Electric girl

Kapitola 39

Z očí mi od smíchu tečou slzy a v břiše mám křeče, přesto nemůžu přestat. Tohle je prostě absurdní! Žena se objeví na židli vedle mě, ale je mi to naprosto ukradený, nedokážu se přestat smát. Všímám si nechápavých pohledů všech přítomných, ale taky spatřím Alicininy pocukávající koutky. To mě nutí smát se ještě víc. 

"To-tohle..."zastaví mě další příval smíchu. "Tohle je naprosto absurdní."pořád se směju, ale už jsem aspoň schopná mluvit. Žena se na mě vážně podívá, což přivede další výbuch. Oni to myslejí vážně. Jsou to všichni magoři. Směju se, dokud na stole znovu nepřistane ženiny ruka. Ozve se rána a potom je naprosté ticho. Už jenom to ticho mě rozesmívá, ale skousnu si ret a klidně se na ženu dívám. 

"Dřív nebyli žádní Navitas ani Caucho. Žili jsme spolu, dohromady, jako jedna komunita. Všichni jsme uměli to stejné..." 

"A jmenovali jsme se Navicho?"zeptám se zcela vážným tóném. Pokud mi tu chce kecat, tak by to aspoň mělo stát za to! 

"Zmlkni."zavrčí. Pokrčím rameny.

"Nijak jsme se nejmenovali, prostě jsme žili. Každý jsme ovládali energii i teleport."chápavě přikyvuju, i když se v duchu popadám za břicho. Tahle žena je skvělá herečka. 

"Byli jsme spokojení..."jistě, šťastní, tráva byla zelená a slunce žluté... To známe.

"a s nikým jsme nebojovali. Dokud se nezačalo něco měnit."oh, a pak nadešly zlé časy... Jak nečekané. 

"Naše děti... Tedy, děti některých z nás přestaly ovládat teleport."ale, ale, to je překvápko! Takže jsme vlastně všichni jedna velká rodina... Megavtipný.

"Zvládali jsme to, ochraňovali jsme je víc než ostatní... Ale komunita se rozdělila. Ti, co teleport neovládali, si  připadali méněcenní a oddělovali se od nás. Začali nám závidět... A nakonec se od nás úplně odřízli. Pojmenovali se Navitas a nám dali název Caucho, neptej se proč, moc jsem to nepochopila. Vybudovali si vlastní pevnosti a rozprostřeli se do celého světa. Pár let byl klid. Dokud nezaútočili na jednu naší základnu. Vypálili ji do základů, všechny povraždili... Byla jsem v týmu, který to tam šel prověřit. Bylo to nechutné. Těla byly spálená množstvím energie, které bylo na ně použito..."

"Proč se nebránili?!"zeptám se s upřímným zájmem. Vím, že je to vymyšlená historka, tak proč jí nepotrápit a nezeptat se na detaily?

"Bylo to v noci. Všichni spali."

"Takže umřeli ve spánku?"

"Pravděpodobně."

"To je muselo napadnout hodně lidí, že se Caucho ani nestihli vzpamatovat, že?"

"Co tím sleduješ?!"žena už je rozhořčená a já se potěšeně usměju. Pokrčím rameny. 

"Takže... Svým mladým generacím začali předávat svojí nenávist k nám, začali o nás vyprávět jako o nestvůrách... Přitom jsme vlastně jedna rodina..."já to říkala! Jedna šťastná velká rodina! Hah... 

"Fajn... Kdybych teoreticky dělala, že tomu věřim, co to má společnýho se mnou?"zeptám se na odpověď, která mě jako jediné z těchhle lží zajímá. Žena se podívá na brunetu vedle ní dost zmateným výrazem. Ta přikývne a podívá se na mě. 

"Jsi dcera velitele Rady, že? Nebo tak něco... Tvůj otec je nejdůležitější, a ty budeš v budoucnu velitelkou Navitas, nebo...?"no, když to takhle řekne, zní to dost důležitě, ale tak to není. Pořád existuje Rada, a velitel nemá podstatě skoro žádnou moc. Je to dědičný, což je pěknej vopruz, a nikdo nemůže odmítnout - ještě větší vopruz. 

"Dalo by se to tak říct."kývnu. Bruneta se zářivě usměje. Je krásná a někoho mi strašně připomíná! Je jí kolem 40, ale na věk mám, vážně špatnej odhad, klidně jí může být i 50. Vypadá křehce narozdíl od bělovlásky, její ruce jsou jako tyčky, jen kost a kůže, naprosto bez svalů. Je mi mnohem sympatičtější, než bělovláska, možná proto, že jí bych přeprala. 

"Ty nejsi Navitas."protočím oči. Jaaaasně. 

"Ty jsi jako my."tak znovu. Jaaasně.

"Cokoliv."zamumlám. 

"Nevěříš nám, že?"zeptá se pobaveně nějakej chlap zleva. Podívám se na něj pohrdavým výrazem. Kdo by takový blbosti věřil?

"Co udělat pokus?"zvednu jedno obočí, ale nepřeruším ho.

"Pokud nejsi jako my, neteleportuješ se ani když se tě někdo při teleportu bude držet. Pokud jsi jako my, měl by být schopný to zvládnout. Dovolím si poprosit Liama, aby to udělal."chlap se s otázkou v očích podívá na brunetu. Proč zrovna na ní a ne na bělovlásku? V jejich hiearchii se nevyznám, jediný co vím je, že nechci v žádným případě, aby na mě Liam sahal. Mám bohužel dojem, že přesně to teleport vyžaduje. Brunetka kývne. 

"Bude mi ctí, když to bude můj syn, kdo to dokáže."řekne. Málem mi upadne čelist až na zem. Naštěstí ji stihnu chytit dřív, než se ušpiní ( :DDDD ). Tohle je Liamova matka?! V tom případě i ADriana a Alice? Jsou to vlastně sourozenci, nebo to bylo jenom jejich krytí? Kolik jí proboha musí být, když má tak starýho syna? Liam se zvedne a přejde ke mě. Silně mě chytne za rameno a postaví mě. 

"Potřebuju, abys mě objala..."zašeptá. Oooohh... Zní to tak romanticky. "...jinak pro mě bude těžší a namáhavější teleportovat tě."pokračuje. Řekla jsem romantický? Vůbec jsem to tak nemyslela. Opatrně ho obejmu kolem krku. Když mi položí ruce nízko na bedra, srdce se mi rozbuší a dech zadrhne. 

"Můžu?"zašeptá. Jakoby na tom záleželo, jakobych to dělala dobrovolně. Kývnu a pevně zavřu oči. 

Chichi!!! :DDD Jsem tak happy, že už jsme se dostali k něčemu zajímavýmu ( a hlavne daleko od tý sexuální trapný scény :DD)... Vaše názory? :)) Votujte, komentujte!! 

Love u all :**