Mrazivé letní noci

45

„Neviděla jste tady malého kluka? Asi tak osmiletého, tmavé vlasy, na sobě má dres Toronta."

Prodavačka na benzínové pumpě zavrtěla hlavou.

„Kolik lidí tady tankovalo v rozmezí od devíti večera doteď?"

Kdyby se ptal kdokoliv jiný, poslala by ho prodavačka k šípku. Tohle byl ale Colin Kristensen, pobledlý, unavený, s fialovými kruhy pod očima, ale pořád on. Prodavačce to přišlo sexy, ale mlčela, protože tohle by si o devatenáctiletých klucích myslet neměla.

„Zhruba šest lidí," odpověděla. „Můžu se mrknout na účtenky, pokud máte čas, ale ty toho o moc víc nepoví."

Colin přikývl. „A nikdo z nich neměl s sebou děti? Nebo nekupoval něco, co by mohlo být pro dítě? Svačinu nebo čokoládu z automatu?"

Prodavačka pokrčila rameny. „Čokoládu z automatu si tady dává každý."

Colin sklopil pohled.

„Mrzí mě to. Pokud bych vám mohla nějak jinak pomoct..."

„Díky," pokusil se Colin o úsměv. „Možná jen nevyhazujte ty účtenky a nemažte záznamy z kamer. A kdybyste tady viděla toho kluka, zavolejte okamžitě na policii. Jmenuje se Rory a ztratil se."

Prodavačka přikývla. Sama děti neměla, vlastně je bytostně nesnášela, ale obavy na tváři Colina Kristensena dokázaly pohnout i jejími city. „Budu mít oči na stopkách," slíbila.

„Děkuju," kývl hlavou na rozloučenou a dal se na odchod.

Prodavačka ho sledovala, jak se svěšenými rameny kráčí do chladné noci. Také ona pocítila jakési nutkání, možná podobný instinkt, jaký velel Colinovi odmítnout Kařinu společnost.

„Počkejte!" zavolala za ním. Vyběhla ven přesně ve chvíli, kdy se chystal nasednout do auta. Zarazil se uprostřed pohybu a na malou chvíli mu v očích svitla naděje. Že by přece jen něco viděla?

Místo informací se však žena napřáhla a poslala mu vzduchem plechovku energetického drinku. „V noci musí být člověk na Klondike Highway obzvlášť pozorný."

***

„A hlavně si musíš dávat bacha na losy!"

„A nebrzdi prudce, obzvlášť, když je jinovatka!"

„A netrhej tak tím volantem!"

„Za žádnou cenu nesjížděj ke krajnici, tam na to cestáři obvykle serou a nechávají tam díry."

Elenu Carlsonovou vzpomínky na Lukeova kázání ohledně řízení auta vždycky doháněla ke vzteku. Jako by snad neměla řidičák nebo co. Jako by snad byla úplně pitomá.

„Nemá cenu to hnát přes šedesát mil za hodinu, obzvlášť v noci."

Elena jela sedmdesát a bylo jí to jedno. Potřebovala okamžitě najít svého syna jinak zešílí. Celou cestu se třásla jako osika a snažila se potlačit pláč. Drtila volant v rukou a zírala na cestu uslzenýma očima.

Nedokázala se smířit s faktem, že by mohl Rory zmizet, najednou nebýt. Ta představa jí rvala srdce na kusy, přestože se snažila zachovat klid a chladnou hlavu. Kam by přece mohl jít? Někde se zašil a tam trucuje kvůli stěhování. Jenže pokud ho nenašel ani trenér Larey a pokud nebyl na ledě...

Utřela si tvář do rukávu a popotáhla. Přišlápla plyn. Nebylo času nazbyt.

A zatímco Elena s ubíhající vzdáleností víc a víc zrychlovala, Colin naopak zpomaloval. Vyjel před hodinou a půl a dost pochyboval o tom, že by Rory došel pěšky dál než k první benzínové pumpě. Sledoval okolí, dokonce si nechal otevřenými okny proudit dovnitř chladivý vzduch jen aby lépe slyšel zvuky zvenčí - že se za zatáčkou v protisměru co nevidět vynoří auto pro něj nebylo tak velkým překvapením. Energeťák mu pomohl udržet pozornost, přestože na tyhle drijáky nikdy moc nebyl. Nalil do sebe poslední kapky z plechovky, když na okraji silnice zahlédl losa.