Zloději snů II.

3. Opět spolu

Rhys jí tlačil na stěnu mezi nočním stolkem a krbem.

,,Hrozně jsi mi chyběla," šeptal jí zadýchaně a ona se usmála. Uvědomila si, že od té doby co sem přišla nepromluvila jediné slovo a on jí k tomu teď nedával moc prostoru. Cítila jak se mu ruka zatoulala k přezce na jejím opasku a došlo jí co chce udělat. Sama ho proto chytila za opasek a zapřela se do něj tak, aby ho odstrčila. Rhys pochopil, že chce aby přestal a malinko se od ní odtáhl. V očích mu šibalsky jiskřilo. ,,Odpusť mi, měl bych si na ruce dávat větší pozor," zajel si jednou rukou do vlasů a druhou jí nechal kolem pasu, nepřestával se u toho však ďábelsky šklebit. Nezbyla z něj ani trošička toho zlého Rhyse, který před tím napomínal toho chlapce v aréně.

,, Ani nevíš jak strašně ráda tě vidím," spojila mu ruce za krkem ,,stýskalo se mi po tobě," opřela si hlavu o jeho rameno a on jí daroval polibek do vlasů. ,,Proč jsi mi nenapsal?" Jemně se dotkla jeho tváře a chtěla jí opět spustit k pasu, ale on si její ruku na tváři přidržel.

,,Pokaždé když jsem ti chtěl napsat seděl jsem nad prázdným papírem několik hodin a nevěděl jsem co," přiznal trochu provinile ,,ale nenapadlo by mě, že za mnou přijedeš až sem."

Sirius mu zase dala ruce kolem krku a odpověděla: ,,Kdybych měla čekat až přijedeš tak se toho nedožiju a to jsem divostrůjce," popíchla ho a znovu jí políbil.

,,Rád bych ti připomněl, drahá," zavrněl ,,že si se mnou u mě v pokoji a neuvěřitelně mě dráždíš nejen svými poznámkami, ale i svou přítomností," jemně jí zvedl bradu a zahleděl se jí do žlutých očí, která byly podivně zářivé. Jeho byly temné jako noc, ale ty její se podobali záři slunci. ,,Nádherně ti září oči."

,,Na mé narozeniny se projevila poslední z mých schopností, umím teď ovládat světlo takže možná proto mi tak svítí, " neznělo to jakoby z toho měla radost. Temnostrůjce se usmál a zvedl jí do náruče. Poprvé byla vyšší než on a bylo to dost zajímavé.

,,To je úžasné," myslel to upřímně a hleděl jí do očí. Dívka měla pocit, že je má o něco světlejší než si to pamatovala nebo se jí to možná jen zdálo. ,,Jsem rád, že mám někoho jako jsi ty," znovu jí políbil a tentokrát to bylo intenzivnější než předtím. Byla jen škoda, že když mu Sirius zajela do vlasů ozvalo se zaklepání na dveře. ,,Co je?!" Zavrčel Rhys rozzlobeně a ohlédl se na dveře.

Zpoza dveří se ozval roztřesený hlas: ,,Omlouvám se za vyrušení, kapitáne, ale král si vás okamžitě žádá u sebe v pracovně."

,,Řekni mu, že hned přijdu," odpověděl Rhys a oči se opět upřeli na Sirius, která se smíchem vrtěla hlavou ,,pokračování příště," pokrčil smutně rameny a pustil jí zase na zem. Přešel k zrcadlu, aby si upravil rozcuchané vlasy.

,,Počkám na tebe u Talira," slíbila.

,,Jsou v aréně. Pojď, doprovodím tě ke dveřím," na chodbě se vydali dál a sešli postranní schody vedoucí ke kuchyni. Rhys jí odvedl zase k hlavním dveřím naproti kterým bylo mohutné schodiště. Tam se s ní rozloučil rychlím polibkem a vyběhl nahoru. Sirius zatím šla za Talirem a Casissem, kteří už nemučili dvojici chlapců, ale seděli na barelech ve stínu a povídali si.

Hned jak jí Cas uviděl rozlil se mu po tváři úsměv: ,,Takže už tě propustil? Obvykle to trvá déle," zažertoval. Zvěd sedící na nižším barelu zavrtěl hlavou a Sirius tu poznámku ignorovala.

,,Omluv ho, je..." začal Talir, ale nemusel ani dokončovat aby dívka pochopila. Místo toho se zeptal: ,,Kde je Rhys?"

Sirius ukázala na bránu arény za ní. ,,Král s ním chtěl mluvit," odpověděla a pak stočili řeč na to, že se bude muset porozhlédnout po městě a okolí. Chvíli si ještě povídali dokud se neobjevil Rhysandem. Chytil Sirius kolem pasu a políbil jí na tvář.