Zloději snů II.

6. Noční můry

Sirius usnula okamžitě co si lehla do postele. Tentokrát se do nočního oděvu převlékla sama zatímco si Rhysandem polehával ve vaně. Když tam přišel už spala, takže jí nebudil a pouze sfoukl svíce a také šel spát. Ráno ho čekalo pár soubojů v aréně a on potřeboval být odpočatý, navíc ani ještě neměl potřebný lektvar, který by jeho i Sirius udržel vzhůru. Rhys čekal, že dnešní noc bude poklidná, ale to se spletl.

Bylo pár hodin před úsvitem když sebou Sirius opět začala zmítat v nočních můrách. Znovu a znovu měla před očima rvačku mezi Gasrem a Rhysem! Gasrovu zakrvácenou košili a překvapený pohled když jí Rhys objímal kolem ramen. Byla to její noční můra, která jí provázela stále dokola. S trhnutím se probudila! Zvedal se jí žaludek a doslova z ní lil pot.

Klid! Ozval se jí Rhysův hlas v hlavě. Otočila se k němu. Ležel na boku a sledoval jí ustaraným pohledem, který u něj viděla jen když měla vizi. ,,Byl to jen sen..." ujišťoval jí tichým hlasem. Sirius si dlaně přiložila na oči, které jí pálily od slz.

,,Jak dlouho jsi vzhůru?" zeptala se po chvíli. Zhluboka vydechla, aby se jí hlas tolik netřásl a opět zrak upřela na Rhyse, který se pomalu posadil.

,,Celou dobu." odpověděl. ,,Skrze pouto, které spolu sdílíme si mi vyslala signál, který mě probral. Probudil jsem se stejně jako ty a od té doby jsem nespal... Mrzí mě, že jsem ho zabil." zalitoval toho, že se s Gasrem vůbec někdy pustil do křížku.

,,Nemůžeš za to..." odpověděla mu okamžitě Sirius. ,,Napadl tě a ty jsi měl právo se bránit."

,,Můžu ti tu vzpomínku odstranit z mysli." nabídl jí trochu rozpačitě. ,,Nebudete tě trápit v nočních můrách." čekal na její odpověď. Sirius se dívala před sebe, ale neřekla mu k tomu jediné slovo. Cítila jak jí hladí po rameni a uvědomila si, že zatíná ruku v pěst a rychle jí rozevřela.

,,Jak pouto mezi námi funguje?" zeptala se místo odpovědi na jeho nabídku.

Rhys svěsil ramena. ,,Kdykoliv když hradby kolem tvé mysli opadnou mám jedinečnou možnost vidět vše co vidíš ty nebo slyšet co si myslíš. Viděl jsem ten sen z první řady když se ti zdál. Prosila jsi mě o pomoc."

,,Prosila?" zarazila se.

,,Ano." přikývl. ,,I dnes i včera když se ti to zdálo jsem to slyšel." přikývl. Sirius se na něj rychle podívala. Co jsem proboha říkala? Pomyslela si. ,,Říkala jsi, abych ti pomohl! Abych udělal cokoliv, ale hlavně abych ti pomohl." odpověděl jí. Slyšel co si myslí, protože její hradba byla zborcená. Byla tak duševně vyčerpaná, že hradbu nedokázala postavit a proto nechala Rhyse, aby jí s myšlenkami dělal co chtěl. ,,Za to, že jsem s tím nic neudělal se nenávidím. Nevěděl jsem jak ti pomoci a nechal jsem tě trpět samotnou. Mrzí mě to." omlouval se jí za něco co nemohl nijak ovlivnit. Sirius ho objala.

,,Trpěl si to se mnou." zašeptala zatímco si čelo opírala ho jeho krk na kterém se napínaly svaly. ,,Děkuju." špitla přidušeně. Rhys jí pevně objal. Cítila kolem svého těla nejen jeho ruce, ale také něco dalšího. Něco jako temnotu, která se zhmotňovala jako... křídla?!

,,Sirius..." pronesl Rhys tiše. ,,Ty záříš." dodal se sevřeným hrdlem. Dívka otevřela oči a zjistila, že její kůže skutečně září. Nikdy se jí to nestalo, ale teď se moc samovolně uvolnila a vyzařovala jí z kůže, stejně jako z Rhyse žhnula temnota. ,,Možná by si tu radost z toho, že se mě dotýkáš měla trochu skrýt." poznamenal a z jeho hlasu už opět byl cítit lehký náznak humoru. Sirius se odtáhla.

,,Myslíš," promluvila k němu s úsměvem. ,,Že je to kvůli tobě? Třeba jsem jen myslela na někoho jiného." dráždila jeho ego s domněním, že ho trochu srazí, ale on se nepřestal usmívat.

,,Jo a proto přemýšlíš jaké by to bylo kdyby tě ta nejmenovaná osoba kousla do krku nebo o něco níž?" oči mu pobaveně zajiskřily.

,,To je přesně ten důvod proč se s tebou občas bojím mluvit... I z vážného rozhovoru dokážeš vymyslet něco, aby si mě přiměl se stydět!" zakroutila nevěřícně hlavou. ,,Jestli něco podobného uděláš i během toho plesu tak...."

,,Tak co?" skočil jí do řeči. ,,Budeš se červenat dokud mi ten malý výstřelek neodsouhlasíš a já tě nezatáhnu sem?" na tvář mu hrál ďábelský úsměv. ,,Tvá hlava je teď jako skleněná vitrína s dost zajímavými nápady." uznale přikývl. Pokusila se si rychle hradbu opět postavit, ale Rhysoi spáry je pevně drželi dole. Ještě chvíli v její hlavě chtěl číst. ,,To že budeš myslet na to jak bys mě nejraději stáhla z kůže neznamená, že neuvidím na co si myslela před tím." varoval jí něžně. 

Sirius s povzdechem řekla: ,,Už mne pusť, prosím." snížila se natolik, aby ho opět prosila. Chtěla si odpočinout a jeho také zítra čekal souboj.

,,Máš pravdu." přikývl a lehl si. Sirius si k němu lehla zády, ale hned jak to udělala cítila jak jí pevně sevřel ruku kolem pasu a přitáhl si jí k sobě. Polibek, který jí dal na krk jí projel páteří až jí to skoro donutilo se prohnout jako kočka. Cítila jak se Rhysovo tělo chvěje tlumeným smíchem, ale nijak na to nereagovala. Nechala ho, aby si dál hrál s její myslí a místo toho se pokusila usnout. Věděla, že jí to chvíli potrvá ale pak ucítila známý pach magie. ,,Nemáš zač." zašeptal jí Rhys svůdně. To byla poslední slova, která slyšela než usnula.