Zloději snů II.

27. Výslech

,,Jak přesně chceš získat křídla?" Sirius to nedalo a musela se ho zeptat. Potom co celý den prospala měla večer docela dost energie.Rhys ležel vedle ní a hrál si s její potetovanou rukou, kterou si zároveň prohlížel z různých stran.

,,Ještě nevím, ale toužím po nich snad už od svých tří let co jsem slyšel, že je jako Temnostrůjce mohu získat." pronesl zamyšleně. Sirius si ho pokoušela představit s křídly. Rozhodně by mu dodávali na respektu a vypadal by mnohem děsivěji. ,,Uvidíme jestli je vážně získám... Ale bylo by to skvělé. Pak bych mohl chránit království ještě více než teď." 

,,To ještě jde?" zažertovala. Rhys se pro sebe usmál a otočil se k ní. ,,Proč se na mě tak díváš?" chtěla vědět když jí dlouho nic neříkal. Kdyby neviděla že má otevřené oči myslela by si, že spí.

,,Přemýšlím." odpověděl zamyšleně a pak se posadil. Ještě před chvílí usměvavé tvář se změnila na temnou masku kapitána královské gardy.

,,Kam jdeš?" Rhys si natáhl boty, které splývali se stejně tmavými kalhotami a popadl tmavě modrý kabát. Neobtěžoval se ani si obléknout košili a místo toho si narovnával límec už oblečeného kabátu. Sirius se posadila, ale rozhodl se mlčet než jí na otázku, která vysela mezi nimi ve vzduchu odpoví.

,,Musím ještě něco zařídit." jeho hlas byl temný a rychlí polibek, který jí vtiskl na tvář chladný. Sirius ho chytila za ruku ale ohlédnutí přes rameno, které jí daroval jí přiměl okamžitě pustit jeho ruku a mlčet. ,,Přijdu hned." slíbil obratem a pak za sebou práskl dveřmi. Sirius začala mimoděk obracet náhrdelník královské gardy v prstech a rychle se rozhodla pro něco hodně sebevražedného. Rychle na sebe nasoukala zbroj, temnou dýku zastrčila do boty a pokusila se zjistit kam Rhys tak hrozně spěchal. Sirius se naučila, že Rhys kolem sebe šíří temnotu a noc a jeho temná stopa jí zavedla až do vězení. Zlodějce se prudce rozbušilo srdce když scházela schody do těch temných chodeb pod zámkem. Pokusila se potlačit úzkost, která jí najednou sevřela srdce a i přes nevolnost se donutila jít dál. Pohybovala se ve stínech tak tiše, že jí nepostřehl nikdo z vězňů tudíž se nespustila scéna. Prošla kolem výklenku kde touhle dobou spali bachaři na stole a pak se její srdce zastavilo. Po zádech jí přejela chladná ruka strachu. Slyšela prásknutí biče, které se odráželo od stěn a proniklo až do morku kostí. Nějaká část v ní přehlušila strach, který jí zcela ovládal a aniž by se nadála blížila se ke zvuku. Každé prásknutí biče bylo hlasitější a hlasitější až když se ocitla naproti dveřím z kterých zvuk vycházel ruka jí strnula na železné klice. Klid! Uklidňovala sama sebe. To bude v pořádku! Zhluboka vydechla a pak dveře tiše otevřela. Protáhla se škvírou mezi těžkými dveřmi a splynula se stínem, který se táhl až do rohu místnosti. Zjistila, že práskání biče se neneslo z téhle místnosti, ale z mučírny pod ní. Zlodějka se tiše proplížila k obrovské díře mezi zdí a podlahou, zaklekla a sledovala co se v mučírně děje. Při tom pohledu jí ztuhla krev v žilách!

* * *

Rhys stál zády k masivním železným dveřím. V levé ruce pevně svíral zkrvavený bič a tvářil se až děsivě klidně. K dřevěné lavici naproti němu byl připoutaný Had. 

