Zloději snů II.

55. Hra na housle

Sirius musela uznat, že Ďábelské víno dokonce i s Divostrůjcem dokáže divy. Rhysovi více méně nic nebylo a to už pil druhý pohár, ale se Sirius ten malí doušek dělal neuvěřitelné věci. Nedělala sice žádné hlouposti jako Kirri, ale stačilo to k tomu, aby měla v polovině noci na krku další dvě modřiny od kousnutí. Takže se nedalo říct, že by si to Rhys neužíval. Zrovna stáli před pódiem a líbali se když se objevil Casiss.

,,Rhysi!"praštil svého přítele do zad. Rhys se na něj podíval, ale stále k sobě pevně tiskl Sirius.

,,Casi."kývl na pozdrav.

,,Co to máš na krku?" zeptal se Sirius když si všiml tmavých modřín. Zlodějka se podívala na Rhyse, který se potutelně culil.

,,Zeptej se jeho." zabodla kapitánovi prst do prsou.

,,Ty sis o to říkala," namítl. ,,Takže mne z toho pak neobviňuj."políbil jí na čelo. Sirius se na něj usmála a pak pozornost obrátila k pódiu. Stál na něm totiž Talir s houslemi a hrál velmi rychlou melodii při kterého doprovázeli i bubny a jiné nástroje.

,,Nevěděla jsem," pronesla s údivem Sirius. ,,Že Talir hraje na housle."sledovala zvěda, který s vášní hrál na tmavý hudební nástroj, který vyluzoval překrásné tóny.

,,To o nás máš tak špatné mínění, že si myslíš, že nemáme cit pro umění?" zeptal se Casiss a důkladně se napil ze stříbrného poháru. Sirius jeho poznámku přešla a místo toho se zeptala: ,,A co vy dva? Hrajete taky?"

,,Casiss hraje tak akorát mně na nervy." pokrčil rameny Rhys a rozesmál jak zlodějku tak i přiopilého válečníka.

,,Rhys hraje na klavír," ozval se Talir z pódia a prohrábl si spocené černé vlasy. Kapitán mu věnoval vyčítavý pohled, ale zvěd ho ignoroval.

,,Vážně?"podivila se Sirius. ,,Proč si mi nikdy nezahrál?"

,,Nikdy ses na to neptala, drahá." objal jí silněji a zadíval se přítomně kam do davu. ,,Jednou ti zahraji, slibuju." dodal po chvíli,aby si nevšimla že ho něco znervóznělo. Sirius kývla na souhlas a podívala se na Talira, který opět začal hrát. Zlodějka zamávala na Luciana, který stál na druhé straně pódia a povídal si s nějakou dívkou. Najednou se k ní Rhys naklonil. ,,Něco ti ukážu, pojď." než stačila odpovědět popadl jí za ruku a táhl jí za sebou někam pryč. Prošli malým březovým hájkem,kterým byla Severka ohraničená a ocitli se před jezerem. Na jeho tmavé hladině se zrcadlil obrovský stříbrný měsíc a kolem tančili hvězdy různých velikostí. Rhys jí zatáhl z mírného kopce až k okraji jezera.

,,Nádhera."pronesla šeptem Sirius a vzhlédla, aby si hvězdy i měsíc prohlédla na tmavě modrém nebi.

,,Slíbila si mi ten tanec." broukl jí tiše do ucha.

,,Neumím tančit, říkala jsem ti to."

,,Já ti zase slíbil, že tě to naučím." nenechal se odbít. ,,Dej mi ruku." Sirius mu podala ruku a najednou cítila jak na ní cosi připnul. Bylo to těžké a kovové. Nějaká část v ní zpanikařila a proto se rychle podívala na ruku. Nebyli to však pouta, ale náramek z tmavého kovu a obrovským fialovým ametystem,který se onehdy prohlížela v klenotnictví když s Rhysem vybírali dárek pro Diu. ,,Líbí?"

,,Jak si to věděl?"

,,Viděl jsem jak sis ho prohlížela, ber to jako důkaz mojí náklonnosti k tobě." lehce sklonil hlavu, ale vzápětí jí rychle zvedl. ,,Teď zpět k tématu..." natáhl k ní ruku a uklonil se. ,,Zatančíš si se mnou?" Těm jeho očím se nedá říct ne! Usoudila Sirius a nabídku přijala. Rhys jí dal jednu ruku kolem pasu a druhou jí jemně sevřel pravačku. Sirisu mu položila levou ruku na rameno a čelo si opřela o jeho druhé rameno. Protože sama neuměla tančit nechala se od něj vést. ,,Jsi nádherná."pronesl po chvíli.

,,Nedělej si ze mě legraci." napomenula ho se smíchem.

,,Myslím to vážně." ujistil jí. ,,Miluju tě." zašeptal jakoby si to netroufal říct nahlas.

,,Já tebe taky." odpověděla. Sirius si musela stoupnout na špičky,aby ho mohla políbit, ale hned jak se sklonil mohla se postavit normálně. Dokázali by tam stát klidně i hodiny soustředící se jen jeden na druhého, ale stejně je někdo musel vyrušit.

,,Vždyť jsem říkala, že jí někam odtáhne." ozval se Diin nezaměnitelný přátelský hlas. Sirius se do polibku usmála a lehce se od Rhyse odtáhla. Temnostrůjce obrátil hlavu ke kopečku na kterém Diala stála. ,,Ale čekala jsem spíše postel než jezero." popíchla ho a seskočila do písku pod sebou.

,,Taky tě rád vidím, sestřenko." kývl Rhys ironicky, ale ani přesto nespustil ruce ze zlodějčina pasu. Jakoby se bál, že mu jí Dia sebere!

,,Omlouvám se , že ruším." vypískla pobaveně. ,,Nevěděla jsem, že tady budete." omluvila se upřímně. Sirius mávla rukou, že se nic neděje a pak zívla. Víno už vyprchalo a jí začala přepadávat únava.

,,Půjdu si lehnout." pronesla směrem k Rhysovi.

,,Mám jít s tebou?" zeptal se. Stále jí držel za ruku a Sirius se mu pomalu vysmekla jakoby nechtěla, aby jí pouštěl.

,,Jestli chceš klidně tu zůstaň." usmála se na něj a podívala se na Dialu, která jí obdarovala zářivým úsměvem. ,,Doprovodíš mě?"zeptala se.

,,Ráda."přikývla a zavěsila se do ní. Sirius se naposledy ohlédla na Rhyse, který zvedl ruku na rozloučenou a pak jí opět strčil do kapsy. Zlodějka mu skrz pouto poslala jasně naznačující signál což ho donutilo k úsměvu. Když Sirius i Dia zmizeli v březovém hájku otočil se k jezeru, zaklonil hlavu a zadíval se na stříbrný měsíc visící na nebi. Zhluboka se nadechl nočního vzduchu a zamyslel se. Poprvé za několik týdnů se mu hlavou nehonily myšlenky na Lodrica, Šakala, Krokodýla a jiné vyčerpávající věci. Teď myslel jen na ten polibek od své milované zlodějky, která mu už tenkrát v Neazaru ukradla srdce!