Zloději snů II.

11. Návštěva vězení

Rhys se neukázal celou noc a ani když se Sirius ráno probudila nebyl tam. Byla trochu nesvá, že se neukázal a bála se že se mu něco stalo, ale pak si vzpomněla jak dobře se umí rvát a i že je silný mág, takže se neměla čeho bát. Nudila se, takže si vzala svůj oděv zloděje a odešla se podívat do vězení. Chtěla vědět co má znamenat ta věta co jí řekl. Sirius vyšla z pokoje a zavřela za sebou dveře. Talir jí při prohlídce sektoru gardy ukázal kde vězení je ale pochybovala o tom, že i kdyby to nevěděla přehlédla by ty těžké železné dveře, které tam vedli. Prošla přes sektor královské gardy a chvíli před otevřenými masivními dveřmi váhala než sestoupila na první schod. Projela jí vlna strachu a chladu, ale i přesto postupovala dál. Vypadalo to stejně jako sklepení v Měsíčním doupěti. Ze stěn i stropu odkapávala voda, mříže byly z pevného kovu a odněkud z dálky se ozýval nářek a práskání biče. Při každém prásknutí biče sebou trhla a i když měla chuť se vrátit zpět do pokoje a počkat než se Rhys vrátí pokračovala dál. Podrážky jejích bot uzpůsobené pro šplh tiše klaply o kamennou podlahu a její kroky se odráželi od stěn když kráčela dlouhou rovnou chodbou. Z ne tak dalekého výklenku před sebou uslyšela hlasitý smích a cinkání mincí.

,,Zase jsem vyhrál pánové.," ozval se Casissův nezaměnitelný hlas. Sirius přišla blíž a opřela se o roh výklenku. U stolu, který stál u zdi výklenku sedělo pět gardistů a před nimi na stole leželi karty. Zbraně byli nedbale opřené o stěnu na levé i pravé straně. ,,Sirius," vrhl na ní Cas milý úsměv a stoupl si. Jeho vlasy byli rozcuchané jakoby právě vstal, uniforma neupravená a oči trochu kalné ještě od noci. ,,Co tady děláš?" Obešel stůl a sevřel jí v pevném obětí.

,,Chtěla jsem jít za..." odmlčela se když si všimla dost nejistých pohledů, kteří na sebe vrhli členové gardy.

,,Za Hadem?" Dokončil za ní větu gardista, který seděl nejblíže u ní. ,,To nejsi první,"uchechtl se. Cas jí pevně objal kolem ramen. Sirius se na něj přes rameno podívala a zachytila jeho křečovitý úsměv. Byl to takový ten- řekni ještě slovo a urvu ti hlavu úsměv.

,,Kdo tady byl?"

Casovi poskočil ohryzek jak nervózně polkl. Možná se nepřestával zubit, ale v jeho jantarové oči trochu pohasli. ,,Tím se netrap," mávl rukou, ,,Had je v cele na konci té levé chodby. Jestli chceš půjdu tam s tebou," nabídl když sebou trhla. Ozval se totiž další rána bičem a pak zaskřípání těžkých kovových dveří.

,,To je dobrý," ujistila ho a pak se rozešla směrem kudy jí Casiss ukázal. Chodby se větvili do dvou dalších chodeb a Sirius se vydala tou levou přesně jak jí gardisté řekli. Míjela jednu celu za druhou a pak se zastavila u té poslední. Had seděl u stěny cely a hleděl na své boty. Hned jak se Sirius přiblížil zvedl hlavu.

,,Podívejme se," zazubil se na ní, ,,Temnotrn ti sundal obojek?" Zasmál se pro sebe a postavil se.

,,O čem to mluvíš?!" Zavrčela. Had své bledé dlouhé prsty obmotal kolem mříží a pevně je sevřel.

,,Ještě si tě nevycvičil jak vidím, ale už si tě ocejchoval," pohled mu sklouzl k jejím potetovaným prstům.

,,Co to má znamenat? Jak víš kdo jsem?" Docházela jí trpělivost, ale Had se jí pouze vysmíval.

,,Nevzpomínáš si?" Hrál si s ní, ,,docela se mě to dotklo." sáhl si na srdce a Sirius zapochybovala, že tam nějaké vůbec je. ,,Měl jsem tě dopravit na hranice království když tě ten tvůj zlodějskej fotr našel. Tenkrát mi způsobil nehezké zranění..." vyhrnul si rukáv. Jeho ruka byla dost nehezky zjizvená. ,,Ale já mu taky jedno věnoval,"  zakřenil se. Sirius si vzpomněla na Haylernovo kulhání. Takže mu to zranění způsobil Had. ,,Nemůže do teď pořádně chodit, že?" Smál se.

