Zloději snů II.

31. Trénink v lese

Sirius, Eliana a Lucian strávili na Půlnočním dvoře už skoro dva měsíce. Eliana se u Pěti spárů naučila mistrně zacházet s lukem a Lucianovi se podařilo uzavřít smlouvu s dalšími dvěma cechy zlodějů, které také působili v Nočním království... Byli to převážně cechy Mizerů a Mořských háků, kteří působili také na okraji Modrých ostrovů. Haylern měl z toho obrovskou radost, protože ho neustále zahrnoval dopisy a rozkazy, které nosil jeho věrný orel. Pokud šlo o Sirius tak ta se zatím učila jak využívat svojí sílu, jak správně bojovat a jak využívat své schopnosti zloděje pro získání informací zatímco pátrala po Krokodýlovi a ostatních z Lodricovích poskoků. Většinu času teď trávila s Talirem v pilování svých schopností přizpůsobit se a být neviditelná, s Casissem; který jí učil jak bojují Istryjci a ještě víc času trávila s Rhysem, který jí učil vše ostatní... Čas od času ho král odvolal na nějakou práci, ale jinak se jí věnoval pořád. Jeho oblíbené poslední dobou bylo, že jí učil bojovat na slepo pomocí magie i zbraní. Od rána do noci teď trávili v lesích za zámkem ještě kus nad Jeskyní stínů kam se Sirius moc nechtěla přibližovat. Například jako teď...

 Stála se zavázanýma očima na palouku a snažila se zachytit alespoň malou známku toho kde se Rhys pohybuje a jestli tam vůbec je. Někdy jí takhle nechal stát celou hodinu nebo zaútočil hned co napočítala do dvaceti. Byla zvyklá na zpěv ptáků, chůzi zvěře nebo hvízdání větru v listí stromů a proto nebyl problém od toho odlišit jakýkoliv jiný zvuk, ale slyšet Rhyse bylo skutečné umění. Pohyboval se stejně jako ona, tiše jako duch a dokázal využívat okolí k tomu, aby nebyl slyšet. Teď ho taky neslyšela, necítila a už vůbec neviděla. Přesto pohybovala prsty mezi kterými problikával plamínek. Její instinkt začal bít na poplach hned jak ucítila, že za ní někdo stojí a ohnala ohněm.

,,Špatně!" poklepal jí mečem na rameno. Sirius se prudce otočila v domnění, že ho srazí poryvem větru, ale nic se nestalo. ,,Tady jsem." špičku meče jí jemně bodl do břicha, aby jí neublížil a proto využila svou schopnost štítu z temnoty. Zůstala tak pár sekund, ale pak se jí v hlavě objevila podivná vize při které se jí krev nahrnula do tváří a ona se zastyděla. ,,Líbila se ti?" zašeptal jí Rhys do ucha a než stačila použít magii či zbraň držel jí meč pod krkem.

,,Tyhle vize nejsou fér!" namítla. Pokaždé našel nějakou chybu v jejím postoji a když ne tak alespoň v jejím štítu a skrz pouto jí poslal vizi, která jí vždy odrovnala tím jak hrozně zvrácená byla. ,,Děláš to pokaždé a vždy ti to vyjde!" strhla si černou pásku z očí a rozkoukala se.

,,Kdybych věděl, že to nezabere nepoužívám to!" pokrčil rameny a opřel se o meč. ,,Ale na tebe to funguje i v noci." zakřenil se.

,,Tohle nemá cenu když mi neustále podstrkuješ ty zvrácené vize a musím se kvůli tobě červenat!" napomenula ho a poslepu hledala dýku u pasu.

Rhys jí pobaveně sledoval. ,,Hledáš tohle?" zeptal se a zvedl ruku ve které držel její pásek. Sirius na něj vytřeštila oči. ,,Nejsi jediná kdo umí docela obstojně krást." pokrčil rameny když mu pásek vyškubla z ruky.

,,A spodní prádlo si mi náhodou neukradl?" zaksichtila se na něj když si utahovala pásek.

Rhys se líně protáhl a připomínal přitom černého kocoura. ,,Taky jsem nad tím přemýšlel, ale to by bylo moc nápadné." prohodil. Sirius nad jeho úchylnou stránkou zavrtěla hlavou. Nemělo cenu ho za to neustále kárat, protože on se stejně nezmění! Mohla by dělat cokoliv, ale lidi se prostě nemění a on nebyl výjimkou. Když se nad tím zamyslela urputněji vlastně ani nechtěla, aby se měnil. Milovala ho takového jaký byl dokonce i s těmi jeho maskami, které jí občas děsili. ,,Ale zlepšuješ se." pochválil jí.

