Zloději snů II.

37. Liliana

Sirius se moc do Domu Slunce nechtělo, ale museli dopadnout Lilianu, která to tam měla pod palcem. Zlodějka se nechtěla Rhyse po cestě ptát jak o tom domu věděl nebo jestli tam někdy byl. Posledně když slyšela, že s někým spal neuvěřitelně jí to dopálilo... A koho taky ne?

 Ocitli se před obrovským domem se žlutou fasádou. Zevnitř se ozýval smích, hudba a v každém okně bylo světlo. Dokonce i venku na ulici to žilo, ale to bylo kolem takových podniků normální. Sirius nebyla dvakrát nadšená, že by tam měla jít. Krev jí bušila ve spáncích a když jí Rhys položil ruku na záda div se po něm neohnala.

,,Jestli nechceš chodit tam nemusíš..." zašeptal a očima přelétl okolí. ,,Můžeme se vrátit a já sem zajdu s Talirem." zatlačil jí na místo mezi lopatkami což jí donutilo se napřímit. Nevěděla co přesně je tohle za signál a proto se na něj podívala.

,,Co za signál je tohle?" ďábelsky se na něj podívala.

,,Ber to jako signál toho, že jsem tady s tebou." zase ten jeho klasický potměšilý úsměv a zlověstné blýskání v očích. ,,Tak ať to máme z krku, pojď." jemně jí zatlačil do zad. Přesně jak slíbil se držel blízko u ní a uvnitř se držel ještě blíž. Neměl rád když na Sirius koukal jiný muž a tady přitahovala až nežádoucí pozornost, protože se od ostatních dívek tolik lišila. ,,Dobrý?" naklonil se k ní když stoupali po schodech nahoru. Sirius přikývla a rychle se rozhlížela kolem. Neměla ráda křiklavé barvy a tady jich bylo až příliš. Jen zlaté, žluté, oranžové a rudé barvy. Ať už byla na stěnách nebo třeba do takových barev byli oděná děvčata. Ona mezi nimi ve své zlodějské zbroji zářila jako černá lucerna. Byla ráda, že tam je Rhys a že je oblečený stejně jako ona, alespoň si nepřipadala tak divně když na ní všichni zírali jako na zjevení. Dívky na ní vrhali nepřátelské pohledy a muži si jí prohlíželi až s nepříjemným zaujetím. Zato na Rhyse dívky koukali jakoby viděli boha a muži bázlivě odvraceli pohled hned jak se na ně kapitán zamračil. Zaručeně věděli co je zač a možná proto se ho tak báli.

,,Kde je Liliana?" zeptala se polohlasně Sirius, aby jí neslyšel nikdo kromě Rhyse.

,,V posledním patře..." odpověděl. Ruka mu najednou ztuhla na jejích zádech a on se zastavil. Sirius se na něj podívala. Stála o schod výš než on, takže teď byla stejně vysoká. Rhys se díval do patra pod nimi. Jednu ruku držel na jejích zádech a druhou zatínal v pěst.

,,Co se děje?" zeptala se a naklonila se přes zábradlí. Neviděla nic podezřelého. Jen hlouček lidí, ale nikoho podezřelého. Tak proč se Rhys tak zarazil?

,,Nic." zavrčel Rhys a znovu jí postrčil před sebou. Sirius málem zakopla o poslední schod, ale nakonec nabrala rovnováhu a poslušně šla před ním. Ani se nenadála a stála v posledním patře kde nebyl nikdo. Dokonce i světla zářila mdlím světlem a barvy na stěnách byli vybledlejší než ty ve spodních patrech. Na konci chodby byli jediné dveře zpod kterých se linula světla a někdo si tam broukal jakousi melodii, kterou Sirius už někde slyšela. Krev jí tuhla v žilách, protože si připadala jako ve vězení. Jediné co jí teď nutilo, aby se neotočila a neodešla byl Rhysandem, který stál za ní a stále dokola opisoval kruhy na jejích zádech. Jakoby se jí snažil utišit. Musel cítit její úzkost, stejně jako pokaždé když šla do vězení. ,,To nic! Nejsme ve vězení." uklidňoval jí.

,,Já vím, ale ta melodie..." nespouštěla oči ze dveří. ,,Jdeme!" řekla nakonec a rozešla se chodbou. Rhys jí následoval a sám pak otevřel dveře. Chodba se zalila oslňujícím světlem a před nimi se otevřel velký pokoj zdobený převážně jen zlatem a tmavým nábytkem. Zády k nim u toaletního stolku seděla žena s dlouhými rudými vlasy a šaty barvy krve. 

,,Liliano!" pronesl hořce Rhys a jako první vkročil do místnosti. Hřeben na jejích vlasech se nezastavil a Liliana si ani nepřestala broukat. Sirius si všimla, že Liliana má i dlouhé nehty natřené na rudo...Jakoby je měla od krve. Když se Rhys přiblížil o krok upřela na něj v zrcadle tmavě hnědé oči.

