Zloději snů II.

7. Před bojem

Ráno se Rhys oblékal do brnění ve které měl bojovat v aréně. Sirius seděla na posteli s miskou červených hroznů v klíně a sledovala ho. Sledovala jak si každý popruh a každý centimetr zbroje kontroluje v zrcadle naproti sobě. U pasu měl jedinou zbraň- svůj meč. 

,,Co myslíš?" zeptal se a otočil se k ní čelem. Sirius si ho velmi pozorně prohlédla od hlavy až k patě a strčila si do pusy hrozen. 

,,Vypadáš dobře." uznala. ,,Jak ten souboj probíhá?" zeptala se potom a odložila misku stranou. Rhys přehodil přes opěradlo židle černý župan a pak se na ní obrátil.

,,Klasický souboj kde mezi sebou bojují dvojice válečníků a ti nejlepší pak bojují o titul." odvětil klidně s ledabilým pokrčením ramen. Pro něj to očividně byla úplně normální věc, ale Sirius nikdy žádné podobné souboje pro zábavu nezažila. ,,Váže se k tomu také jedna nepovinná tradice."

Sirius podezřívavě přimhouřila oči. ,,Jaká?"

,,Věnovat vítězství v souboji dámě..." ušklíbl se na ní. ,,Jestli však nechceš, abych zmiňoval tvé jméno a prozradil tak kdo mne na dnešní ples bude doprovázet tak to neudělám." slíbil. Sirius se nad tím zamyslela. Neměla ráda příliš velkou pozornost a tím, že by jí Rhys věnoval své vítězství by tu nevítanou pozornost přitáhla.

,,Nemusíš." zavrtěla hlavou když cítila jak se temný spár dotkl její hradby. ,,Spíš by sis měl dávat pozor, aby sis neublížil." 

,,Klid." chlácholil jí. ,,Budu v pořádku. Mimochodem ples začíná po setmění, což je chvíli po konci zápasu."

,,Budeš bojovat celý den?"

,,Bojovníků je tolik, že to zabere celý den." pronesl. Sirius se postavila, aby mu přitáhla nárameník a pak k němu zvedla oči. Chvíli se jeden na druhého dívali když Sirius couvla a z krku si sundala stříbrný náhrdelník se znamením královské gardy. Rhys na její přívěsek nijak nezareagoval ani když k němu natáhla ruku s řetízkem. ,,To si nemůžu vzít."

,,Ber to jako amulet pro štěstí. Vrátíš mi ho po souboji." vtiskla mu ho do ruky. Rhys si náhrdelník zapnul kolem krku. Stříbro na jeho snědém krku zářilo jako sníh v noci. ,,Sluší ti, možná by sis ho měl nechat."

,,Kde si ho vzala? V Neazaru jsem ho neviděl." nenařkl jí z krádeže, ale byl překvapený. Takový náhrdelník královské gardy už někde viděl a bylo tomu docela nedávno. Jeho mysl jakoby zastřela mlha když si snažil vzpomenout kde ho viděl.

,,Dal mi ho Haylern, prý jsem ho měla u sebe když mě našel." odpověděla. Nepřikládala tomu nijak velký význam a místo toho se zadívala z okna. Slunce dávno vyšlo nad obzor a ozářilo střechy domů i paláce. Souboj v aréně měl začít za hodinu a Rhys se Sirius se již teď vydali přes obě nádvoří k aréně kde už bylo docela živo. Kolem se pohybovali vojáci ať už v černých či rudých uniformách, bojovníci i sluhové, kteří se měli starat o chod souboje. Když procházeli do postranních chodeb arény Rhysovi přálo štěstí mnoho vojáků, které potkali. Kapitán jim děkoval kývnutím či mávnutím a zastavil se až před železnými mřížemi vsazeným do skály, která stála hned za arénou. ,,Co tu děláme?" zeptala se Sirius a rozhlédla se kolem. Dovnitř proudilo pár slunečních paprsků díky malým okýnkům, kterými bylo vidět do prosluněné arény. Rhys si klekl před mříže a pevně se jich chytil.

