Zloději snů II.

39. Překvapení

Rhys si stáhl košili a posadil se na kraj postele, aby mu Sirius mohla prohlédnout záda. Zlodějka klečela za ním, aby byla o něco výš než on a prohlížela si jeho zjizvená svalnatá záda. Měl tam docela dost řezných ran; ran od šípů, biče nebo hole... Výcvik mezi Istryjci byl očividně velmi tvrdý! Její pohled přitáhl šrám těsně pod lopatkami. Vypadalo to, jakoby ho někdo vzal po zádech čepelí meče nebo někde spadl na kraj skály.

,,Jak se ti to stalo?" zeptala se a sáhla po kusu plátna, který plaval na hladině misky stojící vedle Sirius na posteli.

,,Nedal jsem si pozor a udělal špatný výpad." škubl sebou když se plátno dotklo šrámu. ,,Jemněji by to nešlo?" zasmál se se zakrývanou bolestí v hlase.

,,Přestaň se vrtět a nebude to bolet!" praštila ho do lopatky až jí zabolela ruka.

,,Si skutečně krutá... Měl jsem si asi říct o jinou platbu, že?" sykl a zatnul svaly.

,,A to jakou?" stačil jediný jeho pohled přes rameno, aby pochopila co tím myslí. ,,Nechtěl by ses zklidnit nebo potřebuješ studenou koupel?!" přitlačila na šrám.

,,To mělo být pozvání?"

,,Nesnáším studenou vodu..."

,,Proto se ke mne tak ráda v noci tiskneš když ti je zima? Nesnáším když mi saháš na pas se studenýma rukama." rýpal do ní. Sirius se pokoušela chovat naprosto nenuceně, ale i přesto se jí ruka třásla a tváře jí hořely. Byla si naprosto jistá, že Rhys to ví, protože jí v hlavě znovu zněl ten jeho temný smích. ,,Měla by sis je příště zahřát." zavrněl spokojeně když znovu cítil jak ztuhla.

,,Nech toho!" varovala ho. ,,Opravdu zvažuju, že sebou zítra vezmu Talira." zadumala nahlas. Rhys se tlumeně zasmál. Věděl až moc dobře, že to neudělá... Přeci už jí nějaký ten týden znal.

,,To neuděláš... Až příliš ráda se na mne díváš když si myslíš, že tě nevnímám!"

,,Chceš tam nechat další šrám, aby sis pamatoval co nemáš říkat?"

,,Od tvých nehtů? A jak rád." okamžitě se chytil. Sirius se naštvala tak, že ho kopla do zad tak silně že spadl na zem. Ozvala se rána když se kapitán ocitl na zemi a pak se na ní otočil. ,,Tohle bylo provokativní!" napomenul jí mírně a vstal ze země. Sirius na něj vyplázla jazyk spolu s nehezkou grimasou. Temnostrůjce si klekl na postel a podivně se na ní zadíval. 

,,Kde má pokoj Talir?" zeptala se se sevřeným hrdlem. Ten pohled, který na ní vrhl se jí opravdu přestával líbit.

,,Já ti nestačím? Chceš rozptýlit od jiného Temnostrůjce?"

,,Potřebuju se ho na něco nutně zeptat..." 

,,Tak se zeptej mě." pohled mu na okamžik přeskočil na její ruce. Sirius v tu chvíli až příliš dobře pochopila oč jde a v tu ránu se ocitla u dveří. ,,Pocem!" křikl Rhys a vyběhl za ní z pokoje. Zlodějka věděla, že mu nezdrhne a byla docela ráda, že do někoho narazila. Rychle se podívala na osobu před sebou. Černé vlasy, fialové oči... Talir! Vydechla s úlevou a hned se za něj schovala. Talir se podíval na ní a pak na Rhyse, který se před ním se smíchem zatavil.

