Electric girl

Kapitola 4

Zastavíme se před dveřmi otcova a matčina bytu. Jako vždy mě tu přepadne úzkost. Dokážu to, opakuju si, když pomalu ale jistě klepu na dveře, které se okamžitě otevřou. Přivítá mě tvář bez výrazu, bez vrásek a známky citu. 

„Matko."pronesu se sklopenou hlavou na znak ústy, kterou k ní necítím. Ustoupí mi a jinak mě na vědomí nevezme.

„Viktore."osloví Vika, když kolem ní prochází a já musím protočit oči. 

"Už na vás čeká."řekne ještě matka a ukáže dál do bytu. Ovládnu pocit zavržení, který ve mě každé setkání s ní vyvolává a prostě pokračuji dál za hlasy, které vycházejí z kuchyně. U stolu sedí můj otec s formálně oblečeným mužem.Ten má ledově modré oči, bílou pokožku, a dlouhé ruce i nohy. Celý je nepřirozeně hubený, a mě se při pohledu na něj udělá husí kůže. Pokud by někdo hledal tvář pro film o upírech, tenhle týpek by se na to rozhodně hodil. 

„Susan."promluví otec a já přesunu pohled na něj. Oblékl si oblek, a popíjí červenou tekutinu z vysoké skleničky.

„Tohle je Nathan, Nejvyšší předseda Rady."podle otcova uctivého tónu si nejsem jistá, jestli se nemám Nathanovi uklonit, ale přijde mi to tak stupidní, že zůstanu ve vzpřímené poloze.    

„Těší mě."zamumlám. Jen na mě kývne a přesune pozornost k papírům, které má rozložené na stole. Oddechnu si a hodím pohled po Vikovi. Stojí rovně jako tyčka, očividně napjatý.

„Hodně jsem o tobě slyšel Susan."leknu se, když uslyším ostrý hlas pocházející od Nathana. Nedokážu se na něj podívat, silně mě děsí.

„Doneslo se k nám, že lidé si tu o vás začínají dělat podivné závěry. Jistě naprosto chápete, proč se o nás nesmějí dozvědět. Ani jeden z vás, předpokládám, nechce skončit jako pokusný králík v jejich laboratořích, nebo na hranici upálen za čarodějnictví."myslím, že kývnout je zbytečné, ale stejně to udělám.

„Proto jsme odhlasovali, že pošleme dvojici našich mladých do jejich světa, budou studovat v jejich škole, účastnit se jejich akcí, a začlení se do jejich života. Podle detailního zkoumání, které jsme na vás obou provedli, jsme vás uznali za vhodné kandidáty. Doufám, že se svojí role ujmete s dostatečnou motivací, a budete plnit naše rozkazy bez odmlouvání."Vik vedle mě ještě víc tuhne.

„Je to nejlepší řešení, jak se zbavit jejich nedůvěry..." i přes jeho děsivost mu skáču do řeči.

„Děláte si srandu? Vám nedochází, co by se mohlo stát? Jenom to tím zhoršíme! Já... Ještě svoje schopnosti plně neovládám a..."otec po mě střelí vražedným pohledem. Vyděšeně polknu.

„Ovládáš je skvěle."štěkne na mě hlasem, který nepřipouští další diskuzi. Normálně mě nepochválí, a teď, když se mi hodila jeho kritika, mi jí nedá? Zlostně se na něj podívám.

„Tvůj otec má pravdu. Nikomu neublížíš, když nebudeš chtít, a svojí energii taky jen tak neuvolníš. Jsi naprosto připravená." Přidá se k mému otci Viktor. Jemu ani pohled nevěnuju. Zrádce.

„A co když narazíme na Caucho?"Otec na mě nevěřícně vytřeští oči. Nathan na sobě nedá nic znát, ale v pokoji je najednou dusno.

„Caucho jsou legenda. Pohádka pro malé děti. Existují legendy, které nás přirovnávají k dětem andělů, a cítíš se andělsky?" odbije mě Nathan. Otřesu se při představě, jak se nade mnou tyčí Caucho, zatímco ležím paralyzovaná na zemi. Caucho se liší jedinec od jedince, mají společnou jen touhu po vyhubení Navitas.

 „Doufám, že ke svému úkolu přistoupíš jako budoucí vládce těchto Navitas hrdě, a ne jako vystrašené dítě, Susan. První sobotu příštího měsíce očekávejte přesun. Vaše věci, budou včas dopravené do vašeho budoucího domova. Budete se vydávat za sourozence, vaši rodiče zde žijí, nevycházejí kvůli alergiím. Tohle bude váš dům..."podá nám fotku dvoupatrového domu s garáží. „Každý dostanete vlastní auto, ale budu rád, když budete používat jen jedno. Detaily, které potřebujete vědět, jsou sepsány zde."podá mě i Vikovi přetékající desky. Zašklebím se nad vědomím, že o zábavu na večery mám postaráno.  

„Pokračujte ve svých trénincích, životech jakoby se tohle nikdy nestalo, za měsíc se uvidíme."Nathan si posbírá věci a bez rozloučení odejde.