Sirius do něj zabodla žluté oči. ,,Co si myslel tím co jsi řekl včera?!" Nechtěla se ptát odkud je nebo kdo jsou její rodiče, tušila že jí stejně neodpoví.

,,Vrtá ti to hlavou, že?" Sirius měla obrovskou chuť mu do krku vrazit dýku, ale zatím se držela, ,,Rhysandem není takový jak si myslíš. Je to mistr přetvařování a okouzlení, které na tebe používá tě má naučit poslouchat. Nemiluje tě, není toho schopen, pouze ti chce velet," posmíval se jí. Sirius už trpělivost došla a tak ho popadla za límec a přitáhla blíž, takže se hlavou praštil o mříže.

,,Lžeš!"

Had se jen jedovatě zasmál. ,,Opravdu?" Podivil se klouby mu zbělaly když mříže stiskl pevněji. ,,Nemůže se smířit s tím, že ho někdo jako ty neposlouchá. Za chvíli ti začne věci zakazovat a když neposlechneš potrestá tě, krutý je na to dost," oči se mu zablýskaly. Snažil se jí otrávit mysl jedem a donutit jí pochybovat o Rhysovi. ,,Až přijde Teneblain ukáže ti kdo skutečně je a jeho skutečná povaha ho zcela pohltí. Přál bych si být u toho a vidět tvůj obličej až se to stane," sykl pobaveně jako pravý had. Než však Sirius stihla odpovědět někdo jí pevně chytil za rameno a stáhl dozadu. Kdyby zády nenarazila na Rhysovo tělo zřejmě by se praštila o chladnou zeď několik stop za ním.

,,Utekla jsi z páníčkova vodítka tak si pro tebe došel," zakřenil se na Rhyse Had.

Neviditelná síla srazila Hada dozadu a mohl být rád, že mu ten náraz do zdi nezlomil vaz. ,,Zavřít tu svou nevymáchanou držku nebo ti z ní vyrvu jazyk," Rhys se na něj velmi temně zahleděl. Had se nepokoušel zvednout pouze se líně zazubil. Kapitán bez dalších slov vzal Sirius za rameno a postrkoval jí před sebou dál od jeho cely. ,,Nestalo se ti nic?" Zeptal se starostlivě a mírně.

,,Nic," ujistila ho trochu bázlivě a pak se podívala na ostatní členy gardy, kteří se postavili do pozoru hned jak ho viděli.

,,Promiň, Rhysi," vykoktával Casiss, ale Rhys ho zarazil zdvižením ruky a zavrtěním hlavou. Válečník okamžitě zmlkl a ustoupil svému kapitánovi a jeho přítelkyni z cesty. Rhys Sirius bez dalších slov odstrkal do pokoje. V pokoji jí pustil a zavřel za sebou dveře. Sirius se bála co přijde teď protože se jí zdál až podivně klidný.

,,Skutečně se ti nic nestalo?"

,,Opravdu jsem v pořádku," odpověděla a couvla když k ní natáhl ruku, ale on jí pouze zastrčil vlasy za ucho a vlídně se usmál.

,,Měla jsi mi říct, že tam půjdeš," mluvil stále vlídně a nezdálo se, že jí chce seřvat jako obyčejného nováčka.

,,Chtěla jsem s ním mluvit kvůli tomu co včera řekl," odpověděla klidně. Měla sice teď z Rhyse strach, ale nechtěla se před ním plazit. Sirius trochu opustil strach a odpověděla: ,,Nebyl jsi tady, nemohla jsem ti to říct." Rhys se při jejích slovech zatvářil trochu provinile. Skutečně u ní celou noc nebyl a vlastně se ani nevyspal když se to tak vezme. Práce mu nedopřála ani jedno ani druhé a teď by se jí za to měl zřejmě omluvit. Uvědomil si to rychle a proto řekl: ,,Máš pravdu, omlouvám se."

,,To nic," mávla nad tím rukou a nechala se od něj obejmout. Sirius zabořila hlavu do jeho ramene. Na čele jí zastudil jeho železný nárameník s rytinou. Lehce zvedla hlavou když cítila jak se Rhys pevně zachytil jejího oděvu a cítila jak jí políbil na tvář. Jakou má pravou povahu? Vrtalo jí hlavou když ho uprostřed pokoje objímala.