Zloději snů II.

33. Sourozenecká hádka

Sídlo Pěti spárů bylo jako obvykle rušné. Kolem se pohybovalo mnoho zlodějů a všichni jí vesele zdravili. I když Sirius nevěděla kdo jsou zdravila je. Mířila přitom do Rodericovi pracovny a doufala, že tam najde Luciana. Procházela liduprázdnou chodbou k Delafortesově pracovně. Vrtalo jí hlavou proč jsou dnes jeho dveře zavřené, ale hned jak se přiblížila rychle to pochopila. Zevnitř pracovny se ozývaly rozčílené hlasy. Sirius byla zvyklá, takže vzala za kliku a otevřela dveře. Do dveří vedle její hlavy něco silně narazilo a se zvukem tříštícího skla dopadlo na podlahu.

,,Do prdele," zařval Roderic když se váza roztříštila. ,,Kirri, tohle byla dost drahá váza, mladá dámo!" vztekle se otočil na dívku stojící proti stolu. Stála k ní sice zády, ale i tak Sirius poznala, že jí očividně kolem 15 let.

,,Nejsi můj táta, aby si mi zakazoval s kým můžu a nemůžu chodit!" rozkřikla se na něj dívka a černé krátké vlasy jí poletovali kolem hlavy. Sirius povytáhla obočí a podívala se na Luciana, který se opíral o podstavec vedle skleněných dveří na balkón. Lišák to divadlo pobaveně sledoval a když zachytil její pohled pokrčil rameny.

,,Ne, ale jsem tvůj bratr a mám za tebe zodpovědnost! Takže jestli tě ještě jednou uvidím s tím..." zamračil se na svou sestru a důrazně si založil ruce na prsou. ,,Ještě jsme spolu neskončili!" zavrčel. Kirri se totiž otočila na podpatku a rázovala si to ke dveřím.

,,Nech mě na pokoji!" štěkla na něj ode dveří a pak je za sebou důrazně zavřela, že to otřáslo domem.

,,Děti nemají žádnou autoritu!" odfrkl si znechuceně Roderic a podíval se na Sirius, která stále stála na jednom místě a pobaveně se dívala z Roderica na Luciana a zase zpět. ,,Omluvte prosím chování mé sestry..."

,,Je to dítě, Rodericu." připomněl mu Lucian a smetl si z ramene neviditelné smítko. ,,Vážně jí chceš zakazovat stýkat se s chlapcem?"

,,A co je na tom špatného?"

,,No," Lišák se narovnal. ,,Není větší motivace k sexu než mít za bráchu idiota." odpověděl. Roderic na něj výhružně zakoulel očima a Sirius se tlumeně zasmála. Lucian byl vždy vtipálek a právě ukázal, že si dokáže poradit všude a taky se všeho chytit.

,,Jestli chceš tak já s ní promluvím." nabídla se Sirius. Oba muži na ní upřeli pohledy. Rodericův byl prosebný a Lucianův pobavený. ,,Taky mi bylo 15."

,,Ale rád bych ti připomněl," vzal si opět slovo Lucian. ,,Že ty jsi v tu dobu dělala dobré jméno Stinným šelmám a o kluky si ani pohledem nezavadila." poklepal si na zrzavou hlavu. Sirius na něj sykla, aby mlčel.

,,Budu ti vděčný." sepnul ruce Roderic jakoby se chystal modlit. ,,Je nezvladatelná." povzdechl si a oči mu zabloudili na jeho stůl kde byli rozházené papíry. ,,Ale než půjdeš mám pro tebe informace o jednom z těch tvých cílů..." rozhrnul kupu nažloutlých papírů a podal jí ten, který byl psaný modrým inkoustem. Sirius si ho převzala a rychle si přečetla co tam bylo napsané.

,,Vy jste narazili na někoho kdo má informace o Krokodýlovi?" podívala se na Lišáka a Delafortese.

Lišák se zakřenil. ,,Trvalo nám to, ale Pět spárů jsou profesionálové v získávání informací a vzhledem k naší dohodě s králem jsem to měli popisu práce."

Sirius se zarazila. ,,Jaká dohoda s králem?" zeptala se a papír s informacemi o cíli dala za opasek. Lucian a Roderic po sobě šlehli pohledy.