,,Ulevilo se ti alespoň trochu, Temnotrne?!" ucedil. Rhys se rozpřáhl a bič na Hadových zádech zanechal další krvavý šrám. Králův bývalí špeh se prohnul v zádech, ale i přesto se bolestivě zasmál. ,,Potřebuješ si vybít zlost potom co ti včera nevyšel..."

Rhys ho popadl za vlasy a trhnutím ruky ho donutil, aby hlavu zaklonil. ,,Sklapni nebo za sebe neručím!" zavrčel na něj vztekle. Had se na něj zašklebil. Ve světle pochodně se zaleskla čepel Rhysovi dýky, která se bleskově ocitla na Hadově hrdle.

,,Klid, Rhysi." ozval se Talir, který se vynořil z temného kouta mučírny. Rhys zasyčel a Hada pustil. ,,Když ho zabijeme teď neřekne nám co chceme vědět." mírnil ho zvěd a opřel si botu o lavici, těsně vedle Hadovi ruky kterou zatínal v pěst. ,,Tak co? Řekneš nám to nebo ne?" mluvil na něj vyrovnaným tónem.

Had si odplivl Rhysovím směrem. ,,Neměli by jste si hrát se stužkami, kluci?" provokoval je.

,,Už mě ten hajzl pěkně štve!" zavrčel podrážděný Cas, který se do teď opíral o zeď vedle dveří a mlčel. Když se chytal Hadovi jednu vrazit Rhys mu pevně zachytil ruku ve vzduchu a pak do  druhé ruky vrazil bič. Casiss pochopil co mu tím přítel chtěl říct a pokorně ustoupil o pár kroků zpět.

,,Kde je Liliana?! My víme že si s ní byl v kontaktu." promluvil klidně Rhys.

,,Zeptej se Vrány... to on od ní bral informace." zasyčel na něj Had a v očích mu zajiskřilo. On a Vrána očividně neměli moc dobrý vztah a to bylo u kompliců docela pech. ,,Doufám, že tomu bastardovi vypálíš oči uhlem potom co udělal tvému mazlíčkovi..." zašklebil se na něj. Rhys přivřel oči a pak naklonil hlavu na stranu. Místo odpovědi na Hadovu provokaci řekl: ,,Odveďte ho do cely, teď už má dost..." hodil hlavou směrem ke dveřím. Cas s Talirem ho poslechli, odpoutali Hada z lavice a Casiss ho pak sám odvlekl pryč. Talir si ještě rychle něco zašeptal s Rhysem a potom co kapitán přikývl odešel. Rhys zůstal stát sám v místnosti a díval se na jediné místo na podlaze.

,,Už můžeš vylézt. Vím o tobě!" vyzval Sirius aniž by se na ni musel podívat. Sirius na jeho vyzvání zareagovala tak, že seskočila do mučírny a snažila se proniknout skrze Rhysovu masku. Rhys cítil, že se mu pokouší dostat do mysli jemným způsobem a proto se usmál. ,,Co tady děláš?"

,,Chtěla jsem vidět co sis potřeboval zařídit." odpověděla klidně a stále se pokoušela dostat se mu do hlavy. Rhys cítil sametový dotek na své hradbě. Bylo to docela zajímavé a příjemné když věděl, že někdo touží potom dostat se mu do hlavy.

,,Je mi líto, že si to musela vidět."

,,Asi bych si na tebe měla dávat pozor."

,,Na tebe bych bič nikdy nevzal... Nikdy bych ti neublížil." zakroutil hlavou. Sirius mu dala za pravdu. Nikdy jí neublížil až na předešlou noc, ale to nebyl on, takže se to nedalo srovnávat. ,,Pro dnešek už mám práce dost..." pronesl. Sirius přikývla, ale když se chtěla vydat ke dveřím zastavil jí. ,,Vylez zpět nahoru a počkej tam na mě." hodil hlavou směrem k díře v zdi a stropě. Sirius nechtěla vědět jak hluboko pod zámkem ještě jsou katakomby a proto přikývla a vylezla nahoru stejnou cestou jako přišla. Rozhodla se také, že se nebude Rhyse na nic ptát. Nesnášel když z něj někdo tahal informace!