Zloději snů II.

18. Rychle končená rozepře

Sirius měla cestou do zámku o čem přemýšlet. Polovina toho času se ubírala k myšlenkám jak by nejraději Rhyse stáhla z kůže nebo by mu zabodla zbraň mezi žebra. S rukama v kapsách prošla bránou kde se jí nikdo nepokusil zadržet a zamířila do pokoje. Hned jak otevřela dveře do nosu jí uhodila známá vůně. Byla tak hrozně naštvaná na Rhyse, že cokoliv na co se v pokoji podívala jí naštvalo ještě víc. Chtěla si uklidnit nervy horkou vanou, ale moc jí to nepomohlo. Nejraději bych tě zabila, pomyslela si. Ani nevěděla, že to poslala Rhysovi skrz pouto.

* * *

Rhys:

Zrovna jsem seděl u stolu po boku krále a společně s ním jsem řešil důležité jednání když jsem ucítil silné napnutí mého pouta se Sirius.

Nejraději bych tě zabila, slyšel jsem jí říkat. Trochu mě to znervóznilo, protože jsem netušil co jsem provedl a taky jsem se odtud nemohl hnout. Vyslanec Podzimního království se stále snažil dojednat nějakou pitomost a mě už to pomalu ale jistě začalo rozčilovat.

,,Rád bych vám připomněl, pane vyslanče, že sever je určený pro trénink vojáků z Nočního království a tak to taky zůstane," vložil jsem se do rozhovoru a podíval se na krále Sagitara, který důrazně přikývl.

,,Kdyby došlo k útoku..."

Praštil jsem do stolu až vyslanec nadskočil. ,,Kdyby došlo k útoku tak se království spojí, ale prozatím zůstanou výcvikové tábory Nočnímu království." Možná toto mé gesto bylo unáhlené, ale nemohl jsem si pomoct.

,,Kapitán má pravdu, vyslanče," odpověděl král a pohlédl na mě. Jeho výraz mi dával najevo, že mohu odejít zda-li potřebuji. ,,Omluvte mě, prosím, Výsosti," uklonil jsem se Sagitarovi a vyšel na chodbu. Mířil jsem na střechu odkud bych se mohl přenést na pár minut domů když se ke mě připojil Talir.

,,Jak to šlo?"

,,Ani mi nemluv, slyšel jsi to, ne?" Pohlédl jsem na něj a on přikývl. S povzdechem jsem dodal: ,,Kde je Cas?"

Talir zvedl prst do vzduchu. ,,To nechceš vědět," sdělil mi důrazně. Jsem vlastně rád, že to nevím. Neměl jsem náladu se zatěžovat ještě Casem, který si někde ve městě užíval s nějakou holkou když na mne byla Sirius naštvaná. ,,Kam máš namířeno?" Zakroutil hlavou a následoval mě do schodů vedoucích na střechu.

,,Sirius je na mě naštvaná a já nevím proč. Musím se alespoň na okamžik vrátit zpět a zjistit co se děje."

,,Nevypadal ve své kůži když jsem jí viděl naposledy," uznal.

,,Kdyby mě někdo sháněl do půl hodiny jsem zpět- možná dřív," rozloučil jsem se s ním pro tuto chvíli a přenesl se domů. Nemusel jsem Sirius hledat dlouho. Ležela v kouřící lázni zády ke mě a vypadalo to, že spí. To na mě byla tak naštvaná, že z toho usnula? Nevím jestli by mi to mělo lichotit nebo ne, ale protože jsme příšernej tak mi to lichotí.

,,Zdravím, Jitřenko," pozdravil jsem jí. Sirius sebou škubla a kdyby měla nůž zaručeně ho po mě hodí.

,,Zatraceně! Rhysandeme, ty pitomče! Víš jak si mě vyděsil?!" Hodila po mě mokrou žínku, které jsem se vyhnul a usmál jsem se na ní.

,,Omlouvám se, ale netušil jsem, že budeš už spát," strčil jsem se ruce do kapes a opřel se o dveře. Viděl jsem její rudé tváře i jak si křečovitě objímá ramena a to mě nutilo k úsměvu.

