Zloději snů II.

47. Umění šplhu

,,Rhysi?" Sirius se ozvala až po velmi dlouhé době jízdy. Draco i Rhysův černý kůň si spokojeně vykračovali po lesní pěšině zatímco jejich jezdci se mlčky rozhlíželi kolem.

,,No?" otočil k ní hlavu a naklonil jí na stranu.

,,Co je zač Michalias, Joaniss a Rogan?" zajímala se. Vzpomněla si totiž na trojici gardistů, kteří jim pomáhali pátrat po Krokodýlovi. Bylo na nich něco velmi divného!

,,Co jsou zač?" zopakoval Rhys otázku a zadíval se do koruny obrovské lípy, která se tyčila nad nimi. ,,Nějak nevím co přesně bych ti na to měl odpovědět... Je s nimi něco v nepořádku?"

,,Vzhledem k tomu, že Michalias nemluví úplně přirozeným hlasem a jeho zuby jsou ostré..."

,,Ty moje také, což si měla možnost poznat." přerušil ji a zazubil se.

,,Všechny!" upozornila.,,Takže co je zač? Divostrůjce?"

,,Spíš víla nebo nějaká podobná potvora... Vlastně to ani nevím." pokrčil rameny.

,,A ti dva?"

,,Rogan je Isryjec, stejně jako Casiss... Jen je to míšenec."

,,Míšenec?"

,,Istryjci mají po většinu času černé vlasy, ale Rogan je má rudé... Jeho matka byla tuším Istryjka a jeho otec nějaký člen Podzimního království."vysvětlil a trhl za otěže. Jeho kůň se na okamžik zarazil, ale pak pokračoval dál. ,,Pokud jde o Joanisse tak o jeho masce se proslýchá, že jí nemůže sundat kvůli nějakému kouzlu."

,,Zvláštní co vy v té vaší gardě máte." odfrkla si pobaveně. Rhys se na ni otočil a zle se na ní culil.

,,Něco se ti nezdá, drahá?"odtušil.

,,Vůbec." darovala mu letmý pohled a zase se od něj odvrátila. Rhys se pro sebe zasmála otáčel s nějakou mincí v prstech. ,,Mimochodem," promluvila znovu. ,,Co znamená stříbrná mince se značkou gardy?"

,,Takovou jsem nikdy neviděl." odpověděl prakticky okamžitě. Tohle měl být vyhýbavý tón? Podivila se Sirius, ale nic mu k tomu neřekla.Rychle se naučila, že jestli ho nechce rozčilovat tak se nemá ptát... Problém byl v tom, že bylo zatraceně málo témat o kterých se spolu mohli bavit. ,,Proč se na to ptáš?"

Když mi taky nic neříkáš neřeknu ani já nic tobě! Vítej ve své vlastní hře! ,,Jen mě to napadlo." pokrčila rameny. Rhys přimhouřil oči, ale nic nenamítal. Očividně zvažoval jestli mu lže nebo ne, ale ať už se rozhodl jakkoliv poslušně mlčel a upíral oči někam před sebe.
Konečně se před nimi objevili hory. Útes s paloukem nad kterým se tyčila šikmá skalní stěna s několika výběžky a skalními pěšinami. Sirius hned na první pohled poznala, že po téhle stěně se bude šplhat velmi dobře. Dost úchytů, spár i podpěrných bodů na nohy. Rhys očividně věděl kde se po okolí dá skvěle trénovat aniž by vás někdo viděl... Tak počkat!Sirius se na něj prudce otočila. Rhys už přivazoval koně ke stromu. ,,Rhysandeme!" zavrčela na něj.

,,Co?" dělal že vůbec nechápe o čem mluví.

,,Ty moc dobře víš!"seskočila na zem a nechala Draca, aby se volně pohyboval kolem.

,,Chci si jen zatrénovat..."ujišťoval jí, ale potměšilý úsměv který mu na tváři hrál říkal opak. ,,Můžeš být klidná, spáry si nechávám až navečer..."

,,Nebo taky ne." odpovědělas ledovým klidem. Rhys to musel vzít jako výzvu, protože mu v očích modře blesklo. ,,Další obchod?"

,,Hra." upřesnil a nevzrušeně si upravoval černé rukavice.Sirius si povzdechla a gestem ho vyzvala, aby mluvil dál.

,,Naučíš mne šplhat a jestli do konce dne budu lézt stejně dobře jako ty dovolíš mi pozvat tě na večeři."

,,A co když ne?"

,,Dohoda padá.."

