Zloději snů II.

17. Dračice

Sirius pozorovala jak Eliana zkušeně šplhá nahoru pomocí lana. Zlodějka musela uznat, že na nováčka je ta dívka už dost zkušená. Viděla jak opatrně otevřela okno dokořán a jak otevírá nějakou bílou truhličku. Mladší zlodějka se přikrčila ve stínu když uslyšela nějaký zvuk zevnitř a když se ujistila, že nebezpečí nehrozí dál v truhličce hledala onen náhrdelník se smaragdem. Sirius si zatím hrála se sněhovými koulemi, které házela za zeď. Byla docela fascinovaná tím jak jsou tady domy ročních období rozděleny neviditelnou stěnou. Každá sněhová koule, která se dotkal trávníku na území Jarního království se okamžitě rozplynula zatímco u domu Zimního království sněhový poprašek přetrvával. Sirius nedávala pozor ani na Elianu ani na okolí když ucítila trhnutí za pouto. Rhysandem se ujišťoval, že je v pořádku.

Zase mne kontroluješ? Zeptala se v duchu a mrštila kouli na bílou fasádu domu na druhé straně zdi.

Je to snad zločin, že se starám? Zněl pobaveně. Sirius nad tím zavrtěla hlavou, ale mlčela. Už ti chybím? Zase ten jeho arogantní tón.

Sirius usoudila, že by mu měl někdo trochu srazit hřebínek. Vlastně je dobré krást bez toho, aby si mi neustále stál za zády a dohlížel na mě.

Díky za poklonu. Mimochodem Casiss dnes odpoledne říkal, že jeho nabídka na trénink boje stále platí.

Řekni mu, že tu nabídku přijímám, odpověděla a stoupla si. Eliana dokončila svou první krádež a teď už se sápala nahoru po studené kamenné stěně, která tyto dva domy rozdělovala. Řekni jim, že je pozdravuji, ale teď už opravdu nemám čas si s tebou povídat, posílila svůj štít a Rhysův hlas již nezaslechla. Pomohla Elianě na střechu. ,,Tak co?" Eliana sáhla do malé brašničky u pasu a podala jí zářivý náhrdelník s obrovským smaragdem uprostřed. ,,Skvělá práce," poplácala jí po rameni a věnovala jí povzbudivý úsměv.

,,Díky," Eliana zářila jako sluníčko. Stejně jako Sirius když jí tenkrát Haylern chválil za skvěle odvedenou práci při její první krádeži. ,,Co chceš s tím náhrdelníkem dělat?"

,,Jdu za někým kdo mi za něj dá informace, můžeš jít se mnou."

,,Jasně," přikývla radostně a společně se vydali na Jitřní nábřeží kde měli hledat Dračici. Sirius přemýšlela v jakém domě by mohla jejich spojka bydlet když míjeli všechny ty bary a herny. Roderic a Lucian jí říkali, že dům nepřehlédne měli pravdu! Její pozornost okamžitě upoutal celkem běžně vypadající dům, který pro divostrůjce nebyl zase tak obvyklí. Doslova z něj čišela magie a nebylo to jen tou tmavě zelenou barvou a podivnými květinami ve kterých se schovávala nějaká malá stvoření s obrovskýma očima. Eliana je zřejmě neviděla, protože se netvářila tak překvapeně jak u ní bylo zvykem když vidí něco neobvyklého. Obě dívky vešli dovnitř. Domem se rozeznělo hlasité zacinkání, které Sirius přimělo přitisknout si ruce na uši. Pro divostrůjce, kteří měli smysly vyvinuté více než obyčejní lidé to byl nesnesitelný zvuk. Eliana to samozřejmě slyšela jako běžné cinkání zvonu a proto se kochala pohledem po různých věcech, které v domě byly.

,,Můžu vám pomoc?" Od schodů do horního patra se ozvala mladá žena. Stála na vrcholu schodiště a shlížela na své dvě návštěvnice. Vypadalo to jakoby se přenesla nebo přímo vyrostla ze země. Sirius zvedla hlavu a zadívala se na ní. Byla to mladá a hezká žena s blond vlasy sahajícími na ramena, smaragdově zelenýma očima a černými spirálami kolem očí. Nad levým uchem měla zapletené copánky a její oděv byl z jemného hedvábí.

,,Chceme se tě na něco zeptat," odpověděla Sirius bezbarvě a ostražitě zatímco její pohled sklouzl po pravačce pirátky na které se leskl zlatý prsten.

,,Samozřejmě," přikývla s překrásným úsměvem a ukázala jim, aby šli s ní nahoru. Sirius si zprvu nebyla jistá s kým má tu čest, ale hned jak se ocitla ve velkém pokoji v horním patře už si jistá byla. Dračice si opravdu potrpěla na hezké a lesklé věci. Na každém kousku nábytku ležel buď nějaký náhrdelník, prsten či jiný šperk. Dračice se uvelebila na válendě a sledovala Sirius, která se posadila naproti ní do křesla. Eliana zatím obdivovala pokoj. Nikdy neviděla tolik drahých věcí pohromadě. ,,Jak ti můžu pomoci?" Dračice mluvila mile a nepřestávala se usmívat.

