Zloději snů II.

57. Vážný rozhovor!

Byl to týden od té doby co Rhys získal křídla a co se ho pokusil Luco vydírat pomocí Sirius, kterou držel jako rukojmí. Od té doby měl Rhys neustále nějaké starosti a Sirius ho viděla úplně minimálně. Vlastně taky sama měla nějaké starosti. Od té doby co zloději měli takovou moc pomáhala s výcvikem nováčků nebo sama zkoušela cvičit magii. Pár dní potom co křídla získal Rhys je nějak dostal i Casiss s Talirem, bylo to jakoby ti tři byli nějak propojení. Když křídla získal kapitán automaticky si je nějak vysloužili i oba důstojníci. Sirius si říkala, že teď budou ještě otravnější než kdy dřív když se teď ještě budou vytahovat se svými novými křídly, které berou jako hračku. Zlodějka je párkrát sledovala při tréninku když si zkoušeli jak s nimi budou bojovat. Vypadalo to skutečně efektivně a všichni tři je z nějakého důvodu dokázali ovládat úplně dokonale. Sirius to moc nelezlo do hlavy jak si na ně mohli tak rychle zvyknout, ale ani jeden z nich jí to nebyl moc ochotný vysvětlit. Možná protože na to neměli čas, ale nedalo se nic dělat když měli tolik práce.

 Sirius přišla do pokoje pozdě v noci a úplně vyčerpaná. Zkoušela nějak vypilovat temnou magii a úplně jí to vyčerpalo, takže to v polovině vzdala a vrátila se domů. Jako nějakým zázrakem se v pokoji potkala s Rhysem. 

,,Tady je moje princezna bojovnice..." pozdravil jí a pak si jí pozorněji prohlédl. ,,Ty tedy vypadáš, co si vyváděla?"

,,Zkoušela jsem temná kouzla." pokrčila rameny a svezla se na gauč před krbem.

,,Tak to už mě to nepřekvapuje." políbil jí na tvář. Sirius se ohlédla přes rameno, aby se podívala na jeho křídla, ale neviděla je.

,,Kde máš..."

,,Křídla?" dokončil pobaveně. Za ním se najednou roztáhly dva velké temné stíny. Křídla se objevila okamžitě a Rhys se s nimi opět vytahoval. ,,Tady!" dodal obratem a lehce s nimi zahýbal. Sirius si něco zamumlala a opřela si ho něj hlavu. ,,Měla by si jít spát." podotkl a hřbetem ruky jí přejel po tváři.

,,Zase máš práci?" unaveně na něj zamžourala.

Kapitán se usmál. ,,Ne. Dnes v noci i zítra mám volno. Jen odpoledne musím vyřešit něco s králem a pak ve vězení. Mimochodem," nasadil trochu jiný tón. ,,Ještě jsme si nestihli promluvit o tom co se stalo na útesu." 

,,Co se tam stalo?" zeptala se jakoby to mělo nějaký význam. Moc dobře si vzpomínala co všechno se tam dělo i jaký rozhovor mezi oběma bratry probíhal.

,,To co ti Luco chtěl udělat a co říkal... Promiň." 

,,Za co se mi omlouváš? Nebyla to tvoje chyba, jestli si mne tedy nepoužil jako návnadu."

,,Cože?! Ne, proč bych to dělal?"

,,Dělám si legraci..." usmála se. ,,Vážně se o tom chceš bavit teď?"

,,A kdy jindy?" obešel gauč a sedl si vedle ní. Sirius ho chytila za ruku a hlavu si položila na jeho rameno. Rhys jí objal křídlem a zasmál se když cítil jak se zachvěla. Stále si ještě na jeho křídla pořádně nezvykla. Neměla k tomu ani příležitost! 

,,No dobře." druhou rukou ho pohladila po křídle. ,,Ale pokud ti jde o tohle tak mi nic neudělal... Čekal s tím na tebe. Chtěl..."

,,Chtěl, abych se před ním sklonil, vím." kývl.

,,Udělal by si to? Sklonil se jen proto aby mě pustil?" zeptala se. Věděla jaký je rozdíl mezi lží a pravdou a schválně čekala jak dlouho mu bude trvat odpovědět. Rhysandem se nad tím dlouho zamýšlel a pak jí odpověděl: ,,Samozřejmě. Udělal bych pro tebe všechno." Tohle je pravda! Uvědomila si a pevněji mu stiskla ruku.

,,Dávej pozor." další polibek na tvář. ,,Mohl bych si to brát vyzývavě... Jsem přeci voják." škádlil jí a spárem jí něžně škrábl do tváře.

,,Jsem unavená."  podívala se na něj. Rhys přikývl a roztáhl křídlo, aby mohla jít. Za necelou půl hodinu už ležela v posteli a pokoušela se usnout. Dařilo se jí to až do doby než si k ní lehl Rhys. ,,Co to zase děláš?" otřásla se když cítila jak jí přejel po jizvách. Věděl jak to nesnáší a proto to dělal stále dokola, aby jí znervózněl.

,,Co myslíš?" zeptal se s ironií. Sirius cítila jak se jí spár na jeho křídle zaryl do ramene a sykla bolestí.

,,Dávej s těmi křídly pozor." napomenula ho a chtěla se odtáhnout, bohužel se jí to nepovedlo. Držel jí dost pevně na to, aby se jí to nepovedlo. Musela si přiznat, že jí to vlastně ani nevadí a byla po tom dnešku docela unavená než aby se s ním teď rvala nebo hádala. Když se přestala vzpírat a nechala ho, aby si dělal co chce spokojeně zavrněl a přestal jí dráždit. ,,To je to tak jednoduché? Stačí se přestat vzpírat a necháš mě být?" zeptala se ho polohlasně. Pomalu už usínala.

Rhys mlaskl. ,,Tak jednoduché to není, maličká." 

,,Neříkej mi tak!" otočila se k němu. Rhys přes ní položil křídlo, které příjemně hřálo. 

,,Ale si malá." bránil se. ,,Taková malá, roztomilá a hezká."  modré oči mu zasvítily. Sirius zavrtěla hlavou, ale nic na to neřekla. Hádka o tom, že nic z toho není by zřejmě trvala až do rána a ona na to byla příliš vyčerpaná. Jen se k němu víc přitiskla, protože jí byla zima.

,,Dobrou noc." 

,,Dobrou noc, Sirius." odpověděl. Zlodějka zvedla hlavu a podivně se na něj zadívala. ,,Co?"

,,Já jen, že si mi dlouho neřekl jménem... Vždy mi říkáš jen Jitřenka."

,,Jestli se ti to nelíbí nemusím ti říkat jménem." pokrčil pobaveně rameny a křídlo více roztáhl.

Dívka si přehodila vlasy na druhou stranu a opět si lehla. ,,Říkej mi jak chceš, kapitáne." popíchla ho.

,,Jak si přeješ, má drahá." vrátil jí to a vtiskl jí rychlí polibek na čelo. Sirius spokojeně zapředla a pak už se ponořila do hlubokého spánku. Bylo to příjemné po týdnu mít Rhyse zase u sebe!