Mrazivé letní noci

18

„Na sociálních sítích máte miliony zhlédnutí," řekla žena s mikrofonem. „A stalo se to téměř přes noc. Co na to říkáte?"

Mladík se podrbal na čele. „No, víte...to video jsem ani nezveřejnil já. To někdo z lidí v hledišti. Vlastně z toho nic nemám, jen dobrý pocit, ale o tom to je. A taky je hezký, když se lidem líbí něco, co děláte."

„To, co na ledě děláte rozhodně hezké je," přitakal žena. „Povězte nám, jak jste se k tomu dostal?"

Mladík přešlápl z nohy na nohu. Jeho nervozita byla zjevná a nesmělý úsměv na tváři prozrazoval, že před mikrofonem ještě v životě nestál. „Jako malý jsem hrál hokej," řekl a nikdo ze štábu se necítil být překvapen. Hokejem tady vše začínalo i končilo. „Nebyl jsem ale tak dobrý, jak bych si přál. S hraním jsem skončil na střední, ale hrát pro zábavu a fandit jsem nikdy nepřestal."

„Kterému týmu fandíte?"

Mladík se zasmál. „Pochopitelně Las Vegas," řekl. „A nejen proto, že u nich pracuju. Mám rád to prostředí, fanoušky i celý tým v zázemí. Mají taky skvělé hráče a jejich hra je bezvadná."

„Vždycky jste fandil Vegas?"

„Pocházím z Worcesteru v Massachussetts, takže to byl odmala hlavně Boston. Ale k Vegas mám mnohem hlubší vztah. Když to člověk zažije na vlastní kůži, nemůže tenhle tým nemilovat."

„Teď jste jistě mnoho fanoušků potěšil," mrkla na něj žena a mladík zčervenal. „Co vás přivedlo z Worcesteru až do Las Vegas?"

„Studuju tady na univerzitě. Strojní inženýrství," přiznal mladík. „Nabídli mi stipendium."

„To se teda nepodaří jen tak někomu."

„To ne," přiznal. „Musel jsem kvůli tomu hodně makat. Ale to mi nevadilo, na dřinu jsem byl odjakživa zvyklý z hokeje. Dal mi skvělý základ pro to, chtít něco dokázat a nebát se na sobě pracovat."

„Jak se student strojního inženýrství dostane na led NHL?"

„Teď jste to řekla, jako bych s nimi snad hrál," usmál se, „ale já jen čistím led v reklamních pauzách."

„Ale takovým způsobem, že máte na TikToku milion sledovatelů."

„Rád bruslím a jak už jsem řekl, užívám si tu atmosféru na stadionu. V takovém rozpoložení si střihnete fajnovou otočku i s lopatou v ruce. Záleží ale taky na tom, jestli stíháte. Stejně jako v hokeji, i my uklízečky, musíme být sehraní a když při komerční pauze vyjedeme na led, musí to být rychlé a efektivní."

„Přibližte nám to."

„Je nás dvanáct, někdy deset. Každý má takovou širokou lopatu a jakmile hráči vyklidí hřiště, objevíme se my a čistíme led od sněhu. Divák tohle může vidět na každém zápase."

„Přibližte to víc vašim fanouškům na Tiktoku, někteří o hokeji neví prakticky nic."

Mladík znovu zrudl a zasmál se. „Po bruslení, zvlášť po hokeji, zůstávají na ledě vrstvy sněhu. Hráči ho v podstatě strouhají z plochy. Tenhle sníh pak může udělat velkou neplechu. Špatně se po něm bruslí, může hráčům ztížit práci s pukem a další věci. Prostě je lepší ho odstranit a o to se stará naše uklízecí četa."

Žena přikývla a očima ho vybídla k pokračování.

„Stejně jako všechny týmy, i my máme svoje strategie, jak to udělat co nejrychleji. Hra nesmí příliš dlouho stát, protože by pak hráči mohli vychladnout a to by mohlo mít vliv na jejich hru. Stejně tak by mohli vychladnout i fanoušci a my je přece nechceme unudit k smrti pohledem na to, jak seškrabujeme sníh z ledu. Proto jezdíme vždy v přesně daných formacích a hrneme sníh před sebou pryč z plochy. Dvě uklízečky se posléze odpojí a vrhnou se samostatně na brankoviště."

