Zloději snů II.

30. Víno řeší vše!

Rhys byl tak naštvaný, že přemístění do svatyně nechal až na další den ráno. Teď všichni seděli u stolu před jedním podnikem a opíjeli se do němoty. Rhys, Sirius a Talir byli ještě víceméně střízlivý, horší to však bylo s Casissem a Diou, kteří už se skoro váleli pod stolem. Když si Sirius byla jistá, že nikdo z jejich přátel neposlouchá otočila se na Rhyse, který seděl zády k náměstí a oči upíral na dřevěnou desku stolu.

,,Vím, že pro tebe není jednoduché mi říkat pravdu, ale nechceš mi říct co to dnes bylo?" šťouchla do něj loktem, aby upoutala jeho pozornost.

Rhys se na ní podíval. ,,Omlouvám se ti... To co jsem říkal byla jen opona, aby nepřišli na to že tě miluju. Nemůžu jim přeci dát najevo, že mám nějakou slabinu." napil se z poháru. 

Sirius nevěděla co mu na to má říct a proto řekla: ,,Vysvětlíš mi jak vy to s tou vaší rodinou máte?" podívala se na Diu, která se opírala o Talirovo rameno a něčemu se hrozně smála. Lucian už je dávno kvůli nějaké záležitosti s Pěti spáry. Rhys kýval hlavou zatímco dopíjel pohár a hned jak ho položil začal mluvit.

,,Můj otec měl tři mladší sourozence. Dva bratry a jednu sestru. Ti čtyři se nikdy neměli rádi jak už to v rodinách bývá a stále se přeli o to, komu připadne titul pána z Nočního zámku. Když ho dědeček předal mému otci druhý z bratrů- Asnerův otec se rozčílil natolik že odešel do Jarního království kde si vzal nějakou služku... Co já vím. Rok potom co jsem se narodil já se narodil i Asner."

,,A ostatní ze sourozenců?"

,,Má teta zemřela když jí bylo 19 a Dialin otec je teď správce Dvora soužení... Toho nejodpornějšího a jednoho z nejnebezpečnějších míst v Nočním království." odpověděl a dal pokyn k tomu, aby mu přinesli další pohár. ,,Jsem ti ale vděčný za to, že si mi jednu nevrazila a nemluvila. Zřejmě tohle budu dělat častěji když se tu někdo takový objeví... Takže se ti předem omlouvám." zamumlal a opřel si lokty o stůl.

,,A proč vlastně nemáš rád Asnera?"

Rhys se při zmínění jeho jména zamračil. ,,Protože mi odjakživa záviděl! Mou moc, můj vzhled, mojí sílu.... prostě všechno. Když jsem spolu byli v táboře způsobil jsem mu při tréninku šrám pod okem, aby mu připomínal toho kdo ho vždy a všude porazí, ve všem." odpověděl a mrzutě a podíval se na Casisse, který už se válel pod stolem. ,,Je to složitá historie a já bych tě miloval ještě víc kdybych ti to mohl povyprávět jindy." prosebně na ní zamrkal. Sirius si říkala, že nevypadá opile jako spíš unaveně.

,,Už zřejmě půjdu... Potřebuju si ten dnešek srovnat v hlavě." zvedla se od stolu.

,,Půjdu s tebou... Nějak mě na pití přešla chuť." podíval se na své tři nejlepší přátele. ,,Talire budeš chtít pomoc je odtud dostat nebo..."

,,To zvládnu." mávl rukou zvěd. ,,Uvidíme se ráno u snídaně, Sirius." zamával na zlodějku a rychle chytil Dialu, aby se nezvrátila na lavici.

Zlodějka se při pohledu na ně zasmála. ,,Hodně štěstí, Tale." popřála mu štěstí a přidala se k Rhysovi, který na ní čekal na okraji chodníku. Spolu se pak klasickou cestou vraceli k mostu, který vedl do zámku. Sirius si pořád v hlavě přehrávala celý ranní rozhovor s Ferysem a Cannolem.

,,Děje se něco nebo proč si tam zamlklá?" ozval se když se octli uprostřed mostu. Na vodě, která mírumilovně plynula hluboko pod vysokým mostem se zrcadlila obloha a odpolední slunce.

,,Jen přemýšlím o tom co jsi těm dvěma říkal. O tom, že sme spolu nic neměli..."

,,Já tě do ničeho nutit nebudu. Když se mnou budeš chtít spát tak mi stačí říct." strčil si ruce do kapes a nasadil ten svůj potměšilý úšklebek. ,,A pokud jde o tenhle obchod tak je časově neomezen." znovu se mu podařilo jí rozesmát.

,,Ty a tvoje obchody..." odfrkla si pobaveně. Rhys jí v tu chvíli chytil kolem pasu a bradu si opřel o její rameno. ,,Tohle se sluší dělat se zbožím, kapitáne?"

,,S ním se sluší dělat něco jiného." prsty přejel po přezce jejího pásku. Cítila jak jí poklepal na hradbu a proto pro něj otevřela malou prasklinu skrz kterou mohli komunikovat. Mrzí mne, že musíš tuhle roli hrát... Před všemi.

Sirius byla sama překvapená, že jí pustil do mysli ale i přesto nezapomněla co mu chtěla říct. Ty tvé temné masky mě děsí, Rhysi... Vidím tě pod nimi a děsí mě to. Přiznala se. Opravdu jí to děsilo. Cítila jak se Rhys zhluboka nadechl a omluvně jí políbil na krk.

Já vím, ale hluboko uvnitř jsem to stále já a navždy to budu já. Slíbil a jeho pohled se upřel na dvojici Rudých, kteří kolem nich procházeli. Vojáci zrychlili krok když mu v očích temně zajiskřilo a pak svou temnou hradbu opět zavřel. ,,Musím uznat," promluvil nahlas. ,,Že si jim dnes mistrně vyhrožovala."

,,Měla jsem vztek." hájila se.

,,Cítil jsem to... Málem si vzplála jako svíčka. To by Asner prskal." nad tou představou se chladně zasmál. ,,Měla by jsi se naučit svou moc trochu krotit... Jestli tedy nechceš aby to věděli všichni."

,,Právě proto se chci cvičit s Talirem..." odstoupila od něj. 

Rhys se opřel o zábradlí mezi dvěma posledními sochami na konci. ,,Se svým druhým nejoblíbenějším Temnostrůjcem... Nevím jestli mě to uráží nebo mi to lichotí."

,,Kdo řekl, že je můj druhý oblíbený?" vyplázla na Rhyse jazyk. Kapitán na ní přehnaně zle přimhouřil oči. Sirius poznala k čemu se schyluje a rozeběhla se pryč.

,,Jen počkej." rozeběhl se za ní. Chytil jí ještě dřív než se stačila dostat k prvnímu stromu, který lemoval cestu k hlavní bráně zámku. Sirius byla sice menší a mrštnější, ale on byl o dost rychlejší. Možná teď nepoužíval svou přemísťovací schopnost, ale i přesto jí chytil. ,,Měla by ses v utíkání vojákovi procvičit." 

,,Proto tu mám Case." pokrčila rameny.

,,A k čemu jsem ti já když máš na všechno některého z mé rodiny?" naklonil hlavu na stranu jako zvědaví pes.

,,Jen tak na okrasu." políbila ho na tvář a pak se sama vydala nahoru k bráně. Rhys se za ní pomalu s překvapeným úsměvem otočil. Sirius mu poslala vzdušný polibek a dál si hleděla své cesty.