Mrazivé letní noci

15

Když se do domu Kristensenových opřely první paprsky slunce, Karin se neprobudila. Dávno probuzená byla, protože po těch včerejších scénách nedokázala zamhouřit oči. Celou noc ležela v posteli s očima dokořán a fialovými kruhy pod víčky. Asi jako čerstvě probuzená mrtvola.
Nebo možná jen probuzená. Čerstvá si nepřipadala ani trochu. Podívala se na hodiny a zjistila, že je půl páté ráno.

Včera přijel do Dahlu Peter Grabcich a její otec ho ubytoval u nich doma. Její matka mu uvařila večeři, a pak seděli dlouho do noci na zahradě. I přes zavřené a zabedněné okno slyšela, jak se čemusi hlasitě smějí.

Někdy v jednu ráno se Karin rozhodla, že se bude následující den schovávat. Nechtěla vidět Petera ani svoje rodiče a už vůbec nestála o to, aby viděli oni ji. Pokud měla někdy nastat vhodná příležitost sejít opatrně dolů, nanosit si do pokoje zásoby jídla a skočit si na záchod, pak to bylo teď. Dům byl tichý a kromě ní všichni spali.

Vylezla z postele. Když její bosé nohy dopadly neslyšně na vlněný koberec, mimoděk si vzpomněla na Peterovy špinavé boty. Hnus.

Po špičkách se vydala z pokoje a pak dolů po schodech přímo na chodbu. Nejprve nahlédla do kuchyně - nikde nikdo. Na odkapávači se sušily tři sklenice od vína. Jako by snad měli co oslavovat.

Jestli Karin něco nesnášela víc než hokej, pak to byla její matka po tom, co si dala víno. Alkohol jí rozvazoval jazyk a vypouštěl ven veškeré její brouky v hlavě. Tak třeba Karinin rozvod. Ten paní Kristensenová nesla opravdu těžce, i když o něm normálně mlčela. Po půl láhvi však dostávala nutkání pokusit se to všechno vyřešit.

Za normálních okolností by se Karin hanbou propadla, kdyby zjistila, že se její matka cinkla vínem před hostem. Za normálních okolností by ale hostem nebyl Peter Grabcich a ten si všechny řeči paní Kristensenové zasloužil. Zadoufala, že třeba mohla Peterovi od plic říct, že nese na celém problému s Colinem také svou část viny. Hůř než Karinin rozvod totiž nesla holou skutečnost, že její malý chlapeček není šťastný. Víno a tyto myšlenky by mohly být pro Petera Grabcicha naprosto likvidační.

„Dobré ráno, Karin," vytrhl jí přemýšlení mužský hlas. Hluboký, sytý a až příliš svěží na fakt, že hodiny ukazovaly teprve čtyři třicet šest. Vytočila se na patě a z kuchyně nahlédla přes chodbu přímo do obývacího pokoje, kde na pohovce ležel Peter Grabcich přikrytý JEJÍ dekou, v JEJÍM triku na spaní, které Colinovi matka omylem přibrala do kufru při jejich poslední návštěvě, a také četl JEJÍ diplomku, kterou si nestydatě vzal ze skleněné vitríny.

Peter Grabcich byl muž mnoha talentů. Svět ho znal jako skvělého hokejového útočníka a kapitána Toronta, veřejnost ho milovala pro jeho otevřenou a společenskou povahu, jeho vizáž nebyla ani trochu k zahození a taky uměl připravovat výtečné burrito. Do výčtu jeho předností se však za posledních dvanáct hodin nově přidala schopnost vytočit během tří vteřin k nepříčetnosti Karin Webberovou.

A protože Karin takto nevypěnila poprvé, věděla už, že křikem ničemu nepomůže. Tentokrát po něm nevystartovala, nechytla ho pod krkem ani ho nekopla do holeně. Zhluboka se nadechla a v poklidu řekla: „Radši to polož, není to čtení pro děti."

Peter ji obdařil svým kouzelným úsměvem a zamrkal. Nesnášela, když mrkal. „Neboj, jen si prohlížím obrázky," odpověděl sladce a přetočil diplomku, aby jí ukázal schémata cyklických sacharidů. Karin, aniž by chtěla, si okamžitě v hlavě vybavila moment, kdy je zakresovala a následně přepisovala do textového dokumentu. Ten den venku pršelo, univerzitní knihovna praskala ve švech a ona se topila ve vlastním zoufalství.