Sirius se zamyšleně podívala na nebe. ,,To nezní jako marný nápad... Tak dobře, be ruto." natáhla k němu pravačku. Rhys jí pevně stiskl a zlodějka ucítila v ruce podivný tlak, který jasně naznačoval použití jejich pouta.

,,Moudré rozhodnutí."lehce kývl směrem k šikmé stěně a Sirius mu zlověstné kývnutí oplatila. Pak začala zábava! Rhys byl dost rychlí a postřeh mu rozhodně nescházel, ale neuměl tak dobře hledat opory, takže mu občas kus kamene zůstal v ruce nebo se mu smeklo. Když už popatnácté spadl a znovu vstal Sirius už se neudržela a rozesmála se. Voják jí věnoval uštěpačný pohled zatímco si oprašoval černé kalhoty. ,,Děsná legrace!" věnoval jí nepěknou grimasu,ale i tak se zlodějka nepřestala smát.

,,Nelezeš špatně, ale chybí ti... Zlodějská elegance. Jako voják si patrně neohrabaný." vytkla mu a zahleděla se na plošinu několik metrů nad nimi. Rhys věděl že má pravdu a proto si to nevzal osobně,přesto nasadil přehnaný uražený výraz.

,,Tak mě pouč!" vyzval jí a zkřížil ruce na prsou.

,,Tak především tvoje boty!" ukázala na jeho černé boty ke kolenům. Rhys se na ně zahleděl. ,,Jsou určeny pro boj... Jsou těžké a podrážky rozhodně nejsou určeny ke šplhu." vysvětlila nejdříve. Temnostrůjce uznale kývl a čekal na další výtku. ,,A navíc...Tvoje ruce jsou určeny spíše k boji než k lezení." právě si sama od sebe řekla o další z jeho repertoáru dokonalých odpovědí.

,,A taky k něčemu jinému."

Sirius zrudla. ,,Zpět k tématu!" dodala rychle. ,,Máš ještě co dělat jestli chceš dohodě dostát." ukázala na vrchol. Voják jí věnoval pouze rychlé pousmání a pak začal znovu šplhat. Dostal se do poloviny stěny a pokusil se zachytit kraje trhliny. Ve chvíli kdy se zapřel plnou vahou kámen pod jeho rukou povolil a urval se. Rhys se nestačil zachytit, bojové boty mu sklouzly po výběžku a spald. Před pádem z té obrovské výšky ho zachránila plošina. Dopadl tvrdě na záda a rozkašlal se.

,,Rhysi!" zavolala na něj zezdola Sirius. Voják s námahou zvedl ruku.

,,Jsem v pořádku!"zavolal nepřesvědčivě a díval se na nebe. Chvíli jen nechybně ležel a pokoušel se zjistit jestli nemá něco zlomeného. Když se ujistil, že mu zřejmě nic není sebral síly a přemístil se dolů.

,,Rhysi!" Sirius si k němu okamžitě klekla a rychle mu hledala nějaká viditelná zranění nebo krev. ,,Jsi v pořádku?"

,,Žiju." odpověděl prostě a zvedl se na loktech. ,,Zatím."

,,Pitomečku!" praštila ho do ramene a Rhys se bolestivě zasmál. Příšerně ho z pádu boleli záda a proto si znovu lehl a díval se na modré nebe nad sebou. ,,Vážně ti nic není?"

,,Jen se kochám." pokrčil rameny a založil si ruce za hlavou. Sirius se podívala na nebe bez mráčku a pak zpět na něj.

,,Jasně." přikývla ironicky a vstala ze země. Rhys sledoval jak si oprášila ruce od trávy a přešla ke stěně, aby mu mohla předvést jak lezou zloději. Stačil jí pouze okamžik, aby se dostala do stejného místa ze kterého spadl a pak lezla dál. Využila přitom snad každý výběžek a každý úchyt, který na skalní stěně byl.Zanedlouho se ocitla na okraji a vytahovala se nahoru.

,,Dobrý." pochválil Rhys. Sirius vzhlédla. Rhys totiž seděl na okraji a sledoval jí.Zlodějka zavrtěla hlavou a když vylezla posadila se vedle něj.

,,Co to pozvání na večeři?"zeptala se po chvíli dívání se do dálky.

,,Nevyhrál jsem."odpověděl s pokorou.

,,Přesto..."opřela si hlavu o jeho rameno. Rhys se pousmál a řekl: ,,Půjdeš se mou na večeři?"

,,Ráda." 

Tady je ještě jedna taková malá pozornost od mého milovaného alterega a zároveň kapitána královské gardy :D To ale neznamená, že pauza stále nepokračuje... Asi si dovolenou prodloužím :D Veselí Vánoce, lidi :D