. Padejte čůrat!!" a v automatu před benzínkou si nechal udělat kafe. Dvojité, protože to potřeboval.

„Rory říkal, že byl vevnitř a záchod je zamčený," přistoupila k němu po třech locích holčička ve žluté mikině.

„Musíte se zeptat té ženské na pokladně."

„A nemohl byste se jí zeptat vy?"

Trenér si drobnou dívenku přeměřil očima. Raději si upil kávy, než aby z něj vyletělo něco, čeho by pak mohl litovat. „Je vás tu dvacet na jednu ženskou," zaúpěl. „To se jí nikdo z vás není schopný zeptat na klíče k záchodu?"

Holčička sklopila pohled a prohrábla botou kamínky na dlažbě. Pokrčila rameny.

„Ježíši." Trenér položil kávu na zem. „Jestli to někdo rozlije, tak ho tady nechám." A zatímco nakráčel dovnitř prodejny, aby vyptal dětem klíče, dva kluci drželi stráž nad kelímkem s kávou a tvářili se u toho smrtelně vážně.

Kara to celé sledovala, zatímco Colin tankoval, a vrtěla hlavou. Její otec a děti tvořily zajímavou kombinaci. „Za nás byl taky takový?" houkla na Colina.

„Některé věci se asi nemění," odpověděl.

Když pak odešel zaplatit, paní u pokladny ho okamžitě poznala a požádala ho o fotku. A protože to byl Colin, nedokázal říct ne. Usmál se do objektivu svým nacvičeným úsměvem a setrval v něm, dokud si prodavačka nenastavila dobrý jas a neupravila vlasy. Kdyby se tím někdo začal zabývat, zjistil by, že na všech selfie s fanoušky vypadá šestnáctka Kristensen naprosto stejně.

„To není fér!" zakřičel na ně později Rory, když vycházel z toalety a vracel ženě klíč. Vyběhl ven za trenérem a měl štěstí, že tou dobou už zmačkal kelímek do koše, protože vyrušit ho při kávě podruhé by znamenalo katastrofu. „Trenére, proč se ta ženská může fotit s Colinem a my ne? To je nespravedlivé!"