Zloději snů II.

22. Tma

Zbylé dny co byl Rhys, král i ostatní v pryč nenarazila na vůbec žádné stopy, které by mohli vést ke Krokodýlovi. Takže se jen tak poflakovala po městě, pozorovala dění a poslouchala jestli náhodou nezaslechne něco o Lodricovi či jiném jeho přívrženci, ale všude bylo ticho, až příliš podezřelé ticho. Lodric musel zjistit že dva z jeho kontaktů už jsou pod zámkem a vyslýcháni, takže začal být opatrnější a dal si záležet, aby o zbytku nebylo moc slyšet. Sirius i přesto musela čekat až se vrátí Rhys, možná měl nějaké informace nebo by jí mohl pomoc.

 Rhys, Talir, Casiss, král a jeho doprovod se vrátili večer dva dny před tím než měl začít ten jejich tajemný svátek, kterému říkali Teneblain. Slyšela o něm mluvit gardu a až mnoho lidí ve městě si o tom povídalo, než aby to mohla přeslechnout, ale ani přes to se nedozvěděla o co při něm jde. Zlodějka se zrovna vrátila z tréninku s Orlem když se otevřeli dveře. Měla za to, že je to Dia s nějakými novými histrokami a ohlédla se ke dveřím. Tam však nestála Diala, ale Rhys. Opíral se o zárubeň dveří a s úsměvem si jí prohlížel.

,,Vidím, že už se umíš zabavit sama," broukl.

Siirus mu skočila kolem krku: ,,Rhysi!"

Rhys se zasmál. ,,Taky tě rád vidím," políbil jí na temeno a pak jí donutil udělat dva kroky zpět, aby si jí mohl prohlédnout. Pohled mu sklouzl k její botě kde měla zastrčenou dýku z temné oceli a trochu se mu ulevilo. ,,Sluší ti to," pochválil její vzhled.

,,Vybíral jsi to ty," připomněla mu. Její pohled se zaměřil na pomalu blednoucí modřinu, kterou měl na čelisti. ,,Co se ti stalo?"

,,Ale to nic,trochu jsme se s někým nepohodl," pokrčil rameny a políbil jí na rty. Tak dlouho po tom toužil a konečně se mu to opět splnilo. ,,Jsem hrozně vyčerpaný, vadilo by ti kdybychom si promluvili zítra?"

Sirius rychle zavrtěla hlavou. ,,Samozřejmě, že nevadilo," vrátila mu jeho polibek. ,,Půjdu ještě za Diou a hned se vrátím," vtiskla mu zběžný polibek na tvář a pak odešla za jeho sestřenicí, která na ní čekala ve svém pokoji. Prý jí potřebovala něco říct.

,,Ahoj Dio," pozdravila Sirius potom co otevřela dveře do dívčina pokoje. Diala seděla v křesle a hned jak jí uviděla zářivě se na ní usmála.

,,Ahoj," mávla na ní, aby se posadila do křesla naproti ní.

Zlodějka to s radostí přijala. ,,Tak o co jde?" Zeptala se a přehodila si nohu přes nohu. Z Diiny tváře se najednou vytratila radost a vystřídalo jí napětí.

Chvíli trvalo než se odhodlala ke slovu. ,,Chtěla jsem ti jen říct, aby si byla s Rhysem trpělivá..."

,,Proč?"

,,Takové dva- tři dny nebude ve své kůži, možná bude kapku náladový a bude se chovat zvláštně," řekla nervózně. Muselo to mít co dělat s Teneblainem, ale kdyby jí alespoň řekli co to sakra vůbec je?!

,,Dobře," odpověděla pomalu, ,,myslím, že to s ním nějak přežiju," snažila se přesvědčit sama sebe. Když už se pomalu chystala odcházet, protože byla unavená Dia jí ještě zastavila.

,,A neber si osobně kdyby ti náhodou něco udělal," tahle věta zlodějku vyděsila. Proč by jí Rhys měl něco udělat? Pak jí to došlo proč chtěl, aby měla dýku z temné oceli stále u sebe.

Sirius nasadila usměvavou masku. ,,Díky za radu, dobrou noc," popřála jí a pak se pomalu vracela chodbou zpět do Rhysova pokoje. Šla dost pomalu na to, aby mohla přemýšlet o tom co jí řekla Dia. Stále však nerozuměla tomu proč by jí Rhys chtěl ublížit. Dívala se na podlahu když v tom jí něco zarazilo. Zpod dveří Rhysova pokoje se jako had plazila temnota. Sirius se uklidnila hlubokým výdechem a pak dveře otevřela. To co viděla nečekala.

 Celý pokoj byl ponořený do tmy. Moc se jí nezdálo to co viděla, protože si nebyla jistá jak se má přesně v téhle situaci chovat. Sirius se pokoušela projít až k posteli aniž by v té tmě narazila do nějakého nábytku. Temnostrůjce, který za celé tohle divadlo mohl ležel v posteli a neklidně spal.

,,Rhysi," promluvila na něj konejšivě. Posadila se vedle něj a dotkla se jeho ramene. Rhys sebou silně trhl a černé spáry zaryl do matrace těsně vedle její nohy. Kdyby seděla o něco blíž tak se jí zabodli přímo do stehna. ,,Rhysi, to je v pořádku," stále se ho snažila uklidnit i když se bála, že se po ní ožene drápy. Jeho zlé sny byli očividně mnohem horší než měla ona. Jenže ona se mu nemohla dostat do mysli a pomoct mu. Mohla ale použít pouto, aby ho vzbudila. Zlodějka se zasoustředila, aby skrze něj vyslala velmi silný signál a modlila se k Nehranovi, aby to zabralo. Zabralo to! Rhysandem sebou trhl a probudil se.

,,Sirius," vydechl a pak se rozhlédl po pokoji. Kolem stále panovala neproniknutelná tma. Rhys zvedl ruku a zahleděl se na své drápy. ,,Neublížil jsem ti?!" Zhrozil se.

,,Ne," ujistila ho, ,,co se ti zdálo?"

,,S tím se netrap," mávl rukou a předstíral, že o nic nejde. ,,Občas se mi něco takového stane." Nechtěl o tom mluvit proto se možná vyhýbal odpovědi. ,,Omlouvám se, jestli jsem tě vystrašil," omluvil se a zatáhl drápy, aby jí mohl pohladit po tváři. Tma se pomalu začala rozplývat a opět začínalo být vidět.

,,Mohlo to být horší," políbila ho a šla se do koupelny umýt. Rhys se zahleděl na dveře a pak opět nad sebe.

,,Ono to bude horší!" Zamumlal si soucitně hledíce do stropu. Byl z toho nešťastný a nikdo se mu v tu chvíli nemohl divit.