Zloději snů II.

23. Den před oslavou

Rhys seděl v křesle a poslouchal vyprávění Sirius. Vyprávěla mu všechno co se za tu dobu jeho nepřítomnosti stalo, ale neřekla mu o tom, že se dostala do hlavy Vráně. On měl před ní tajemství pořád a ona měla právo na to mít i nějaké své! Podle Rhysova výrazu však nedokázala poznat jestli tuší, že něco skrývá nebo ne. Jeho oči i jeho tvář byla naprosto bez výrazu. Jen tam seděl, díval se z okna na vrcholky hor a čas od času kývl.

,,Rhysi, co je s tebou?" zeptala se když už jí přepadl pocit, že jí vůbec neposlouchá. ,,Rhysi?" chytla ho za ruku.

,,Hmmm... Co?" odtrhl oči od hor a podíval se na Sirius. Znovu měl pocit jakoby zářila, ale když zamrkal pocit zmizel. ,,Jen jsem přemýšlel jak ti pomoc..." odpověděl roztržitě. Než se zlodějka stihla zeptat o čem to mluví pokračoval. ,,Kdy jsi se naposledy viděla v zrcadle?" poukázal na její propadlé tváře.

,,Jak to souvisí s..."

,,Odvezu tě do svatyně nedaleko, aby se o tebe postarali!" skočil jí do řeči a pevněji jí stiskl ruku. ,,Znervózňují mne tvé noční můry i to jak kvůli nim vypadáš."

,,To mě rovnou můžeš dát do vězení." zamračila se. Rhys jí zatáhl za ruku, aby jí přiměl vstát a pak si jí posadil na klín.

,,Nech mě, abych ti pomohl." požádal jí jemným tónem. ,,Co bych měl z toho kdybych ti ubližoval?" opřel si hlavu o její rameno a spokojeně se usmál. Za těch pár dní co byl pryč mu neuvěřitelně scházela. Sirius mu dala ruce kolem krku, aby mu dala najevo že se na něj nezlobí.

Z venku se ozvala neuvěřitelná rána a Sirius už to nedalo, takže se zeptala: ,,Co se to dnes celé ráno děje?"

,,Na zítra se připravuje slavnost... Bude tu teď ještě větší rozruch než obvykle." odpověděl polohlasně.

Sirius se musela usmát. ,,Tak to si teda užiju." pevněji ho objala. Cítila jak se Rhys tlumeně směje a pak lehce zvedl hlavu, aby se jí mohl podívat do očí. 

,,Zase záříš, Jitřenko." 

,,Tentokrát už kvůli tobě." políbila ho. Rhys jí k sobě jednou rukou pevně přitiskl a druhou jí zajel do vlasů. ,,Nemáš náhodou práci?" zeptala se se smíchem když jí líbal na krk. Cítila jak jí prodloužené špičáky přejeli po kůži a tak nějak instinktivně sykla.

,,Klidně jí pro dnešek oželím." odpověděl svůdně, ale v tu chvíli se ozvalo zaklepání. Rhysovi se z tváře vytratil veškerý blažený výraz a podíval se ke dveřím. Oba věděli kdo tam stojí a zůstali naprosto zticha.

,,Říkal jsem ti," ozval se Talirův hlas. ,,Aby si ho hned po ránu neprovokoval!" napomínal Case, který musel stát vedle něj.

,,Šťourale!" zavrčel Cas a znovu praštil do dveří. Sirius si opřela hlavu o tu Rhysovu a začala se tiše smát. ,,Rhysi, my víme že tam si! Okamžitě vylez, ty lstivý parchante!"

,,Nechceš se s ním do křížku pustit až po snídani?" káral ho Talir. 

,,Nechceš si dát vanu?" šeptl, aby ho slyšela jen ona. ,,Zatímco já tady jednoho z nich zbiju do bezvědomí za to jak mluví se svým kapitánem!" houkl dost nahlas, aby ho oba slyšeli. Casiss se dal do smíchu a Sirius viděla jak se Rhysovi oči zaleskly. Jakoby chtěl...., ne, přímo toužil potom se s někým porvat.

,,Ste jak malý kluci!" Skvěle, přišla už i Dia! Vzala za kliku, ale dveře byli zamčené. ,,Ty ses před námi zamkl, bratránku?" zněla dotčeně. 

Rhys se podíval na Sirius. ,,Rád bych šel s tebou, ale..." ohlédl se ke dveřím na které znovu zabouchal Casiss. 

