Zloději snů II.

15. Sídlo Pěti spárů

Sídlo bylo barevnější než sídlo Půlnočního dvora. Závěsy v prvním poschodí byli červené, ve druhém černé a v posledních dvou poschodích taky byly červené. Dokonce i sochy a bysty byli ze světle šedého kamene, který se vůbec nepodobal mramoru, ale i přesto bylo sídlo honosně zdobeno drahými obrazy a až příliš velkou pozornost přitahovali i nepadělané šperky ukradené z různých částí města či dokonce z jiných zemí a království. Sirius to nijak nepřekvapovalo, že si to nechávají jako trofej a vystavují si je, aby dokázali že zvládnou cokoliv. Stinné šelmy to dělali taky.

 Míjeli sochy, které měli kolem krku náhrdelníky ze safírů; rubínů i citrínů, čelenky ze zlata s ametysty i nefrity; náušnice s diamanty a v jejich sbírce  nechybělo dokonce ani oko z karneolu, které nosíval bývalý vládce Podzimního království. Sirius po něm smýkla pobaveným pohledem a pak se zahleděla na otevřené dveře do pracovny. Zády k ní stál zrzavý Lucian a dohadoval se s vůdcem Pěti spárů. Když vešla dovnitř oba muži jí obdarovali úsměvy. Vůdce zlodějské bandy byl možná o 10 let mladší než Haylern. Kaštanové vlasy mu trčely do všech stran jakoby právě vylezl z postele, jeho tvář byla perfektně oholená břitvou a tmavě zelené oči mu vesele svítily. Oděný byl do černé zbroje a rudé kápě a pláště, který ten jejich klasický černý úplně zastínil.

,,Sirius," pozdravil se zlodějskou úklonou Lucian, ,,dovol mi ti představit Roderica Bordeana alias Delafortese. Je to vůdce Pěti spárů, kteří s námi spolupracují," ukázal na Roderica, který se uklonil.

,,Musím uznat, že vaše suvenýry jsou skutečně přesvědčivé," pochválila Sirius když hodila hlavou k otevřeným dveřím, kterými sem přišla. Roderic s úsměvem přikývl. ,,Karneolové oko krále Cirroa je opravdu působivá trofej," poznamenala a koutkem oka zachytila Lucianův škodolibý úšklebek když si se zájmem založil ruce na prsou.

Roderic stále nevěděl kam tento rozhovor směřuje když odpověděl: ,,Od tak nadaného zloděje jako jsi ty je to opravdu vítaná poklona."

,,Jak zvláštní, že to oko je již od mých 6 let vystaveno v Měsíčním doupěti," podívala se na Luciana, který se kousl do pěsti u svých úst, aby nevyprskl smíchy. ,,Nikdy jsem si nevšimla, že na podobizně krále Cirroa je tak kalné," dokončila svůj postřeh. Roderic se s uznalým úsměvem podíval na Lišáka a pak zpět na Sirius, která se se zlodějskou grácií opírala o křeslo.

Roderic líně zamrkal. ,,Jsi první kdo si toho všiml aniž by potřeboval napovědět, už vím proč tě všichni tak vychvalují," zavadil pohledem o Luciana, který se stále usmíval, ,,jistěže je to padělek. Neměli jsme šanci v této trofeji překonat Stinné šelmy," složil jim oběma poklonu hodnou cechmistra.

,,Ovšem nikde jsem neviděla žádnou trofej ze zámku."

,,Nemáme důvod okrádat krále či jeho královskou gardu," přelétl jí pohledem jakoby poznal které uniformě se její oblek podobá, ,,vše co bylo jejich už je zase zpět tak kde má být. Navíc jim teď pomáháme. Krademe pro ně informace, důkazy či peníze a oni nám platí a přehlíží naše výstřelky na cílech, které předem určili," pokrčil rameny a posadil se do křesla. ,,Mám pravdu, Luciane?" Podíval se na Lišáka, který přikývl. Sirius se rozhlédla po pracovně s rozhrnutými rudými závěsy, všimla si dokonce i nedávno otevřeného dopisu od Haylerna. Pohled jí spočinul v tmavě zelených očích Roderica, který zvažoval její hodnotu.

,,Když si tak znalí mohl by jsi mi říct kdo mi řekne odkud je tohle," natáhla k němu ruku a následně mu do dlaně nechala spadnout svůj stříbrný náhrdelník. Lucian naklonil hlavu na stranu až mu do magického oka napadaly zrzavé vlasy a prohlížel si náhrdelník. Delafortes vzal stříbrný náhrdelník do ruky a pečlivě ho otáčel v prstech.

Oči se mu jen blyštěli. Zloději byli jako straky, kradli vše co se lesklo a mělo to nějakou cenu. ,,Já sice podobný náhrdelník nikdy neviděl, ale hodnotu má nevýslovnou," podíval se na ní s úsměvem, ,,znám někoho kdo ti pomůže, ale bude za to chtít platbu."

,,Jakou?" zajímala se když si náhrdelník připnula zpět na krk. Roderic hodil nohy na stůl a řekl: ,,Není třeba se zde chovat jako v Měsíčním doupěti."

,,Jakou platbu bude chtít tvůj kontakt a kde ho najdu?" Zopakovala Sirius a čekala až se jí dostane nějaké odpovědi.

,,Upřímně řečeno je jako drak," mrkl na Luciana a pokračoval: ,,Přines jí něco lesklého s hodně velkým drahokamem a řekne ti klidně i to co sama neví."

,,Dává ta vaše Dračice přednost nějaké konkrétní barvě drahokamu?" Zeptala se Sirius.

,,Smaragdy," odvětil se smíchem vůdce Pěti spárů.

,,A kde jí najdu?"

Místo Delafortesa odpověděl tentokrát Lucian. ,,Dům na Jitřním nábřeží. I kdyby si chtěla nepřehlédneš ho," ujistil jí a vrhl na smějícího se Roderica nehezkou grimasu. Sirius se radši otočila na podpatku a odešla dřív než si stihla domyslet proč se Roderic tak hrozně směje. Radši začala přemýšlet kde sehnat ten obrovský smaragd, který by Dračici mohla přinést. Napadlo jí zeptat se Damiana a Christiase, kteří se vypařily někam za dům sledovat trénink. Nakonec, mohla by sebou vzít Elianu, které by se nějaké cvičení skvěle hodilo.