Zloději snů II.

26. Omluva

Zlodějka se po tom nočním představení probudila až když bylo slunce vysoko na obloze. Líně otevřela oči a viděla před sebou Rhyse. Seděl na židli vedle postele a sledoval jí. Sirius si vzpomněla na noc a škubla sebou, ale sykla přitom bolestí.

,,Klid. Klid! Jsem to zase já." uklidňoval jí. ,,Neublížím ti, neboj se." opravdu to byl zase on. Už byl oblečený do svého klasického oděvu, neměl drápy a ani nebyl pomalovaný barvou. Sirius ho nechala, aby jí pohladil po předloktí a uvolnila se. Poté noci to byla příjemná změna! Rhys si přisedl na postel a odhrnul límec její košile. Na pravé straně krku měla tři velké modřiny a na levé čtyři, od toho jak jí v noci kousl. ,,Moc se ti za to omlouvám." zašeptal.

,,To nic." mávla rukou a posadila se. Hrozně jí ale bolela žebra a břicho.

,,Co je ti?" vyhrkl když viděl jak se jí tvář zkřivila bolestí.

,,Jsem v naprostém pořádku." odpověděla a odhrnula deku. Prostěradlo i deka byli zakrvácené.

,,Krvácela si?" povytáhl obočí a pohled mu sjel po její bílé košili zamazané od rudé barvy a krve.

Sirius byla zmatená. ,,Ne." zavrtěla hlavou. Bylo ještě příliš brzy a proto si ohmatala žebra. Když na pravé straně přejížděla po třech prvních žebrech neuvěřitelně to zabolelo div nevykřikla.

,,Je ti dobře? Lehni si, podívám se na to." pronesl. Sirius ho poslechla, protože jeho oči vypadaly soucitně a ochranitelsky. Rhys jí opatrně vyhrnul košili těsně nad žebra a zatvářil se provinile.

,,Co se děje?" chtěla vědět a podívala se na břicho a žebra. Na podbřišku a žebrech měla pět hlubokých a pravidelných škrábanců. Rhys jí musel poškrábat v noci když ho Tal a Cas od ní odervali. Zlodějka se podívala na vojáka, který na škrábance hleděl s prosbou v očích. Chtěl aby mu odpustila, ale to nebyl on... Magie pohltila jeho dobré já a proto jí ublížil. Nevěděla jak jinak ho uklidnit než že ho pohladila po tváři. ,,To nic Rhysi, nemůžeš za to."

,,Ale můžu." namítl. ,,Pamatuju si všechno co jsem dělal i říkal. Jedna část mého já... ta temná měla touhu ti hrozně ublížit,aby ses mě bála a nevzdorovala mi. V jednu chvíli jsem se rozvzpomněl co si pro mne udělala, ale pak zase opět převládla moje temná mysl... Odpusť mi co jsem ti provedl." bříšky prstů jemně pohladil škrábanec na žebrech a rozetřel přitom šmouhu krve nebo rudé barvy. Sirius napjala svaly a zatnula zuby, aby nezakňučela bolestí jako zbitý pes, ale i přes to z vojáka nespouštěla oči. ,,Kdybych tě tam necítil nepřišel bych..."

,,Já tě zase měla poslechnout, takže jsme vyrovnaní." snažila se mu alespoň trochu zvednout náladu. Rhys se smutně usmál a zvedl k ní potemnělé oči. Bylo na nich vidět, že byl vzhůru celou noc. ,,Už chápu proč si nechtěl, abych tam byla... Talir mi vysvětlil co ten svátek obnáší..." chtěla se ho nějak oklikou zeptat jestli vyhrál, ale Rhysandem pochopil velmi rychle.

Usmál se. ,,Vyhrál jsem... Ale radost z toho nemám." znovu přelétl pohledem její šrámy. ,,Sice mě teď všichni budou oslavovat jako králova šampióna, ale já si s tím budu spojovat tohle..."ukázala na její krk a poškrábané břicho. Pak mu ale v očích znovu zlomyslně blýsklo. ,,Měla by sis rány ošetřit a umýt se... Nabízím se k obojímu." znovu ho přepadla jeho stará povaha, která přehlušila i provinilost.

Při pohledu na něj se Sirius musela tiše i když bolestivě zasmát.,,Myslím, že to umytí zvládnu sama..." posadila se a nohy spustila z postele. Rhys se jedním pohybem, který skoro ani nepostřehla ocitl na nohou a druhým jí vzal do náruče. ,,Co to děláš?" zeptala se ho se smíchem.

,,Ber to jako omluvu za to, že se kvůli mně skoro nehýbeš." daroval jí rychlí polibek na čelist. ,,Jsi nějaká lehká, na to bych si zvykl." zamumlal když jí nesl do koupelny.