Zloději snů II.

20. Na stopě vraha

Potom co si zlodějka napsala seznam a celé dopoledne i odpoledne strávila v aréně tréninkem a až po setmění vyrazila do Zardia. Měla teď větší šanci narazit na někoho kdo viděl co se stalo a možná i narazit na Vránu či jiného jeho komplice. Podnik, který hledala byl mezi dvěma hospodami kus od náměstí a naproti Karmínovému nevěstinci. Sirius se pozastavila nad tím jestli Rhys s Talem skutečně tahají Case ze Zardia nebo spíše z toho bordelu. Jak znala Case tak zřejmě z obojího! Nad tou myšlenkou se pousmála a pak zamířila ke dveřím, které do Zardia vedli. Stál tam vyhazovač. Byl to chlap jako hora, ale Sirius měla dost zbraní i prostředků ho v případě nutnosti odstranit nebo zmrzačit.

,,Kampak krásko?" Zeptal se. Sirius na něj vrhla výhružný pohled a rychle si ho změřila. Podle tetování, které měl po celé levé ruce a na krku to byl pirát. ,,Neumíš mluvit?" Přimhouřil na ní oči a mocné ruce si založil na prsou.

,,Dovnitř," odsekla.

Pirát si jí změřil. ,,Vypadáš jako rváčka a ne jako... děvka," pronesl a v tu chvíli svých slov litoval. Sirius ho totiž popadla za límec, kopla mu nohy tak, že se snížil na její výšku a pod krk mu přitiskla nůž.

,,Vidíš tohle," hrotem nože poklepala na nárameník, který nosila královská garda. Pirát zakýval hlavou a třeštil na lesklý nárameník oči. ,,Takže mi ještě jednou řekni děvka a vykuchám tě jako sele," odstrčila ho tak silně, že zády narazil do zdi domu a praštil se přitom o kovový držák pochodně, který byl ve výšce jeho hlavy. Zatímco on si kontroloval krvácející hlavu Sirius vešla bez dalších potíží dovnitř. Vyhnula se skleničce, která zřejmě nebyla určená jí a uhnula ode dveří ze kterých se zrovna tři muži snažili čtvrtého vyhodit ven. ,,Už chápu proč sem chodí," zamumlala si pro sebe a rozhlédla se kolem. Neviděla nic než opilce, děvky, vojáky a létající sklenice. Ať už je někdo házel nebo je nějaký podfukář či divostrůjce nechal vznášet ve vzduchu. Proto se přemístila na volnou židli u baru, ze které zrovna jednoho návštěvníka stáhli. Před ní se objevila hospodská. Byla to baculatá žena menšího vzrůstu, s tmavě hnědými vlasy svázanými do drdolu a oblečená do bílé zástěry.

Na dívku se usmála a zeptala se: ,,Co si dáš?"

,,To co si tu dává kapitán Temnotrn," odpověděla. Hospodská přikývla a za chvíli před ní stála sklenice s podivně zabarveným vínem. Nebylo ani Královské červené, Ďábelské šumivé a vlastně se nepodobalo žádnému, které doposud viděla. Mělo nazlátlou barvu a i po zlatě vonělo. Přesto ale sklenici vzala a napila se. Neměla moc ráda sladké, takže jí hořká chuť vůbec nevadila. Bylo to dost zvláštní. Z vlastní zkušenosti věděla, že Rhys dává přednost spíš červenému vínu, ale tohle taky nebylo špatné.

,,Dívka se v královské gardě jen tak nevidí," podotkla hospodská mile a s úsměvem zatímco leštila sklenice.

,,Nejsem od královské gardy," zarazila jí dřív než by jí mohla začít více pokládat za gardistku. ,,Jsem zlodějka," odpověděla. 

,,Která zná našeho kapitána," usmála se žena, ,,nikdo kromě něj a těch jeho dvou podivných kumpánů to tu nepije."

Sirius nemohla skrýt pobavení když zopakovala: ,,Podivných kumpánů?" Věděla přesně o kom mluví a hrozně jí zajímalo co si o nich myslí společnost venku.

,,Ano," přikývla hospodská, ,,ten milejší z nich je až příliš zamlklí a neustále mám pocit jakoby se kolem něj točili stíny a něco mu šeptali a pokud jde o toho druhého tak to je válečník od pohledu... Hrozný barbar," odfrkla si a Sirius se div nerozesmála. ,,Miluje rvačky a pití. Většinou ho musí kapitán s důstojníkem odtáhnout, ale jinak jsou moc hodní."

,,Co jiného taky čekat od vojáků," pokrčila Sirius rameny a znovu se napila vína. Rozhlédla se kolem. ,,Mimochodem potřebuji informace o jednom člověku, který tu dnes brzy ráno napadl jednoho gardistu."

,,Ridiase?"

,,Znáte ho?"

,,Jsou to moc hodní chlapci... On i Rydian. Synové mojí zemřelé sestry," hlas se jí roztřásl, ,,nevím proč by jim někdo chtěl ublížit."

,,Oba jsou v pořádku a živý. Ridias to přežije, je na to dost silný," uklidnila jí, ,,ale neviděla jste kdo ho napadl?"

,,Viděla jsem jen útočníkovi záda když utíkal a Ridias mu z pláště vyškubl kus látky," sáhla někam pod pult a nenápadně jí podala kus černé látky. Sirius si ho prohlédla. Tu vůni už někdy cítila, takže musel patřit někomu s kým už se zaručeně setkala.

Sirius se naklonila přes pult. ,,A někoho s přezdívkou Vrána by jste náhodou neznala?!" Zašeptala, aby jí v té vřavě slyšela jen hospodská. Když slyšela jméno Vrána málem upustila sklenici. Hospodská na ní sykla, aby byla ticho a pak hodila směrem za sebe ke dveřím. Sirius jí nasledovala dovnitř a zavřela za sebou dveře. ,,Nuže?" Opřela se zády o zeď vedle dveří.

,,Vrána se tu objevuje jednou do týdne, ale nikdy nemá žádný přesný čas kdy přichází či odchází a dny co sem chodí jsou taky náhodné," zašeptala tak tiše jak jen to šlo. Bála se, že by jí mohli odposlouchávat. ,,Pokaždé však odchází stejným směrem... Stejným jako dnes utekl."

,,Jak vypadá?"

,,Má hnědé vlasy, vousy a  zjizvenou tvář. Nosí u sebe spousty dýk schovaných pod tmavým pláštěm a modrou uniformu. Na nátepníku má zlatou vránu... Jeho poznávací znamení," špitla přidušeně a nervózně přitom mnula kousek rozmarýnu, který rozvoněl celou spíž.

,,Moc děkuji, moc jste mi pomohla," chtěla odejít, ale žena jí chytila za loket.

,,Vyřiď za mne ještě jednou obrovský dík kapitánu Temnotrnovi... To on zařídil, aby šli do královské gardy. Možná že vypadá jako zabiják, ale má dobré srdce," pronesla. Sirius přikývla. Rhys se možná tvářil jako velký drsňák, ale opravdu měl srdce ze zlata.

,,Řeknu mu to a hned jak bude vašemu synovci lépe můžete se za ním jít podívat. Řekněte, že vás posílají Stinné šelmy a oni už budou vědět o koho jde," rozloučila se s ní a pak odešla. Když bude mít štěstí narazí na Vránu dříve než on narazí na ní.