,,Prý by si mi mohla říct odkud je tohle," ukázala jí stříbrný náhrdelník. Dračice se zablýskalo v očích když viděla lesklý přívěsek.

,,Jistě, ale...." než to stihla doříct Sirius jí podala smaragdový náhrdelník, který byl stejný jako její oči. ,,Ten náhrdelník je zastřený silným kouzlem, ale je tu pár jmen a ty osoby co je nosí o tobě budou vědět hodně." 

,,A jakých?" Schovala náhrdelník zpět pod zbroj. Nelíbilo se jí jak na něj Dračice blýská očima.

,,Nejznámější pro tebe bude jméno Lodric, ale jestli ho chceš najít budeš muset sehnat informace od jeho kompliců."

,,Poslouchám."

,,Od jeho špióna Hada, pak od Šakala, kurtizány Liliany, profesionálního vraha Vrány, stopaře Krokodýla a nebezpečného Reasifa Hyeny," odpověděla ochotně. Sirius si jména vryla do paměti. Sirius kývla a zvedala se k odchodu. ,,Zadrž ještě Sirius," oslovila jí žena jménem a to zlodějku přimělo se zastavit.

,,Jak víš kdo jsem?" Přivřela oči a povytáhla dýku z pochvy u pasu. Dračice se na ní zářivě usmála a podívala se na Elianu. Zlodějka pochopila a obrátila se na svou přítelkyni. ,,Eliano, trefíš domů sama? Ještě se zdržím." 

,,Jistě, dobrou noc," rozloučila se a odešla. Když se za ní dole zavřeli dveře Sirius žluté oči upřela na Dračici, která jí nabídla místo u stolu pod oknem. Zlodějka se posadila a podezíravě dívku sledovala.

,,Neodpověděla jsi mi na otázku," podotkla suše Sirius, kterou už ticho rozčilovalo.

Dračice se posadila na židli naproti ní a pod stolem se přehodila nohu přes nohu. ,,Odpovídáš přesnému popisu, který mi Rhys dal," odpověděla sladce. Mezi nimi zůstala vyset otázka na kterou dívka obratem odpověděla. ,,Chodil sem skoro denně než tě potkal, teď se tu objeví sotva jedno do měsíce," pokrčila smutně rameny a otočila se zlatým prstenem s tyrkysovým drahokamem, který měla na prstu. Musel to být prsten od něj jinak by si s ním tolik nehrála.

,,Co od tebe Rhys chtěl když tu byl tak často?" Chtěla vědět zlodějka a dusila v sobě vztek. Sama sebe překvapila jak žárlivě to vyznělo. Věděla co jí Dračice odpoví, ale i přesto se na to zeptala.

,,Rozptýlení," odpověděla prostě, ,,nemá sice rád když z něj někdo tahá odpovědi, ale občas se dokáže velmi rozpovídat," nepřestala se usmívat. Sirius zatnula ruce v pěst. Tohle mi nikdy neřekl! Bude mi to muset vysvětlit! Zavrčela v duchu. Hradba zůstala zvednutá, takže nemohl slyšet co si myslí. ,,Jako muž je velmi silný a okouzlující, vždy si ženy mohl vybírat, protože po něm každá touží." Mluvil dál a zřejmě si neuvědomovala jak moc tím dívce naproti sobě ubližuje. ,,Omlouvám se, tohle jsem ti asi neměla říkat," omluvila se Dračice rychle když viděla jak hluboko to zlodějku zasáhlo.

,,Do toho co dělá mi nic není," odpověděla chladně a narovnala se, aby nedávala tolik najevo jak jí v žilách pulzuje vztek a magie, ,,může si dělat co chce. Nepatří mi a ani mi nikdy nepatřil," teď si dala záležet, aby to Rhys slyšel. Jestli jí tedy vůbec poslouchal.

,,Měla jsem dojem, že právě kvůli tobě se chová tak odtažitě."

,,To se musíš zeptat jeho, do hlavy mu nevidím." Tak úplně pravda to zase nebyla.

,,Začněme tedy znovu, jsem Magnus," představila se s úklonou, ,,ještě jednou se ti moc omlouvám za to co jsem řekla o Rhysandemovi," omluvila se znovu. Sirius usoudila, že rozhovoru s Magnus už má dost a proto vstala ze židle.

,,Děkuji ti za pomoc," kývla na ní a pak odešla. Byla neuvěřitelně naštvaná. Rhys jí zatajoval přinejlepším každou druhou větu a Magnus řekne úplně všechno. Zdála se být odstrčená a dost hluboko jí to zasáhlo.