,,Že by se Rhys nezmínil?" zabručel Lišák. ,,Král nás požádal, aby jsme mu pomohli najít toho dezertéra Lodrica a jeho komplice. Máme tu hlášených pár útoků na královskou gardu a taky máme pár podezřelých spisů... Myslíme si, že se někdo našeho krále pokouší odstranit." odpověděl s vážnou tváří. Sirius si vybavila chvíli kdy se Rhys vrátil z jednání s vyslancem z Ranního království a měl modřinu na čelisti a pár dalších sečných ran po kterých zbyly jizvy. Neřekl, že ho napadli a ostatní se o tom taky nezmínili. ,,Takže teď když jsou jeho dva komplicové pod zámkem ostatní zalezli do děr a nevystrkují hlavy... Ovšem teď se jeden objevil a je dost neopatrný ." broukl pobaveně.

,,Tak vám teda děkuju, pánové!'' Pronesla ironicky a obrátila se ke dveřím. Lucian se za jejími zády zasmál a Roderic se jen naštvaně díval na kusy vázy, které leželi přede dveřmi. Sirius je překročila a odešla ze dveří. Ještě než se však vydá na stopu toho neopatrného komplice musí si ještě promluvil s Rodericovou sestrou Kirri. Když se ocitla na chodbě zamyslela se. ,,Kam bych šla, kdybych byla naštvaná na celý svět...'' zadumala a rozhlédla se. Pohled jí spočinul na barevném a drahém obrazu, který znázorňoval zapadající slunce nad nějakým vymyšleným městem. Střecha! Cvaklo jí a vydala se na zadní nádvoří, aby po altánu a štěně vyšplhala nahoru. Jak se ukázalo ani nemusela tolik používat své lezecké dovednosti, protože u zdi v zahradě stál dřevěný žebřík porostlý vinou révou, která neplodila hrozny a břečťanem. Když lezla nahoru byla docela ráda, že má rukavice. Až příliš dobře si pamatovala jak moc to svědí a jak špatně se ty puchýře od břečťanu hojí.
 Vyšplhala až nahoru a rozhlédla se kolem. Ze střechy sídla byl docela hezký výhled. Bylo vidět skoro až na hlavní náměstí a zámek by odtamtud vypadal ještě lépe v noci. Už se skutečně těšila až z Půlnočního dvora bude sledovat o Zimním slunovratu padat hvězdy... při svátku zvaném Asperas! Byla to ta nejkouzelnější věc, která existovala a ona vždy zůstala vzhůru celou noc aby mohla sledovat padat hvězdy. A odtud to jistě bude mnohem kouzelnější zážitek!

Pohled jí sklouzl na černovlasou Kirri sedící na okraji střechy. Objímala si kolena rukama a měla na nich položenou bradu.

,,Ty jsi Kirri, že?" zeptala se Sirius a posadila se vedle ní na okraj střechy. 

,,Posílá tě brácha?!" zamračila se na ní Kirri. Její světle zelené oči byli lesklé, zřejmě od slz.

,,Ne." zavrtěla bezstarostně hlavou Sirius a zadívala se na město. ,,Je odtud skvělí výhled, dobře se sem utíká před světem co je tam dole." hodila hlavou směrem k bráně. ,,Poslyš, tvůj bratr to s tebou myslí dobře."

,,Kdyby to se mnou myslel dobře tak mě nechá na pokoji." namítla Kirri a odvrátila hlavu.

,,Je to přeci tvůj bratr... Někdy prostě naše rodina nedokáže pochopit, že jsme si vybrali vztah jaký jsme si vybrali." pokrčila rameny. ,,Jakého kluka neschvalují tobě?"

Kirri spustila nohy ze střechy a mávala s nimi sem a tam. ,,Je od Mizerů." odpověděla. Sirius uznale kývla. ,,A co tobě?"

,,Kapitána královské gardy." pokrčila rameny Sirius. Kirri se rozzářili oči jakoby dostala sladkosti. ,,Je to pořádný parchant, ale potom co ho má rodina poznala musela uznat, že je pouze na mě koho si vyberu." zasmála se.

,,Takže když můj bratr pozná Terquina mohl by uznat, že je pro mě ten pravý?"

,,Možné to je." kývla straší zlodějka. ,,Ale stejně by ses s ním měla usmířit... Mohlo by se stát, že už by si k tomu nikdy nemusela dostat příležitost a pak by si toho litovala." povzbudivě jí poplácala po zádech a pak si stoupla.

,,Díky." poděkovala jí Kirri.

,,Kdyby něco, dej mi vědět." mrkla na ní spiklenecky Sirius a vydala se na druhou stranu střechy, aby zase slezla dolů po žebříku. ,,Mimochodem, jsem Sirius." představila se, protože jí přišlo nefér, že zná jméno Kirri, ale Kirri nezná to její. Zlodějka na ní vytřeštila oči, ale než stačila cokoliv dalšího říct Sirius seskočila ze střechy na římsu a pak na dlážděný chodník v zahradě.