Zloději snů II.

35. Zkouška šatů

Večer proběhl přesně podle dohody. Casiss se vytratil hned po večeři, aby hledal 'stopy', Diala měla schůzku s Averittem, Talir zmizel bez rozloučení na Dvůr soužení a Sirius měla jít s Rhysem do toho obchodu čekat na tu dívku od Liliany. Měla tam sice přijít až dvě hodiny po půlnoci, ale on vytáhl Sirius ven hned po večeři.

,,Kam to jdeme?" zeptala se konečně. Přesně tudy ráno procházela s Lucianem když sledovali toho divného muže v zeleném.

,,Chtěl jsem si udělat malou procházku než půjdeme na Měsíční náměstí." pokrčil rameny a zastavil se před malířským obchodem. Na stojanech před ním ještě stáli vystavené ty překrásné obrazy. Sirius se opět zahleděla na ten se zámkem, připadal jí neuvěřitelně překrásný. 

,,Co tady děláme?" vypravila ze sebe a donutila se na okamžik pohlédnout na Rhyse, který si se zájmem prohlížel ten samí obraz.

,,Potřebuji si něco zařídit. Počkej tu na mě, hned jsem zpět." kývl a pak zmizel uvnitř. Sirius zatím obcházela kolem stojanů. Každý obraz byl úplně jiný a barvy na plátně se prolínaly. Ty kombinace byly neskutečné. Znovu začala litovat toho, že veškeré své barvy, skicák i uhly nechala v Měsíčním doupěti kde na ně už velmi dlouho sedal prach. Teď měla kolem sebe takových inspirací na kreslení, že si je ani nestíhala vrývat do paměti. A jedna právě teď vycházela ze dveří obchodu se spokojeným úsměvem na tváři. Sirius se pokoušela představit si ho s křídly a černými stíny, které by se mu ovíjeli kolem těla jako hadi. Rychle zaplašila myšlenku do ústraní a měla co dělat, aby se jí do tváří nenahrnula krev když jí dal ruku kolem ramen a výhružně se zamračil na tři muže, kteří si Sirius prohlíželi. ,,Nepůjdeme?"

,,Co tam chceš dělat takovou dobu?"

,,Ještě se chci zastavit v jednom klenotnictví a pak mne napadlo, že by sis mohla vyzkoušet nějaké šaty..." pokrčila rameny. Sirius se na něj prudce otočila. ,,Všechny šaty, které jsem ti dal vybírala Diala a tak by sis je pro jednou mohla vybrat sama." dodal výmluvně.

,,Já nechci..."

,,Beru to jako souhlas, teď jdeme. Potřebuju to stihnout." nenechal jí ani domluvit a táhl jí na hlavní náměstí kde bylo klenotnictví. Sirius přemýšlela co by tam asi Rhys mohl chtít, ale ta myšlenka jí přešla hned jak se ocitla uvnitř. Tolik náhrdelníků, náušnic, náramků a ještě milionu dalších věcí pohromadě nikdy neviděla a to byla zlodějka. Naštěstí ona patřila k podstivým zlodějům, kteří okrádali jen ty zlé a dělili se s chudými, takže tady by rozhodně nikdy nekradla. ,,Dámy." pozdravil Rhys s úklonou dvě ženy, které stáli za pultem.

,,Kapitáne." obě udělali elegantní pukrle a nepřestávali se na něj culit. ,,Jak vám můžeme pomoci?" zeptala se ta s delšími vlasy. Byly obě stejně staré a zaručeně to byla dvojčata. Krátkovlasá stála poslušně v ústraní a mlčela.

,,Sháním tu dárek pro svou sestřenici k narozeninám." odvětil prohlížejíce si náhrdelník s obrovskými rubíny. 

,,Ale ovšem... Dává přednost spíše safírům či rubínům?" zeptala se dlouhovlasá a ukázala na prosklený pult ve kterém na hedvábí leželi náhrdelníky s různě barevnými kameny. Rhys se na ně chvíli díval a pak se obrátil na Sirius.

,,Co myslíš ty?" otázka byla mířená zaručeně na ní. ,,Jsi její nejlepší kamarádka... Jaký by se jí líbil?" lehce ukázal hlavou na vitrínu a pak si prohrábl černé vlasy.

Sirius se zatvářila zmateně a nervózně když se na ní teď díval Rhys i dvojčata. ,,Já nevím... Miluje modrou barvu a k jejím vlasům by spíš seděli safíry nebo tanzanit než rubíny!" vykoktala a ukázala na tmavě modrý drahokam hned vedle růžových turmalínů.