,,Mám k tomu dobré učitele," odbila ho a hrála, že je uražená. Temnostůjce stál o dva kroky od ní a s úsměvem se díval jak si sama na stehně pokouší zapnout pouzdro na nůž. Vůbec jí to nešlo a proto jí to vytrhl z ruky, klekl si a udělal to sám. ,,Co to děláš?"

,,Pomáhám ti," odtušil a pevně přitáhl popruh na vnitřní straně stehna.

,,Tak vysoko to dávat nemusíš." 

,,Já vím, ale byla to jediná možnost jak zařídit, aby se ti zatajil dech..."

,,A dost! Jdu trénovat s Casissem, ten alespoň mluví na rovinu!"

,,Chceš abych mluvil na rovinu?" znovu ten tón zabarvený temným pobavením. ,,Myslím, že by ti zahořeli tváře ještě víc kdybych ti měl říkat všechno na rovinu. Ale ukážu ti to..." vyslal k ní další vizi. Sirius se začervenala ještě víc a Rhys se spokojeně usmál.

,,Zatraceně, Rhysi!"

,,Chtěla si to vědět a tak jsem ti to ukázal." bránil se. ,,A co je v tom za  problém?"

,,Co myslíš, že je v tom za problém?"

,,To že jsi panna? Pro mě to problém není..." 

,,Ale pro mne ano. Už se o tom nebudeme bavit."

,,Nebo budeme!" znovu si chtěl hrát. Sirius zatnula zuby a vrhla proti němu další ohnivé kouzlo. Rhys se vyhnul a meč opět namířil na její hrudník. Sirius prudce zvedla ruku čímž vytvořila štít a druhou rukou vytvořila silný světelný záblesk, takže si Rhys musel druhou rukou zakrýt oči. ,,Když vyhraješ už se o tom nebudeme dohadovat, ale když vyhraju já tak budeme!" dal jí nabídku, která se jen tak neodmítá.

Odrazila seknutí pomocí světelné dýky. ,,Říkal sis o to celou dobu?" otázka zůstala vyset ve vzduchu mezi nimi. Rhys zmizel v černém víru a zjevil se za ní. Bleskově po něm sekla nože, který vytáhla z pouzdra na stehně. Čepele o sebe žalostně zaskřípali a majitelé se opět ocitli naproti sobě. Rhys jí obdaroval potměšilým úsměvem a jeho temné spáry se zabořili do hradby kolem její mysli. Násilím se jí zkoušel dostat do hlavy, aby jí ovládl mysl nebo jí znovu zmátl. Tentokrát se Sirius už nedala a vytvořila větrný vír, který poslala proti svému příteli. Rhys se zahalil do temnoty, takže se výborně vyhnul a mrštil proti ní jeden ze svých nožů, které nosil  bandalíru. Sirius se podařilo zareagovat tak rychle, že se nůž odrazil od dalšího z jejich štítů a zlodějka vrhla na Rhyse výhružný pohled. On jí však daroval další ze svých rychlých a silných útoků, který se jí poštěstilo vykrýt jen tak tak. Cítila, že pomalu začíná ztrácet na síle a uznala to hned jak jí další půl piruetou složil k zemi. Nestihla seslat další ze svých magických zbraní, protože jí voják špičkou meče zatlačil na hrudník. Chtěl, aby zůstala ležet na zemi. 

,,Takže jsem vyhrál..." zavrněl spokojeně. ,,Zpět k našemu tématu. Jak už jsem říkal pro mě to problém není, můžu tě to naučit." 

,,Ale ty nechápeš, že já ještě s nikým spát nechci."

,,Ale já to chápu... Jen mě baví tě škádlit." odložil meč a podal jí ruku. Sirius jí s tichým mručením přijala a začala si oprašovat oděv. ,,No tak! Nezlob se na mě." škemral a vyndal jí z vlasů větvičku.

,,Tak dobře, ale pro dnešek už mám tréninku dost." 

,,Dobře. Nasaď si tu pásku a dostaň se odtud." podal jí černou pásku přes oči. Sirius se na něj podívala jestli to skutečně myslí vážně, ale pak si pásku nasadila. ,,Jestli to nezvládneš do setmění půjdeš se mnou do arény." 

,,Zmetku!" zaklela. V hloubi duše uslyšela temný mužský smích, který patřil jemu. Než ho stačila zahrnout množstvím nadávek cítila, že se vypařil. Jak typické! Zavrčela v duchu a pak se pomocí svých schopností pokoušela najít cestu zpět.