Zloději snů II.

14. Zlodějská dvojice

Sirius se snad každou hodinu budila kvůli přívalům horka a nevolnosti. Rhys jí tvrdil, že ráno bude v pořádku, ale ta noc byla hrozná. Jednou se pokusila vstát, ale nemohla se ani postavit na nohy a proto si zase lehla a pokusila se usnout. Když bylo před svítáním Rhys už nevydržel jak trpí a uspal jí pomocí silné magie, kterou čerpal hluboko ze srdce. Bylo mu jedno, že jeho moc to lehce oslabilo hlavní totiž bylo, že se ona mohla pořádně prospat. Když se probudila slunce už dávno svítilo, ale černé závěsy byli zatažené aby jí nebudili. Musel je zatáhnout Rhys když odcházel. Sirius se otočila k jeho skříni, která byla pootevřená a jeho zbroj i zbraně byli pryč, zřejmě jí ve spěchu zapomněl zavřít. Pomalu se posadila na posteli a protřela si oči. Rozhlédla se po potemnělém pokoji a její pohled se zastavil na černé zbroji a tmavě modrých šatech s modrým drahokamem na živůtku a stříbrnými náznaky tmy a měsíce. Na zbroji, která se nápadně podobala té na trénink, kterou nosil on ležel dopis s jejím jménem. Hned po něm sáhla a podívala se co je uvnitř napsáni. Písmo bylo jednoznačně Rhyse. Viděla ho psát dopisy už mnohokrát. Psal rychle avšak čitelně a jeho písmo vypadalo tak královsky. Jen se nad tím usmála a začala číst.

Drahá Jitřenko,

Omlouvám se že jsem se nerozloučil, ale když jsem odcházel spala jsi a já tě nechtěl budit. Je mi moc líto co se ti dělo v noci, takže jsem tě znovu uspal kouzlem. Každopádně jistě si viděla dárky, které jsem ti nechal na posteli. Asi uhodneš co jsem vybíral já a co Daiala. Chtěl jsme ti ale říct abys během těch tvých zlodějských kontraktů dávala pozor nejen na informace, které uslyšíš ale také že dáš pozor hlavně na sebe. Byl bych taky moc rád, kdyby sis akce na velké cíle nechala na můj návrat... Nerad bych, aby se ti něco stalo. Bude se mi stýskat, ale dám ti vědět že jsem v pořádku. Dej na sebe pozor.

Rhysandem

Sirius se nad dopisem usmála a hned jak ho složila dopis shořel ve fialovém plameni.

,,Typický Rhys," zamumlala si pro sebe a pak vstala. Zrovna si nechtěla oblékat šaty a proto popadla svůj zlodějský oděv. Zapnula si všechny přezky, do bandalírů zasunula zbraně, temnou dýku schovala do boty, upravila si kápi a šla ven. Chtěla se po městě porozhlédnout sama, když s ní teď nebyl Rhys nepřitahovala takovou pozornost a splynula s okolím.

Prošla ulicemi, které znala a kterými už jí Rhys provedl. Vyhnula se Rudým i když by se jí teď ani nepokusili dotknout a ocitla se na nábřeží. Pomocí těch spletitých uliček se tam dostala dost brzy. Dívka přešla k bednám naskládaných na sebe a vylezla po nich až na jejich vrchol a pak se vytáhla na střechu. Sledovala námořníky; kteří vykládali z lodí náklad, děti běhající mezi barely a lodě, které připlouvali a odplouvali. Zamyslela se nad tím jak se asi mají Daris, Kallias, Haylern a ostatní z jejích přátel. Jaké cíle by jí dal Haylern kdyby byla zase doma a s kým by trénovala boj. Studený horský vítr, který sem foukal ze zasněžených plání na úplném severu se mísil se slaným vzduchem v přístavu a lehce pohyboval se její černou kápí, kterou si stáhla hluboko do čela. Chvíli seděla bez hnutí a dál pozorovala dění pod sebou když v tom za sebou ucítila pohyb. Moc tichý na obyčejného člověka a moc hlasitý na Rhyse a Talira. Pomalu se otočila. Bylo to přesně jak si myslela. Byli to dva zloději jen o něco málo mladší než ona. Oběma mohlo být nanejvýš 18-19 let. Měli na sobě tmavé oděvy podobné tomu jejímu, ale meče měli u pasu. Kápě měli sundané, takže byli vidět jejich vlasy. Jeden je měl uhlovitě černé a druhý velmi tmavě hnědé.

,,Páni takový zlodějský oblek se jen tak nevidí," hvízdl černovlasý a podíval se na svého přítele, který se na Sirius zazubil, ,,nejsi ty Sirius z Neazaru?" Zajímal se s neskrývanou zvědavostí. Většina zlodějů neměla moc vychování a tihle nebyli výjimkou.

,,To jsem," přikývla Sirius, které ti dva přišli celkem legrační, ,,a vy jste?" Postavila se a oprášila si rukavice.

Černovlasý jí vysekl hlubokou poklonu. ,,Damian, jméno mé a tohle," ukázal na svého společníka, ,,je Christias. Jsme ze zdejšího cechu Pěti spárů, která velmi úzce spolupracuje se Stinnými šelmami," ukázal jí tetování na předloktí kde měl vytetovaný orlí spár držící korunu, ,,rádi tě poznáváme. Hodně jsem o tobě slyšeli."

,,A co přesně?" Založila si ruce na prsou a čekala co z dvojice vypadne.

,,Je tvá zásluha, že po nás už nejsou královští psi," odpověděl Christias bez ostychu, ale i přes to si nervózně přešlápl. Samozřejmě mluvil o královské gardě.

Sirius mávla rukou: ,,Nebyla to jen moje zásluha, mohl za to především..."

,,Kapitán královské gardy Rhysandem Temnotrn. Lucian nám to včera vyprávěl," skočil jí do řeči Damian a oči mu jen svítili. Podle všeho si ten příběh užili a líbil se jim, nebylo divu. Lucian uměl vyprávět moc dobře.

,,Koukám že tady se ví všechno," zabručela s úsměvem, ,,mimochodem, hoši, ukážete mi kde je tady to vaše slavné zlodějské sídlo?"

,,Jasně pojď s námi," mávl na ní Christias vesele. Všichni tři přešli k okraji střechy a seskočili na zem. Lidé si jich moc nevšímali a pokračovali dál v cestě když trojice zlodějů zmizela ve stínu domu na kterém ještě před chvílí stáli.

Sirius se nechala vést po náměstí, které ještě nestihla s Rhysem navštívit. Míjeli obchody se šperky, látkami, jídlem, kořením, šaty a prosmýkli se rozbitým plotem za zbrojířovou dílnou. Přelezli pár dalších plotů a pak kamennou zeď. Když seskočili na nádvoří vyrostla velká vila. Na nádvoří stála socha Nehrana obklopená tyrkysovými růžemi. Zloději si v tomhle sídle opravdu nemohou stěžovat, usoudila Sirius v duchu a rozhlížela se po rozlehlém nádvoří.

,,Někde se tu poflakuje Lucian a ta tvoje kamarádka je vzadu s našimi mladšími a učí se s dlouhým lukem," začal opět mluvi Christias, který byl skutečně nadšený že jí tady zrovna oni můžou provést, ,,jestli chceš tak tě za ní odvedu."

,,Spíš bych uvítala společnost vašeho šéfa a Luciana," oba chlapci se na sebe podívali a pak kývli.

,,To nebude problém," usmál se na ní Damian.