,,O co jde?" zeptal se nejistě a přeskakoval pohledem z jednoho na druhého. Zřejmě ho zmátl pohled na polonahého Rhyse a Sirius, která se za ním schovávala.

,,O nic." odpověděl mu klidně Rhys a podivně se na Sirius podíval. Talir pochopil o co tam zřejmě jde, ale ani přesto se ani nehnul.

,,Tale, nemohla bych dneska spát u tebe?" zeptala se Sirius, aby Rhyse trochu popíchla. Temnotepec přeskočil pohledem z jednoho na druhého. Když zachytil Rhysův výraz koutky úst se mu zvedly.

,,Slibuju, že jí nic neudělám... Tak uhni." požádal ho kapitán. Talir se podíval na Sirius za sebou, která pobaveně přikývla a až potom uhnul. ,,Díky, brácho." kývl na něj děkovně. Pak vzal Sirius kolem ramen a vrátili se do pokoje. Zvěd jen nechápavě zavrtěl hlavou, ale pak zmizel... Prostě splynul se stíny a zmizel. Rhys dodržel své slovo a Sirius mu zatím obvázala ránu.

* * *

Sirius ráno čekala na Rhysandema před stájemi. Slíbil, že po práci v přístavu se tam sejdou a že pro ní bude mít dárek. Čekala tam už víc jak půl hodiny a začínala být nervózní. Tolik se těšila na ten hon Krokodýla a Rhys jí schválně nechával čekat. Když už si pomalu myslela, že si z ní jen dělal legraci někdo jí zakryl oči. Hned ho poznala. Rhysandem stál za ní a usmíval se.

,,Trvalo ti to." vyčetla mu s pobavením. Nemohla se na něj přeci zlobit když pro ní měl překvapení.

,,Něco jsem musel vyzvednout... Ještě nekoukej." otočil jí čelem vzad. Sirius se usmívala a byla neuvěřitelně zvědavá co jí tolik touží ukázat. ,,Teď se podívej." odkryl jí oči. Sirius je pomalu otevřela a dech se jí zatajil. Před ní stál Draco ve své plné kráse a osedlaný.

,,Draco!" vrhla se k němu a objela jeho svalnatý černý krk. Hřebec spokojeně zařehtal a pysky jí zatahal za vlasy. ,,Tolik si mi chyběl, kamaráde." hladila ho po černé hřívě a srsti. Rhys sledoval jak Sirius objímá svého milovaného koně a přiznal, že žárlí když viděl jak mu vtiskla polibek na čumák. Vraník spokojeně zafrkal a zahrabal kopytem.

,,Věděl jsem, že ti to udělá radost." pokrčil rameny jakoby to byla samozřejmost. Kapitán zavrávoral o dva kroky dozadu když mu Sirius skočila kolem krku a vtiskla mu děkovný polibek na ústa. ,,Páni," pronesl překvapeně. ,,Když ti přitáhnu celé Měsíční doupě vyspíš se se mnou?" zažertoval.

,,Raději půjdeme než to zkazíš." ukázala na Draca a elegantně se vyhoupla do sedla. Rhys pokrčil rameny, přiložil si prsty k ústům a zahvízdal. Z otevřených dveří stáje vyklusal překrásný vraník. Stejně svalnatý jako Draco, stejně elegantní, ale s kratší hřívou. Draco si Rhysova koně prohlédl a pak zafrkal. ,,Klid, hochu!" poplácala ho po šíji. ,,Vypadá sice pěkně, ale na tebe nemá." zašeptala mu a Draco zastříhal ušima. Rhys se pobaveně zasmál zatímco si upravoval otěže v rukou.

,,Závod?" zeptal se s úšklebkem.

,,Kdykoliv." kývla a trhnutím obrátila koně. Paty se zaryly do vraníkových slabin a ten se tryskem rozeběhl od stájí do města. Rhys kývl a udělal to samé. Závod byl skutečně dokonalý způsob jak porovnat schopnosti jejich koní!