,,Rhysandeme!" pronesla sladce a otočila se k němu. ,,Co potřebuješ, můj milý?" pohled jí spočinul na Sirius stojící za ním u otevřených dveří. ,,Je skutečně rozkošná." broukla a upřela kaštanové oči opět na Rhyse. 

,,Vím, že za tebou byli Šakal a Krokodýl... Kde jsou?" zavrčel nepříjemným tónem, který se mísil s hořkostí. Liliana se k Siriusinu překvapení pobaveně zasmála a pak se postavila.

,,Ale Rhysi, copak už se stavíš jen když něco potřebuješ?" zeptala se a pohladila ho po rameni. Zlodějka viděla jak se Rhysovi pod zbrojí napjaly svaly. Nehty zaklapali o železný nárameník a Sirius se zamračila. ,,Snad by si mohl být o něco... příjemnější." svůdně kolem něj obcházela. Rhys jí bleskově chytil pod krkem, ale Liliana se na něj zazubila. ,,Býval si i jemnější." poznamenala a Rhys jí hrdlo stiskl pevněji.

,,Kde je Šakal s Krokodýlem?" zavrčel vztekle.

,,Jak to mám vědět...."

,,Vím, že tu byli! Co od tebe chtěli?!" mluvil temně a důrazně. Prsty se změnili v pařáty, které se se jí zaryli do kůže na krku.

,,Co by si řekl, drahý? Měli dostat instrukce... Ale Vrána se neukázal, díky té tvojí malé hračce." podívala se na Sirius, která se nepřestávala mračit a pevně přitom držela rukojeť nože. ,,Nevypadá jako někdo kdo si od tebe nechá rozkazovat..." znovu obrátila hlavu na Rhyse. ,,Už si s ní spal?" zeptala se s úšklebkem. Rhys se ani nepohnul, neuhnul pohledem a ani nezměnil mimiku obličeje. ,,Nechceš jí ublížit, že? Jak ohleduplné...."

,,Ještě slovo o ní a rozsápu ti hrdlo!" zasyčel výhružně a po jejím krku steklo pět šarlatových stružek krve. ,,Kam šel Šakal a Krokodýl?" zeptal se znovu trpělivě.

,,Krokodýl se drží v té svojí bažině za městem a pokud jde o Šakala tak ten se neustále někam stěhuje... Slyšela jsem, že má na starosti odstranit krále, ale to už ty musíš vědět, ne?" broukla. Sirius se zastavilo srdce. Někdo chtěl zabít krále? Proč?. Znovu uslyšela v hlavě Rhysův hlas, který říkal, aby šla ven a počkala tam na něj. Pohled, který jí věnoval byl tak zoufalý, že poslechla a zavřela za sebou dveře.

* * *

Hned jak Rhys neslyšel její dech ani kroky vztekle se podíval na Lilianu a zavrčel: ,,To se nikomu nepovede!"

,,Proto chtějí odstranit i tebe... Proto si tu svojí holubičku držíš tak blízko u sebe na vodítku? Aby ti jí nikdo neukradl?" zasmála se.

,,Sklapni! Ona s tím nemá nic společného..." odsekl jí.

,,Má toho s tím společného mnohem víc než si myslíš a ty to víš!" usmála se na něj. Rhys znejistěl. To co mu řekl král a teď Liliana... Musela to být pravda a on si byl jistý, že se se Sirius už někdy dřív setkal. Nevěděl kdy nebo kde, ale věděl že už jí někde viděl. ,,Měl by si jí to říct..."

,,Přestaň!"

,,Bojíš se toho co pro tebe znamená? Proto jí budeš lhát?"

,,Tak dost!" křikl na ní a drápy na druhé ruce se zaryly do zdi vedle její hlavy. Žena sebou trhla, ale pohledem neuhnula. ,,Buď ráda, že jsem tě ještě nezabil!"

,,Zavřeš mě do vězení?"

,,Bila si svá děvčata bičem na koně a dvě z nich zmizela po návštěvě Šakala a Krokodýla, budeš tam hnít do konce života." zasyčel a v tu chvíli se otevřeli dveře ve kterých stál Casiss. Rhys k němu odstrčil Lilianu, která se začala vzpírat. ,,Kde je?"

,,Je dole s Talirem. Stalo se něco?" zeptal se když viděl jak se jeho přítel opřel o futra. Vůbec si nevšímal, že se v jeho sevření zmítá Liliana.

,,Ne." zalhal. Neměl náladu to teď někomu vykládat a už vůbec ne před tou rusovlasou mrchou. ,,Raději půjdeme." pronesl zamyšleně. Měl by si jít promluvit s Dialou, ta totiž tušila že se něco děje.