Zloději snů II.

59. ,,Jaký závod?"

,,Myslím,"nadhodila Dia když se vraceli do zámku. ,,Že mu pár měsíců celibátu jen prospěje." zahihňala se.

,,Jak víš, že s nikým nespí?"

,,Pochybuju,že by si to dovolil." zasmál se. ,,Když si tady... Navíc je to na něm vidět že dlouho s nikým nespal."

,,Jak vidět?"

,,Všimla jsem si co ti dělal.. Dvakrát si ho praštila do žeber."

Sirius se začervenala. ,,Skutečně to bylo tolik vidět?" zeptala se a Dia se rozesmála.

,,Nevšimla bych si toho jen kdybych omdlela nebo byla Cassis." podotkla. Sirius se nad její poznámkou pousmála a podívala se na zámek, který se tyčil nad nimi. Najednou jí ten pohled odtud připadal velice povědomí. Jakoby ho někdy ve velmi vzdálené minulosti viděla. ,,Jdeš?" zavolala na ní Dia, která byla již několik kroků před ní. Zlodějka zatřásla hlavou, aby tu myšlenku vyhnala z hlavy a následovala svou přítelkyni po cestě k hlavní bráně.

,,Tak mne napadá, kde je Rhys?" zeptala se když se ocitli na nádvoří gardy. Po trojici Temnostrůjců nebylo nikde ani památky.

,,Trénují na závod." odpověděl jí Fin, který pod sochou a četl si. Sirius k němu přišla blíž.

,,Na jaký závod?"

,,Rhys se nezmínil? Blbec jeden." odfrkla si Dia a opřela se o podstavec. ,,Jako každý rok tady kluci běží závod zvaný Deasace, ale my tomu říkáme Smrtící závod." odpověděla Dia prostě a prohlížela si přitom nehty.

,,Začíná mě to zajímat." zabručela Sirius.

Dia se usmála. ,,Poslepu běží přibližně 5 kilometrů horskou strží na východ od zámku. Je to dost nebezpečné. Každý rok si tam alespoň polovina z nich zlomí nohu nebo jiné kosti v těle."

,,Říkáš jen kluci?" Sirius dostala hroznou chuť si ten závod zaběhnout taky. Konečně by měla šanci alespoň v něčem Rhyse porazit.

Dia velmi rychle pochopila o co jí jde. ,,Nikde není napsáno, že dívka běžet nesmí." kývla s úsměvem. ,,Vážně se na to cítíš? Je to dost nebezpečné. Ti kluci udělají cokoliv pro vítězství." 

,,Od svých 8 let jsem se poslepu učila probíhat lesem... Jak moc se může strž od lesa lišit?" pokrčila rameny. Dia jí chytila za ramena.

,,Tak já ti s tím pomůžu. Propašuju tě přes stráže až na start." slíbila. Sirius jí chycení za ramena oplatila.

,,Kdy se běží?" zeptala se s ďábelským úsměvem. Stejný úsměv hrál i na Dialině tváři.

* * *

Konečně nadešel den závodu. Sirius si přes běžecký úbor přehodila tmavý plášť a zamířila za Diou na nádvoří. Rhys už dávno odešel na start a teď ta mířili i obě dívky. Start byl hlídaný speciálně oděnými strážci. Byla to kombinace královské gardy a nejlepších vojáků od Rudých. Sirius se začínala bát, že jí tam nepustí, ale naštěstí tam byl Averitt, kterého Dia přesvědčila, aby je tam pustil. Zlodějka trochu ztuhla když viděla kolik kluků se na závod chystá. Všichni na sobě měli černou košili se znamením království, černé kalhoty s chrániči na kolenou a rukavicemi na kterých měli ledabyle zavázané šátky různých barev.

,,Tamhle je Rhys!" řekla Dia a ukázala na Rhyse, který zrovna mluvil s Talirem vedle sebe. ,,Páni, už se nedivím proč s ním stále zůstáváš." zašeptala jí do ucha. Rhys na sobě ještě neměl košili a dokonce i Diale se líbilo jak má vypracované svaly a na snědé kůži se mu rýsují černé line tetování. Sirius se zasmála a přelétla pohledem Tala a Case, kteří byli odění stejně jako on. Talir měl kolem levého zápěstí zavázaný fialový šátek, Casiss žlutý a Rhys měl přes rameno přehozený tmavě modrý. Kapitán se otočil k nim a lehce se pousmál. 

