Zloději snů II.

40. Informátoři od gardy

,,Vyhrála jsem." pronesla Sirius když se octli asi půl míle za městem v lese. Rhys a jeho kůň se objevili o pár sekund po nich. Oba vraníci spokojeně zafrkali, zřejmě měli radost z pořádného závodu.

,,Dobře uznávám... Musím uznat, že Draco je v přírodě mnohem rychlejší než můj Rhan!" poplácal hřebce po plecích a ten hrdě pohodil hlavou. Černá zbroj, kterou měl na sobě vypadala mohutněji a více elegantněji než ta Dracova. Sirius naklonila hlavu na stranu a spokojeně zavrněla. Les tady kolem byl stejně úžasný jako místo kam s Rhysem chodili cvičit její magii a boj. Poslední dobou jí to docela šlo a Rhys to dokonce uznal taky sic s blbými poznámkami, ale uznal. 

,,Jak daleko je ta vesnice nebo kam to jedeme?" podívala se na něj když se přestala kochat přírodou kolem. Takové ticho dlouho nezažila!

,,Jen pár mil." přitáhl si rukavice a zahleděl se do korun stromů. Kolem zpívaly ptáci, vítr šuměl v korunách a po lese pobíhala zvířata, která se plašila jen co dva jezdce cítila nebo viděla. ,,Vážně se na to cítíš?"

,,Na co?"

,,Krokodýl je nebezpečný..."

,,Ostatně jako ostatní z té jejich bandy." skočila mu do řeči. Pak se lehce kousla do rtu. Přemýšlela jestli se zeptá na jednu velmi bolestivou otázku nebo ne, ale byla odvážná a proto se nadechla a řekla: ,,Nezmínil ses, že se znáš s Lilianou!" 

Rhyse se na ni nepodíval. ,,Nepodstatná informace. Teď už je pod zámkem a nemusí tě trápit." zase ten jeho vyhýbavý tón, který říkal: Neřeš to! Není to tvoje věc!

,,Ale mohl si mi to alespoň říct." 

,,Nechci se s tebou hádat," škubl hlavou na stranu a černá ofina mu napadala do očí. Jako obvykle si jí narovnal tak, že si prohrábl vlasy. ,,Necháme to být, prosím?" žebral jako hladový pes u řezníka. Sirius si dávala dohromady jestli se s tím pojí nepříjemné vzpomínky nebo spíš jí jen nechce rozčilovat. Nerada mu ustupovala, ale i přesto odpověděla: ,,Tak dobře!" Znovu obrátila svůj pohled na okolí.  Vypadlo to tam stejně jako v Neazaru. Stejné stromy, keře i ten zpěv... Jen ten horský vzduch byl o něco studenější než býval v průsmyku. Před očima jí opět proběhl ten den kdy do průsmyku pod vrcholky hor vzala Rhyse. Kdy poprvé viděla jeho tetování a taky kdy ho poprvé viděla bez zbroje a košile... Jak sladká to představa, že? Nedala si pozor a opět mu otevřela hradbu.

,,Co?" začala dělat že neví o čem mluví. Má to vůbec smysl?

Přimhouřil oči. ,,Já bez košile." navázal na její myšlenku. ,,Jestli mě chceš vidět nahého stačí mi říct." ujistil jí. Sirius zamumlala nějakou nadávku, ale donutila se pohlédnout mu do očí. Jiskry v nich běhaly jako pokaždé když myslel na... 

,,Tyhle rozhovory nikam nevedou. Pokaždé to skončí stejně." povzdechla si. 

,,Tak dobře... Dneska už z pusy nevypustím nic co by tě přimělo se červenat a budeme se soustředit na hledání Krokodýla, ale ty mě zítra naučíš šplhat."

,,Šplhat?" zopakovala nedůvěřivě. Rhys přikývl. ,,K čemu ti to je když se umíš přemísťovat?"

,,Jednoduše to chci umět... Tak co? Platí?" natáhl k ní ruku. Sirius to okamžik zvažovala, ale pak mu ruku pevně stiskla. Dohoda uzavřena! Nevěděla jestli to Rhys dodrží, ale dodržel. Celých těch několik mil co jejich koně kráčeli po lesních a polních cestách se choval slušně a čas od času jí poškádlil zataháním za pouto. Zlodějka uznala, že takovéhle dodržování dohody se jí líbí. U zlodějů to nebylo zvykem, ale u vojáků zřejmě ano!