Zloději snů II.

49. ,,Není první ani poslední!"

Sirius očekávala návrat Rhyse dost netrpělivě. Přecházela sem a tam před bránou a čekala kdy se objeví on, Tal, Casiss nebo jiný z gardistů... Po třech hodinách čekání se konečně dočkala! Rhys seskočil z koně uprostřed nádvoří a vypadal naštvaně. Ani si Sirius nevšiml a začal štěkat na všechny okolo.

,,Rhysi!" Sirius mu skočila kolem krku. Kapitán zavrávoral, ale hned jak nabral rovnováhu taky jí objal. ,,Si v pořádku?"

,,Nic mi není." ujišťoval jí. Přesto když mu přejela rukou po levém lokti skoro nenápadně sebou trhl. Takže přeci jen má nějaké zranění! Uvědomila si zlodějka v duchu. Opět se podívala na Rhyse, který už upíral tmavě modrý pohled někam za ní. ,,Musím podat hlášení,uvidíme se později." vtiskl jí dlouhý polibek na tvář a pak ve společnosti pár dalších vojáků odešel. Sirius se obrátila na Talira, který něco řešil s Vlkem u brány... Nevypadal, že je všechno v pořádku jak se pokoušel Rhys tvářit.

,,Tale. Vlku." pozdravila oba. Ti na ní kývli. ,,Mohu si půjčit Talira?" zeptal se. Vlk přikývl a vrátil se na svou původní pozici u brány. Zvěd se zatím se zlodějkou vydal přes nádvoří do sektoru gardy. ,,Co se děje?"

,,Útok na Rhyse... Není první a určitě ani poslední!" odpověděl okamžitě Talir. Zřejmě si uvědomoval, že by to měla vědět.

,,Cože?!"

,,Rhys se o sebe umí postarat. Nemusíš mít strach."

,,Kdo po něm jde?"

,,To nevíme." zakroutil hlavou a odmlčel se, protože kolem procházela trojice nováčků.,,Ale nemusíš mít strach, Rhys se o sebe vždy dokázal postarat a teď to není výjimka." nasadil konejšivý tón. I když Sirius předstírala, že mu dává za pravdu nebyla si tak úplně jistá jestli jí má. Měla totiž pocit jakoby Rhyse v něčem omezovala! Jakoby mu přidělávala starosti tím, že na ní musí neustále dávat pozor. Ale ona nebyla malé dítě a uměla se o sebe postarat! Jen on měl stále pocit, že potřebuje chránit!Tyhle a podobné myšlenky jí vrtali hlavou celou dobu. Až potom co se objevil Rhys přepadli jí výčitky svědomí.

,,Byl si za Garettem?"zeptala se když si začal rozepínat přezky nárameníku. Zlodějka seděla na parapetu stejně jako tehdy když se dohadovali kolik mu je let a pozorovala ho.

Rhys se na ní v zrcadle podíval. ,,Kým?" zeptal se zmateně. Sirius si neuvědomila, že ona je jediná kdo zná Krokodýlovo pravé jméno a proto řekla: ,,Krokodýlem."

,,Ano, byl jsem tam."přikývl a nárameník hodil na křeslo. ,,Neřekla jsi, že ho znáš jménem." povytáhl obočí a rukou si zajel do tmavých vlasů.Sirius se vyhýbavě podívala z okna.

,,Co ti řekl?" dotázala se nevzrušeně a stále se dívala z okna.

,,Nic." odvětil po chvíli a Sirius s ním v zrcadle navázala oční kontakt. Měla obrovskou chuť se s ním začít hádat kvůli těm jeho tajemstvím, ale pohled jí sjel k jeho levému rukávu. I přes tmavou látku bylo vidět, že je nasáklí krví. Dívka seskočila z parapetu,přešla k němu a dotkla se jeho rukávu. Prsty se jí okamžitě zamazali od krve. ,,To nic není!" ujišťoval jí a pravačku jí dal kolem pasu.

,,Sundej si košili!"vyzvala ho. Rhysovi se sice moc nechtělo, ale když viděl jak neústupně na něj hledí poslušně si košili sundal. Těsně nad levým loktem měl hlubokou ránu od šípu, která se mu nehojila.Hrot musel být buď z temné oceli nebo z morušínu. ,,U Nehrana!"pronesla polohlasně.

,,Je to jen škrábnutí...Další jizva do sbírky." pokrčil rameny, ale Sirius o tom nechtěla slyšet. Trvala na tom, že mu ránu ošetří a on nic nenamítal. Nechtěl, aby ho znovu spálila a poslušně držel když mu ránu čistila. Jen občas sykl bolestí když se hadr dotkl zkrvaveného živého masa, ale jinak nevydal ani hlásku. ,,Nemusíš se u toho tvářit tak vážně, je to pouze škrábnutí." pronesl pobaveně a znovu sykl bolestí.

,,Přestaň se vrtět nebo to bude bolet víc." 