„A tam začíná vaše malá show."

„Jo, asi jo," přiznal mladík.

„Ve vašem podání to vypadá jako práce snů. Kde jste se naučil tolik otoček? A co ta pirueta?"

„Neučil," pokrčil rameny. „Dělám tu práci rád a takhle to dávám najevo. Když vím, že mám čas a k tomu chuť se protočit, tak to prostě udělám."

„A diváci vás za to milují," dodala žena. „Jak dlouho už tuhle práci děláte?"

Mladík se zamyslel. „Tak tři roky? Zhruba. Začal jsem s tím v prváku. Potřeboval jsem peníze a klub tou dobou hledal někoho na uklízení, tak jsem se přihlásil. Vyhovuje mi to i z hlediska rozvrhu ve škole, takže si nemůžu na nic stěžovat."

„Tři roky jsou dlouhá doba," uznala žena. „Jaký je váš nejsilnější zážitek?"

Mladíkovi úsměv na rtech náhle ztuhnul. Zadíval se na ženu před sebou, ale ta se dál nevinně usmívala. „Je mi jasné, kam tím míříte."

Žena zamrkala. „A kam tím mířím?"

„Zápas Vegas proti Torontu."

„Byl jste na něm?"

Uchechtl se. „Vám je doopravdy nějaký TikTok a moji fanoušci ukradení," obvinil ji. „Chcete jen slyšet, jaké to bylo škrábat z ledu všechnu tu krev po Kristensenovi, že?"

Moderátorka zalapala po dechu. „To mě ani nenapadlo!"

Mladík mlčel.

„Každopádně," řekla. „Když už jsme u toho...jaké to bylo škrábat z ledu všechnu tu krev?"

„Jste hyena," osočil ji. „Jaké to asi mohlo být? Bylo mi zle. Celý stadion mlčel, všech těch sedmnáct tisíc lidí. Nikdo ani necekl, jen zírali na tu krev, kterou jsem se já snažil seškrábat pryč lopatou. Jenže byla tak horká, že už se stačila zapracovat pěkně hluboko. Málem mi upadly ruce. Neslyšel jsem ani kolegy, kteří na mě volali, ať už zmizím, dokud do mě jeden z nich nestrčil." Slova z něj vyletěla téměř na jeden výdech. Moderátorka mu očima visela na rtech a ani nedutala. Stejně jako kdysi celý stadion v Las Vegas.

„Jo, to ticho bylo nejhorší," zamumlal si pro sebe mladík. „A taky ten pohled na Kristensena, když ho napůl vlekli do zázemí. Odvedli ho nejbližším možným východem od brankoviště, tedy kolem nás, ne do jejich kabiny. Stál jsem u stěny v chodbičce s lopatou v ruce a na vlastní oči viděl, jak ten kluk přišel skoro o všechno. Dodnes se vlastně neví, jestli to byla tepna nebo ne. Jestli by vykrvácel, kdyby se zdravotníci o pár vteřin zpozdili... I bez všech těch teorií je to děsivé samo o sobě. Pokusit se vydrhnout všechnu tu krev bylo to nejmenší, co jsem pro něj mohl udělat."

Žena přikývla. „Ale Kristensen se přece na led vrátil."

„Můj oblíbený tým je možná Las Vegas, ale jestli budou hrát proti Kristensenovi, pak budu vždycky fandit jemu. Protože sebrat to nic, co měl, když ho odvedli z ledu, a udělat z něj znovu něco, na to musíte mít zatraceně charakter."

„A co říkáte na jeho poslední zápas? Ten, který vlastně ani neodehrál."

„Tahle sezóna na něj byla prostě moc. Jeho první v NHL, to se plno kluků hroutí, i když jen sedí na střídačce a na led vyjedou párkrát za zápas. Kristensen dostal spoustu prostoru, hodně odpovědnosti a ještě k tomu se stala ta nehoda. A stejně se vrátil. A já věřím, že se vrátí znovu. Není to ten typ hráče, který by něco vzdával a já doufám, že si to uvědomuje i vedení Toronta, protože jestli jsou ty fámy o jeho výměně pravda, pak jsou to vážně idioti."