Zloději snů II.

36. Lovná zvěř

,,Jak dlouho ještě budeme čekat?" zeptala se Sirius podrážděně. Byla už docela unavená a nejraději by teď uvítala postel než gauč na kterém seděla už něco málo přes hodinu. Rhys se opíral o pult ve druhé místnosti a prohlížel si jednu ze svých dýk, kterou nosil připevněnou na stehně.

,,Každou chvíli by se měla objevit." zamručel pobaveně. Rád si z ní dělal legraci když byla naštvaná, protože jí to rozčílilo ještě víc. Byla to docela zábava, ale jak pro koho! ,,Má ještě pár minut..." zaposlouchal se do strašidelného ticha, které za okamžik prořízl zvon odbíjející 2 hodiny po půlnoci. V tu samou chvíli někde vzadu cvakly dveře a se skřípěním se otevřeli. Sirius i Rhys zpozorněli. Oba si přes hlavu přetáhli černé kápě, aby jim nebylo vidět do obličeje a pak se oba skryli ve stínu a čekali co za kontakt se objeví. Do místnosti s gaučem se proplížila mladá dívka menšího vzrůstu než Sirius. Zlodějka si v tu chvíli uvědomila, že dívka vypadá vyděšeně. Byla přibližně stejně stará jako ona, ale její vlasy byli světlé a oděv byl o dost barevnější než ten zlodějčin, protože ona dávala přednost jen tmavým barvám.

,,Bígle?" zavolala přidušeně. ,,Si tady?" Takže takhle mu říkali... Bígl.

,,Myslím," pronesl chladně Rhys a vystoupil ze stínu. ,,Že Bígl asi nedorazí!" postavil se před ní. Dívka při pohledu na něj couvla a narazila do Sirius, která se jako duch objevila za ní.

,,Co jste zač?" vykoktala a třeštila na Rhyse oči. Kapitán královské gardy si z hlavy sejmul kápi a zahleděl se jí do očí. ,,Ka-Kapitáne!" vypravila ze sebe a roztřásla se po celém těle. Sirius věděla, že nežádoucí živly mají z Rhyse obrovský strach, ale ona nevypadala že by se ho nějak zvlášť musela bát. 

,,Kleknout!" přikázal Rhys ostře a Sirius se nestačila divit. Dívka ho okamžitě poslechla a nevypadalo to, že by jí musel nutit nebo jí ovládnout mysl. ,,Komu dodáváš informace?" začal kolem ní obcházet jako šelma kolem kořisti a nespouštěl z ní oči. Sirius mu ustoupila z cesty a nevěřícně ho sledovala. 

,,Jmenuje se Liliana." odpověděla dívka pokorně. Z Rhyse byla cítit taková moc, že to musel cítit i obyčejný člověk a možná proto se k němu dívka chovala tak jak se chovala. 

,,Pro koho pracuje?" zeptala se Sirius. Rhys na ní vrhl ten nejrychlejší a nejpodivnější výraz který kdy viděla a málem jí to přimělo si kleknout. Jeho pohled jasně říkal, aby byla ticho a nechala ho pracovat. 

,,Slyšela si... Pro koho Liliana pracuje?"

,,Nevím, kapitáne." zavrtěla hlavou. ,,Ale nedávno za ní přišli dva muži v černém..."

,,Šakal a Krokodýl." zamumlal polohlasně Rhys a Sirius na něj vrhla nechápavý pohled, ale mlčela. Jak o nich mohl vědět a proč mi to neřekl? Vrtalo jí hlavou. Dívka přikývla světlé vlasy jí spadli do tváře. 

,,Přišli za ní před několika dny. Byli rozčílení protože jeden z nich prý nepřišel a pak se hrozně hádali... Když odešli Liliana zbila jednu z dívek bičem na koně."

Rhys si dřepla zvedl jí bradu, aby se mu podívala do očí. ,,Udělala ti někdy něco?"

,,Ne." zavrtěla hlavou a blond vlasy jí poletovali kolem. Rhys zvedl pohled k Sirius, která stála za dívkou. Beze slov jí sdělil, že se té ženy musí co nejrychleji zbavit a pak se opět podíval na dívku před sebou. Po tvářích jí stékali slzy a nepřestávala se třást. 

,,Kde jí najdeme?" jeho hlas už nebyl tak nevlídný jako předtím. Snažil se dívku uklidnit.

,,Na okraji města je nevěstinec..."

,,Dům Slunce." dokončil za ní Rhys se zavrčením. Dívka důrazně přikývla. ,,Dobře." promluvil po chvíli a vstal.

,,A co bude se mnou? Když se dozví, že jsem s vámi mluvila..." poslední slova se jí zadrhla v hrdle a ona se rozplakala. Po tvářích se jí kouleli slzy, které dopadali na podlahu. Sirius jí položila ruku na rameno a podívala se na Rhyse. Dívky jí bylo neuvěřitelně líto. Liliana musela být příšerné monstrum podle toho co se od blonďaté dívky dozvěděli. Kapitán si přes hlavu znovu přetáhl kápi zpod které zářili jeho tmavě modré oči.

,,Jdi do kasáren a najdi tam důstojníka Talira... On už bude vědět co s tebou udělat." pronesl bezbarvě. Dívka se postavila a děkovně se uklonila. ,,Dokud ti neřekne jinak pokus se nepřitahovat pozornost." dodal upravujíce si náloketníky.

,,Moc vám děkuji, oběma." poděkovala jim a pak se rychle vytratila. Sirius se dívala do tmy odkud dívka přišla dokud neslyšela důrazné klapnutí zámku a pak se podívala na Rhyse, který jí popadl za zápěstí a oba je přenesl před obchod venku.

,,Jak si to udělal?" zeptala se. Stále nemohla uvěřit jak hrozně chladně se choval... Tuhle masku kombinovanou s chladem a soucitem ještě neznala!

,,Nebylo to těžké... Umím projevit soucit i když ne úplně nejlépe." pokrčil rameny. Nechtěl se o tom bavit a proto se Sirius nevyptávala. Tajil před ní tolik věcí, že už si na to zlodějka zvykla. I když ona měla z tajemství, které mu neřekla výčitky svědomí. ,,Zítra si dojdeme pro Lilianu." promluvil temně a zadíval se na nebe.

,,Co  ní chceš udělat?" nejistě polkla.

,,S tím se teď netrap. Raději půjdeme, je pozdě." podal jí ruku. Sirius jí s přikývnutím přijala a propletla s ním prsty. Rhys se pod kápí spokojeně pousmál a přitáhl si jí dost blízko k sobě, aby jí mohl něco zašeptat. Sirius se podívala do země, usmála se a ruku mu stiskla silněji. Byla to odpověď!

SexyDeathGirl líbí?