,,Ale i přesto..."

,,Chceš zašít i pusu?" ukázala mu jehlu. Temnostrůjce zavrtěl hlavou. ,,Šíp z morušínu?"

,,Ano. Netrefil kost ani sval... Brzy se to zahojí." ujišťoval i sám sebe. Sirius mu kolem ruky pevně utáhla obvaz a dlouho se mu zadívala do očí. Nevěděla co si má myslet o jiskření a stínech, které mu běhaly v temně modrých duhovkách. Kdybych jen věděla na co myslí! Posmutněla a levou rukou si promnula tetování gardy na dlani. Najednou cítila jak jí Rhys jemně trhá za pouto.

,,Cože?" 

,,Stalo se něco nebo?"

,,Jen sem se zamyslela." odpověděla a vstala, aby mohla položit misku na stůl. Když po ní sáhla miska se zničehonic zvedla do vzduchu a vypařila se. Sirius se podívala na Rhyse, který jen pokrčil rameny a lehl si. ,,Zítra chci trénovat na palouku." pronesla odvážně. Čekala, že Rhys jí okamžitě začne vykládat o tom, že je to pro ní nebezpečné a všechny kecy kolem toho, ale on odpověděl něco co jí zarazilo.

,,Jak si přeješ." odpověděl klidně. Zlodějka se na něj otočila a překvapeně se na něj zahleděla. ,,Nekoukej se na mě tak! Řekl jsem ti, že tě nebudu držet na řetězu."

,,Nečekala jsem..."

,,Že to půjde tak snadno?" ruce si dal pod hlavu. ,,Umím být i překvapiví, to už si musela poznat." pronesl s úšklebkem. ,,Ale Tal zítra nemá čas a pokud jde o Casisse tak ten má také nějakou práci."

,,Takže mě budeš v magii znovu trénovat sám?"

,,Nejsi snad nadšená, že budeš trávit celý den s mou maličkostí?"

,,Egoistický parchante!" zamračila se na něj. 

Rhysovi zacukali koutky úst. ,,A co dalšího jsem, drahá Sirius?" 

,,Zmetek!"

,,Pokračuj." Skutečně jí vyzýval k další svojí špinavé hře. Chtěl jí rozčílit a dařilo se mu to!

,,Králova děvka!" odpověděla ostře. Při těch slovech se Rhys posadil a v očích mu zajiskřilo. Hra začala! ,,Namyšlený bastard, který si umí hledět jen svých záležitostí!" dodala a couvla o krok zpět když vstal a s rukama v kapsách šel k ní.

Kapitánovi hrál na tváři šibalský úsměv. ,,A bezohledný ke svému vlastnímu zboží!" přejel jí hladovým pohledem. ,,Mluv dál!" vyzval jí. Sirius znovu couvla a trhla sebou když narazila zády do gauče. ,,No tak! Chci o sobě slyšet něco dalšího, co jsem za ty roky u dvora ještě neslyšel." nepřestával se usmívat a i jeho tón zněl pobaveně. Sirius si však nebyla jistá co si o o tom má myslet.

,,A..." jindy by ho zahrnula tolika nadávkami ale teď nedokázala nalézt žádná slova. Zavrtěla hlavou, ale neústupně se mu dívala do očí.

,,Ale no tak..." mlaskl. ,,Jen mi to řekni." měřil si jí pohledem. Zlodějka se do něj vpalovala pohledem, ale když otevřela pusu aby mu na to odpověděla hlas se jí zadrhl v hrdle. Však po tomhle neúspěšném pokusu ustoupila a sklonila hlavu. Rhys jí zvedl bradu a přinutil jí, aby se mu opět zadívala do očí. ,,Nemusíš se přede mnou plazit. TY ne!" 

,,Omlouvám se, nechtěla jsem tě urazit." vypravila ze sebe po chvíli.

,,Mě?" rozesmál se. ,,Neurazila si mne, na to bys potřebovala zatraceně dobré podmínky..." palce jí přejel po spodním rtu a bradě. ,,Vím co jsem zač i co se o mě po královstvích vypráví... Nechávám je v tom!"

,,Ale proč?"

,,Jsem raději když ze mě mají strach než aby si mysleli, že mne mohou porazit..." odpověděl klidně. ,,Pouze můj nejužší kruh a především ty mne znáš lépe než kdokoliv jiný. Klidně si o mně mysli vše co si tu řekla, ale já si o tobě budu stále myslet totéž."

,,Co si o mě budeš myslet?"

,,Že si to nejlepší co mě v životě potkalo... Jsem rád že tě mám." usmál se.

Sirius mu úsměv oplatila. ,,To já taky." přitáhla si ho do dlouhého polibku. Když cítila jak jí Rhys pevně sevřel pas maličko se odtáhla. ,,Zítra máš práci, měl by si jít spát." pronesla. Rhys protočil očima a naposledy jí políbil.