Mrazivé letní noci

38

Pozdní večer se pomalu přehoupl v noc a noc v brzké ráno. Na pláži před hotelem to ještě stále tepalo hudbou a hlasitým smíchem, mezi táborovými chatkami si jeden kluk a jedna holka tiše povídali a uvnitř chatek začaly vyvstávat první otazníky.

„Myslíte, že trenér Roryho za tu bitku vyhodil z tábora?" zeptal se do tmy Adam.

„To by si přišel pro věci, ne?" namítl rozespalým hlasem Walter.

Adam zamžoural na temný kout Roryho postele - rozestlaná přikrývka, hokejový časopis, telefon a hokejka pod prostěradlem (hrozba jejího zlomení v Rorym stále rezonovala). Bez těchto věcí by tábor nikdy neopustil.

„To je divný," zabručel Adam, a tak vstal z postele a vyšel ven z chatky.

„Neblbni," zasyčel Walter zpod peřiny. „Trenér La-"

„Pssst."

Adam naboso přešel k sousední chatce. Venku bylo opravdu chladno - příliš chladno na tučňákové pyžamo a bosé nohy ve vlhké trávě.

Zaklepal na dveře a po dlouhém šramocení a několika nadávkách se ve dveřích objevil Amandin rozespalý obličej. „Co chceš, Adame?"

„Rory je pryč."

Ačkoliv se Amanda před kamarádkami zařekla, že bude Ronalda Carlsona nenávidět až do konce života, její malé srdíčko přesto udělalo kotoul vzad a dvojitý lutz. Amanda zvážněla. „Jak to?"

„Trenér Larey si ho zavolal k sobě," pověděl Adam. „Od té doby se nevrátil."

Za Amandinými zády se objevily tři zvědavé holčičí hlavy. „Myslíš, že ho vyhodil?"

„To těžko. Pořád má v chatce věci."

„Podle mě ho chtěl trenér jen seřvat."

„Tak to už po něm řve přes čtyři hodiny."

Amanda zalétla očima k pláži, odkud zněla hudba a výskot. Někdo dokonce okolo břehu jezera rozdělal ohně, kolem kterých se nyní shlukovaly skupinky studentů a opékaly na klaccích marshmallow.

Adam její pohled následoval. „Myslíš, že je tam?"

„Kde jinde?" odfrkla si Amanda. „V trenérově chatce je tma a kdybych já měla tu příležitost, taky bych tam šla."

Adam pohlédl na Amandu a Amanda na něj. „Teď tu příležitost máme."

„Takhle to nemyslím," souhlasila. „Máme příležitost ho přivést zpátky do chatky, než bude mít takový průšvih, že ho trenér doopravdy vyhodí. Nic víc."

Adam vypoulil oči. Kdyby se trenér Larey dozvěděl, že je Rory na večírku...kdyby se Rory třeba opil...kdyby ho tam někdo viděl a zavolal paní Carlsonové...kdyby...kdyby... „To je vážně blbeček," zavrčel Adam. „Hele, já vím, že z toho můžeme mít průšvih všichni. Kdyby nás tam někdo načapal, tak to nechci ani vidět. Nemusíš tam proto chodit, ale dík za tip."

Amanda povytáhla obočí. Některým klukům to dýl trvá, vzpomněla si na slova Kary Lareyové. „Sám jsi blbeček," odbyla ho. „Půjčíš mi mikinu?"

Adam půjčil Amandě mikinu a vyrazili přesně opačným směrem od místa, kde se jejich kamarád doopravdy nacházel. A protože nebyli obyčejný tábor, ale hokejový tábor, nezůstalo to jen při nich. Trenér Larey byl nejlepší trenér ve městě, protože dokázal udělat tým i z těch nezavilejších nepřátel. Tenhle tým nyní, dítě po dítěti, postupně vylézal z chatek a mířil směrem k pláži. Ronald Carlson se sice často choval jako blbeček, ale byl to jejich blbeček.