Zloději snů II.

4. Snídaně ve třech

Rhys se uráčil zpět do pokoje přijít až když byla úplná tma.Tmavé závěsy vlály v mírném větříku a do pokoje proudili paprsky měsíce, které rozzářili stříbrné ornamenty na stěnách. Na to první na co mu sklouzl modrý pohled byla Sirius,která spala. Stále na sobě měla jak obojek tak i pouta, ale to jí ve spánku nebránilo. Musela být neuvěřitelně unavená když s tím dokázala usnout. Vojákovi oči pak přelétli jídlo na stole kterého se ani nedotkla a mávnutím ruky ho nechal opět zmizet.Soucitně se na ní podíval když vedle ní ulehal. Políbil jí na tvář a pouta se rozplynula jakoby tam nikdy nebyla. Rhys znovu luskl a tentokrát se její zbroj změnila na bílou košili a černé kalhoty. Byl si naprosto jistý, že ráno se kvůli tomu strhne povyk, ale on se na něj i celkem těšil. Měl hrozně rád když se u nějakého takového tématu začala červenat. Bylo to hrozně roztomilé.

Si roztomilá když spíš. Pronesl v duchu když si lehal na záda a zadíval se do tmy nad sebou. Chvíli měl problém najít skulinu,kterou by se jí mohl dostat do mysli. Musela za ten rok posílit svůj štít. Přesto mu ve spánku nedokázala odolat.

,,Nech mě spát, Rhysi. Prosím." zašeptala ospale a otočila se k němu.Když se dotkla jeho srdce prudce se mu rozbušilo. Rhys jí k sobě přitiskl. Měl by ten lektvar sehnat velmi brzy, protože jinak se rozhodně neudrží. Dokonce i teď měl trochu problémy s tím,aby ruce nechal jen kolem jejích ramen nebo pasu.

* * *

Sirius se probudila jako první. Bylo ještě daleko před úsvitem, ale ona se takhle dobře nevyspala za poslední rok. Vlastně od té doby cos Rhysem sdílela postel v jejich stanu v táboře Rudých. Otočila se k němu. Ležel na zádech s odhalenou hrudí, jednu ruku měl pod hlavou a druhou jen tak položenou vedle sebe na hedvábném prostěradle. Dokonce i ve spánku jeho vlasy vypadali upraveně, což se o ní říct nedalo. Posadila se proto na posteli a najednou zjistila, že je oblečená úplně jinak než si vzpomínala.

,,Rhysandeme!"zasyčela. Rhys se zamračil a pak líně otevřel jedno oko. Běhali v něm modré jiskřičky.

,,Taky ti přeji dobré ráno." odtušil s naprostým klidem.

Sirius uchopila límec černé košile. ,,Co to mám na sobě?!" spustila zostra. Rhys se spokojeně usmál a obrátil se na břicho. Sirius ho s ohnivým vztekem sledovala. Odpověděl až když si položil bradu na ruce.

,,Malým kouzlem jsem tě převlékl... Můžeš být klidná, protože jsem se tě přitom ani jednou nedotkl. Tedy když nepočítáš polibek na tvář." pokrčil rameny a tmavě modré oči zase zavřel.Sirius se začervenala a trochu se zastyděla, že na něj křičela.Přesto se mu však ani jediným slovem neomluvila a pohledem, který rychle přebíhal přes pokoj hledala svou zbroj. ,,Podívej se do skříně." zavrněl do polštáře Rhys. Sirius na něj vrhla zamračený pohled, ale pak vstala a šle k tmavé dubové skříni,kterou otevřela. Před ní se objevila zbroj, která se podobala té její a přitom byla úplně jiná. Kápě i černý vzhled zůstal,ale na rameni teď měla železný nárameník, přibily nové pásky,dýky, dokonce i pochva s mečem a černé vysoké boty ke kolenům.Takové, které nosíval i Rhys. Ten měl zavřené oči dokud neucítil jak přešla k zrcadlu aby se prohlédla. Teprve pak se na ní podíval. Sirius zrychleně dýchala. Zbroj byla šitá na míru a neuvěřitelně pohodlná. ,,Líbí? Nechal jsem jí udělat pro tebe." Rhys se zničehonic objevil za ní a svíral jí ramena.

,,Kolik tě to proboha stálo?" zeptala se a otočila se k němu. Rhys jí pevně sevřel zápěstí a přidržel si její ruce u srdce. Sirius cítila, že moc, která z něj sálá se stupňuje a něčím jí láká k sobě.

,,Na tohle už se mě nikdy neptej!" varoval jí. ,,Je to dárek a ať ti dám cokoliv, neptej se mě kolik jsem za to dal svých peněz!"dal pořádný důraz na slovo: Své. Zlodějka přikývla, protože se s ním hned po ránu nechtěla dohadovat. Rhys jí vtiskl sladký polibek na ústa a pak jí pustil.