,,Jen jsem se chtěl podívat..." promluvil a ve chvíli kdy to řekl o jeho prsty se otřela černá kožešina. ,,Zdravím, příteli." pozdravil zvíře a protáhl ruku mřížemi na druhou stranu. Sirius se rychle podívala na černé stvoření, které zahlédla periferním viděním když se rozhlížela po chodbě. Byl to obrovský panter s černo-modrým kožichem, velkýma světle modrýma očima a dlouhými špičáky, které odhalil pokaždé když Rhysovi olízl ruku dlouhým růžovým jazykem. Všimla si, že panter má na krku železný obojek se erbem Nočního království.

,,Co je zač?" zeptala se a klekla si vedle Rhyse na chladné dláždění.

,,Tohle je Luc. Našel jsem ho jako kotě v Ďáblově strži na nejsevernější hranici království. Přinesl jsem ho sem, aby neumřel hlady a začali jsme se o něj starat."

,,Takže máte místo psa pantera?" pronesla se smíchem. ,,Velmi originální." uznala. Rhys se pousmál a pohladil Luce po čumáku.

,,Jindy by si ho potkala v zahradách zámku nebo třeba na nádvoří kde si hraje s gardisty, ale dnes musí být tady, aby nenapadl někoho z hostů." odpověděl a naklonil hlavu na stranu. ,,Podej mi ruku." vyzval jí. Sirius na malý okamžik zaváhala, ale pak mu ruku podala. Rhys jí pomalu protáhl skrze mříže a položil jí panterovo čelo. Luc zavrněl a olízl její ruku. ,,Líbíš se mu." zašeptal Rhys a čelo přiložil na její spánek. Sirius cítila jeho teplý dech na svém krku a snažila se netřást. ,,Co je to za vůni?" zeptal se tiše. ,,Neznám jí."

,,Granátové jablko..."

,,Kůže, světlo a tvůj jedinečně nezaměnitelný pach." nenechal jí domluvit. ,,Omlouvám se, zřejmě tě děsím." pomalu se zvedl a protáhl se jako kočka. Sirius naposledy pohladila Luce po tlamě a také se zvedla.

,,Děsit a ty? Nenech se vysmát." popíchla ho z žertu. Rhys jí pevně vzal kolem ramen a rozešel se. Kdyby jí nedržel tak by při každém kroky spadla na zem, protože mu nestačila a pokaždé zakopávala o jeho nohy.

,,Ty mě tak neuvěřitelně provokuješ..." zavrčel s úsměvem když jí přitiskl na stěnu ve výklenku arény mezi dvěma klecemi.

,,Ale no tak Rhysandeme! Nech tu nebohou dívku na pokoji." chodbou se rozezněl ženský hlas. Rhys se podíval přes rameno na bělovlasou dívku s tmavě modrýma očima jako měl on. Na sobě měla tmavě modrou kazajku určenou pro trénink boje. Byla stejně stará jako Sirius. 

,,Dio, nevěděl jsem že už si tady." nasadil uhlazený tón a Sirius pustil. Dia si prohodila bílé vlasy na záda a obdarovala Sirius překrásným úsměvem. ,,Sirius, tohle je má sestřenice Diala."

,,Ráda tě poznávám, Sirius." dívka se nepřestávala zubit.

,,Co tady děláš?" zeptal se Rhys a položil Sirius ruku mezi lopatky.

,,Přece sis nemyslel, že Sirius s tebou, Casem a Talirem nechám samotnou." zamračila se na svého bratrance. ,,Xanthos ví co by si jí udělal." sjela pohledem po pravé ruce zlodějky. Tetování nebylo vidět, ale ona jakoby to věděla. 

,,Je tady Asner?" zavrčel Rhys, kterému potemněly oči. V jeho hlase se mihla zášť, ale okamžitě zmizela. I přesto že se nepřestával usmívat Sirius věděla, že tomu jež patří jméno Asner nemá Rhys moc v lásce.

Dia mávla rukou. ,,Zřejmě se bude držet u nohou svého páníčka, stejně jako poslušné zvířátko." nedokázala zakrýt opovržení ve svém hlase a pak se znovu podívala na Sirius jiskrným pohledem. ,,Měli by jsme jít... Budeme ti držet palce, bratránku." broukla Dia a chytila Sirius za ruku. Než jí stihla odtáhnout Rhys svou dívku popadl za druhou ruku a přitáhl jí k sobě, aby jí mohl políbit.

,,Hodně štěstí." popřála mu a pak už se jen nechala táhnout Diou někam pryč.