Zloději snů II.

9. Ples

Musela přiznat, že Rhys neměl špatný vkus. Stále u zrcadla v plesových šatech černé barvy se stříbrnými hvězdami na sukni, která jí spadla až na podlahu. Vlasy měla upravené do dokonalého copu a na obličeji měla černou masku s měsíčními drahokamy, kterou nelezla ležet na posteli společně se šaty. Rhys se objevil ve chvíli kdy jí přepadla největší nervozita. Sirius se nestačila divit jak moc mu to v obyčejném oblečení sluší. Kapitán královské gardy byl oblečený do černé kazajky se zlatými ornamenty na klopách a rukávech, černých kalhot, vysokých bot, na obličeji měl stejnou masku jako ona a jeho vlasy vypadly dokonale jako vždy. Rhys však nedokázal skrýt údiv dokonce ani pod maskou.

,,Vypadáš..." snažil se ze sebe vyrazit alespoň nějaké slova.

,,Vypadám hrozně," dořekla za něj Sirius a podívala se zahanbeně stranou. Rhys jí zvedl bradu a usmál se.

,,Neuvěřitelně, nečekal jsem, že uvidím někdy něco dokonalejšího než svůj odraz v zrcadle," nemohl si odpustit ješitnou poznámku, která byla vlastně i poklona. ,,Jsi nervózní," poznamenal, protože cítil jak jí rychle tluče srdce.

,,Jsem zloděj a na něco takového se nehodím," stočila téma někam jinam. Rhysovi oči zpod masky zazářily stejně jako měsíční drahokamy na jeho masce. Nevěděla co si o tom má myslet, protože to byl nečitelný výraz.

,,Chápu. pozítří odjíždím s králem na pár dní pryč a jestli budeš chtít klidně si po městě vyváděj ty svoje zlodějské kusy. Je tu pár parchantů, kteří by potřebovali trochu uškodit ale určitě se o nich doslechneš," pohladil jí hřbetem ruky po kousku odhalené tváře.

Nestihla se zarazit když řekla: ,,Nezakážeš mi to?"

Kapitána to podle všeho spíše pobavilo než že by ho to urazilo. ,,Proč bych měl? Nebudu tě držet na řetězu neustále pod dohledem."

,,Díky," poděkovala mu a on jí zlehka políbil na rty.

,,Pojď než si rozmyslím zda tu nezůstat," vyvedl jí ven. Před vchodem do sálu odkud se ozývala hudba i hlasy jí nabídl rámě. ,,Neboj se, budu tam s tebou," zašeptal a pak se před nimi dveře otevřeli.

Trůnní sál kde se ples pořádal byl obrovský. Na podlaze z tmavého mramoru byl uprostřed obrovský měsíc se čtyřmi hvězdami na světových stranách. Mezi černými sloupy, které vyrůstaly z podlahy jako stromy byli stoly s jídlem a pitím. Sirius zvedla lehce hlavu, aby se podívala na strop. Strop byl vysoko nad podlahou byl začarovaný tak, aby vypadal jako hvězdné nebe na kterém čas od času spadla hvězda. Na stěnách kolem celé místnosti zářila magická světla, která se odráželi na podlaze i v oknech. Na stupínku na druhé straně obrovského sálu stály dva trůny, které jakoby držel velký bílý griffin jehož hlava byla položená vedle královi nohy a ocasem přehozeným přes trůn královny. Na trůnech byli černé kožešiny a tmavě modré látky přehozené přes opěradla. Griffinovi oči byly z měsíčního kamene ve kterých se odrážela světla sálu a mohlo by se zdát, že jsou ty oči dokonce živé. Sirius zatajila dech když přistoupili s Rhysem před krále i královnu. Král v černém oděvu, podobném tomu Rhysovu se napřímil. Na jeho černých vlasech zářila stříbrná koruna a jeho perfektně zastřižené černé vousy dávaly pořádný důraz na veselé oříškové oči. Sirius si pomyslela, že se trochu podobá Haylernovi, ale je mladší než zlodějský mistr. Pak její pozornost přitáhla královna. Byla to překrásná mladá žena se světle hnědými vlasy svázanými do drdolu a stříbrnou čelenkou se safírem uprostřed, její šaty byl,ze světle a tmavě modré látky, která připomínala nebe při svítání a oči barvy tekutého olova přelétli nejdříve Rhyse a pak se zastavili na Sirius. Zadívala se jí hluboce do očí a pohled jí sjel k jejímu krku na kterém se leskl stříbrný náhrdelník se znamením gardy, který jí Rhys již stihl vrátit.