,,Nemáš být s králem?!" Zavrčela na mě a zamračila se. I takhle se mi zdála naprosto kouzelná.

,,Možná by si se mnou mohla promluvit normálně," nabídl jsem, aby vylezla z lázně a ona se začervenala ještě víc. Pravda, nahou jsem jí ještě nikdy neviděl, ale to neznamená že jsem po tom netoužil.

,,To by se ti hodilo, úchyle," prskla na mě. Pokrčil jsem rameny, obrátil hlavu ke dveřím a natáhl k ní ruku s mým černým županem. S mumláním mi ho vyrvala z ruky a já se po chvíli otočil. ,,Takže, co tady děláš?!" Založila si ruce na prsou a mě mrzelo, že jsem se nepodíval ani na okamžik.

,,Chtěl jsme vědět proč si na mě naštvaná," zakrýval jsem zklamání úsměvem. Znovu jsem na ní hleděl bráníce jí odejít ze dveří.

Ramena se jí zvedla když se zhluboka nadechla. ,,Neřekl jsi mi, že Magnus tě rozptylovala," všiml jsem si něčeho co mě velmi zneklidnilo. Nešlo o to co řekla jako spíše to, že je hrozně hubená. Její živý obraz z Neazaru jsem měl před očima stála a co jsem si tak pamatoval neměla tak hrozně propadlé tváře.

,,Tak už jste se potkali," snažil jsem se nedat najevo, že jsem si toho všiml i když jsem věděl, že jí musím pomoc.  Měl jsem chuť jí říct úplně všechno, ale není to tak jednoduché. ,,A co je na tom, že je to moje známá?"

,,Kolikrát si za ní byl?"

,,Kdy?"

,,Nedělej že nevíš!"

,,Vážně si myslíš, lásko, že to počítám," opravdu jsem to netušil. Spal jsem s ní za poslední rok jen.... párkrát, ,,a co je na tom? Miluju tebe." 

,,Proto mi tajíš každé třetí slovo?"

,,Slibuju, že ti jednou všechno řeknu, ale teď to není ten nejlepší nápad," bránil jsem se. Opravdu jsem jí to nemohl říct, alespoň ne teď. ,,Vážně se chceš hádat?" Viděl jsem jí na ní, že by mi nejraději vyškrábala oči.

Nakonec její pohled zjihl: ,,Nechci, na to jsem až moc unavená."

,,Jsem rád, že jsem to vyřešili takhle rychle. Chtěl jsem ti ale říct, že ta schůzka se malinko protáhne."

,,Kdy se vrátíte?"

,,Za devět dní," odpověděl jsem. Dnešek jsem utnul docela dobře, ale to neznamenalo že to je vše vyřešené. Měl jsem chuť jí vzít někam úplně jinam když bude Teneblain, někam daleko odtud, aby to nemohla vidět. ,,Proč jsi za ní vlastně byla?"

,,Chtěla jsem vědět kolik lidí musím najít než se dostanu k Lodricovi, on by prý měl vědět co se stalo a komu patřil můj náhrdelník."

,,Dávej na sebe prosím pozor, nevím co bych bez tebe dělal."

,,Neboj se," odbila mě.

,,Královská garda je ti k dispozici, ale raději to nech na náš návrat, ale byl bych raději kdybys počkala na mě."

,,Prozatím se poohlédnu po Vránovi."

,,Nevím jestli s tím souhlasím, ale věřím že se o sebe dokážeš postarat, ale já bych si neodpustil kdyby se ti něco stalo."

,,Neboj se," zopakovala znovu, ,,už by ses měl vrátit, stejně jsem unavená a půjdu spát."

,,Nejraději bych zůstal s tebou," smutně jsem se na ní podíval a pak jí políbil na rozloučenou. Vážně se mi nikam nechtělo. Nejraději bych zůstal s ní a spal po jejím boku než sám na druhé straně jiného království, ale to bohužel pro teď nešlo. ,,Zatím se měj," pohladil jsem jí po tváři a přemístil se zase zpět. Jak mě to v tu chvíli rvalo srdce.