,,Přijď pro mě až zase zmizí." naposledy mu věnovala polibek, popadla jeho černý župan a s úsměvem zmizela v koupelně. Slyšela jak Rhys vstal a odemkl dveře.

,,Nazdar, kamaráde." pozdravil ho vesele Cas.

,,Co si tu prováděl? Slavnost je zítra a ty máš dost práce..." kárala ho Dia. Sirius si představovala jak stojí naproti němu a kvůli svému menšímu vzrůstu zaklání hlavu, aby mu viděla do očí.

Do rozhovoru se přidal i Talirův klidný hlas. ,,Říkal jsem mu, aby počkal než přijdeš na snídani." bránil se.

,,Kde je Sirius?" znovu Casissův hluboký hlas. Zlodějka čekala na nějakou Rhysovu reakci, ale on od té doby co otevřel dveře nepromluvil a ani se neozvala žádná rána či klení, které by dokládalo, že Casovi jednu natáhl. ,,To si jí přenesl do Nočního zámku, aby jsme ti jí náhodou neukradli?" popichoval ho válečník.

,,Ne. Prostě se s vámi teď nechtěla vidět a já to budu respektovat." nenechal se vyvést z míry. ,,Upřímně řečeno se jí nedivím, taky bych se s vámi hned po ránu nechtěl vidět... Jenže já musím!" odfrkl si. Sirius se opírala zády o dveře a tiskla si ruku před pusu, aby neslyšeli jak se směje.

,,Vsadím se, že jsme ho vyrušili v předčasné oslavě..." dedukoval pobaveně Cas. 

Rhys zamručel. ,,Tohle nebude oslava, ale krveprolití jestli vypustíš z pusy ještě nějaká slova!" varoval ho příkře.

,,Máme práci, vzpomínáš... Král s tebou chce probrat nějaké záležitosti státu a navíc si jeho šampión..." Talirův tajemný a známí hlas zněl rozpačitě když to říkal. Rhys ho však zarazil dřív než mohl mluvit dál.

,,Tady to rozebírat nebudeme!" zavelel. ,,Promluvíme si o tom později, teď mám něco rozdělaného..." Sirius úplně viděla jak Cas otevírá pusu, aby něco řekl...

Vložila se do toho naštěstí Diala. ,,Nebudeme tě rušit a sejdeme se potom." zřejmě popadla Case i Talira za ruku a odtáhla je jako malé děti z pokoje. Sirius slyšela jak si Rhys vydechl, zamkl dveře a otevřel ty do koupelny. Sirius odskočila ode dveří až málem zakopla o vanu. 

,,Omlouvám se za zdržení." omluvil se a lstivě přelétl pohledem jí a pak vanu. Stačil jeden jeho pohled, aby se vana začala napouštět horkou vodou. ,,Nějak si opomněla vodu, drahá."

,,Poslouchala jsem váš zajímavý rozhovor."

,,Možná bych tě měl do svatyně odvést co nejdřív a neříct jim o tom kde jsi..." posadil se na okraj vany se založenýma rukama na hrudi. ,,A já bych se měl taky někam zašít... Na takových pětapadesát let." zadumal nahlas.

,,To mi chceš říct, že mě necháš 55 let v nějaké svatyni s pásem cudnosti?" hodila po něm bílý ručník, který sebrala z věšáku u dveří.

,,Pás cudnosti není u kněžek nutný a u tebe jsem zásadně proti!" upozornil jí a ručník si dal kolem krku. ,,To bych víc trpěl já než ty!" zase nasadil masku arogantního a ješitného pitomce, který myslí jen na sebe.

,,Ani jednou jsme spolu nespali." vyrazila ze sebe dřív než se stihla zastavit. Ani se nemusela otáčet, aby viděla jak se tváří, ale i přes to to udělala. Seděl na vaně, zlomyslně se křenil a oči mu svítily. ,,Tohle nebyla nabídka!" pronesla obratem.

,,Škoda." mrkl a pak vstal. ,,Jdu si promluvit s králem. Až budeš mít náladu sejdeme se." políbil jí na rozloučenou a pak odešel. Než odešel podíval se na stolek vedle vany kde se najednou objevilo jídlo.

Sirius se za ním podívala a s úsměvem zavrtěla hlavou. ,,Takhle rozmazlovat zloděje se nesluší!" řekla si pro sebe. Nenapadlo jí, že by jí Rhys slyšel, ale přesto jí v duchu odpověděl: Pro tebe všechno!