,,Sirius." pozdravil jí když k nim došel a přetáhl si přes hlavu košili. ,,Přišla si mi popřát štěstí?" podíval se na svou sestřenici.

,,Tak nějak." kývl a sundala si plášť. Rhys se přestal usmívat když zjistil, že je oblečená stejně jako on. ,,A taky jsem přišla vyhrát." přitáhla si rukavici na které měla zavázaný krvavě rudý šátek. Byl stejně barevný jako ten na její pravačce, který nosila pro štěstí a který jí dal Rhys v Neazaru. Kolem nich to zašumělo.

,,Hodně štěstí, počkám na tebe v cíli." popřála jí Dia, mrkla na Rhyse a odešla. Rhys se zamračil na její záda a pak chytil zlodějku za ramena.

,,Tohle není nejlepší nápad!" pronesl tiše.

,,Konečně mám šanci být v něčem lepší než ty!" odpověděla mu neústupně.

Rhys ukázal kolem sebe. ,,Tihle kluci jsou schopní pro vítězství udělat cokoliv a je jim jedno, že si dívka..."

,,To já taky." Kapitán v jejích očích viděl neústupnost a taky věděl, že zde nezmůže vůbec nic.

,,V tom případě mi zbývá ti jen popřát štěstí." políbil jí na tvář a pak se vrátil ke Casissovi, který se na něj culil od ucha k uchu. Sirius šla na start a ignorovala pohledy svých soupeřů, kteří si jí měřili a většinou se mračili. Sama se pokusila si zavázat šátek přes oči, ale moc se jí to nedařilo. Najednou jí někdo jemně z ruky šátek vzal. Slyšela zašeptání stínů a pach magie. Talir!

,,Možná si to měla Rhysovi říct." podotkl neutrálním tónem když jí šátek zavazoval přes oči. ,,Nevypadá úplně nadšeně." 

Sirius se tlumeně zasmála. ,,Divím se, že si mu to neřekl ty." lehce k němu otočila hlavu jakoby se na něj chtěla podívat.

,,Tobě i Die jsem slíbil, že mu nic neřeknu." odpověděl a začal jí druhým šátkem svazovat ruce za zády. ,,Dej si pozor, ve strži je asi 3 stopy hluboká jáma." poradil jí. ,,Kdyby si tam spadla mohlo by to pořádně bolet."

,,Dám si pozor." slíbila a pohnula rukama, aby se ujistila, že má ruce pevně svázané za zády. Teď už jen čekala na roh, který by ohlásil start. Cítila, že z obou stran se vedle ní někdo postavil. Zprava cítila jak se o ní kdosi opřel.

,,Stále s tím nesouhlasím." promluvil k ní Rhys. Trochu se ho lekla, ale nedala na sobě nic znát.

,,Bojíš se, že tě porazí holka?" zeptal se ho kdosi z její druhé strany a Sirius se rychle opřela o Rhyse. Když ten hlas uslyšela přeběhl jí mráz po zádech.

,,Sklapni, Asnere!" zavrčel na něj Casiss, který stál někde blízko ní, ale zlodějka nevěděla kde. Sirius se otočila na Rhyse když na sebe Cas s Asnerem začali vrčet jako zdivočelý psi.

,,Co ten tady dělá?" zašeptala.

,,To bych taky rád věděl!" odpověděl Rhys podrážděně. ,,Nikdy sem na ten závod nechodil!" políbil jí na tvář a pak se nenápadně naklonil k jejímu uchu. ,,Podkopni mu nohy!" požádal jí šeptem předstíraje, že si o ní opírá hlavu. Sirius přikývla na souhlas. Začínala být nervózní, ale přesně si vzpomínala na svůj trénink. Bylo to stejné jako běhat v té strži v noci, ale nebyla si úplně jistá jestli to zvládne. Srdce jí tlouklo jako zvon a pak se ozval pronikavý zvuk, který prořízl ticho! Start!