Electric girl

Kapitola 24

Pevně mě k sobě tiskne a já mám ruku položenou na jeho břiše (ohhh!!! Neumíte si ani představit, jak žhavý ho má). Jsem ledová, ale Liamovo tělo je horké. Usnu kolem 2 ráno naprosto vyčerpaná vším tím brečením a ochraptělá ze vzlykání. Spánek mám hluboká, bezesný a je pro mě vysvobozením od reality. 

...

Budím se do jasného slunce. Zamžourám a okamžitě si vzpomenu na včerejšek. Nevím, proč jsem tak vyšilovala, podstatě mi ten týpek nestihnul nic udělat, ale představa, že by udělal... Brr... Otřesu se a Liam se vedle mě prudce zvedne. 

"Jsi v pořádku?"zeptá se starostlivě a prohlíží si můj obličej. Musím vypadat děsně, ale je mi to fuk. Prostě jenom toužím potom, aby mě objal. Natáhnu k němu ruce a on to udělá. Možná trošku zneužívám situace, ale potřebuju cítit jeho tělo na svém, potřebuju aby mě hřál a abych se cítila v bezpečí. Nos zaboří do mých vlasů, a pravidelně klidně oddechuje. Mě se dýchá těžce, srdce mi buší jako pomatené, ale jsem si jistá, že ne kvůli včerejšku. Hlavu mám v prohlubni jeho krku a dýchám jeho vůni, která je naprosto omamná. 

"Eliz, dýchej klidně, už je to pryč, nedovolím, aby ti ublížil."oh, pleteš se, je to přímo u mě a objímá mě to. Snažím se srovnat dech s jeho, cítím jeho srdce, a srovnávám ho s mým, které pořád běží maraton. Sedíme tam ani nevím jak dlouho, dokud se neodtáhnu. 

"Děkuju. Hrozně moc děkuju, žes tu pro mě byl, a nechoval ses, jako blbec."zasměje se, ale potom se zatváří zraněně. 

"Jako blbec? To já přece neumím!"brání se. Zasměju se.

"Chyběl mi tvůj smích."zamumlá tiše se sklopenýma očima. Zrudnu a odvrátím se. 

"Měli bysme jít najít nějakej funkční telefon, vážně se mi nechce plahočit se zase celej den."navrhne a už se zvedá z postele. Obejmu se rukama kolem pasu, a sleduju jak si hledá tričko. Najde ho na podlaze, ale než se stihne obléct, otevřou se dveře. Vykviknu a Liam se přede mě hned ochranitelsky postaví. Nevidím přes něj, takže netuším, kdo tam je, dokud se neozve smích. 

"Včera jsm říkala, ať se smíříte s přítomností toho druhýho, ale nemyslela jsem to tak moc intimně!"směje se Alice. Vyskočím z postele a vrhnu se k ní. Se zmateným výrazem mi opětuje objetí. Jsem tak ráda, že í vidím! 

"Jak jste nás našli?"ptá se Liam a drbe se na zátylku. Triko pořád svírá v ruce a zmateně se kouká na Alici. 

"Máš v mobilu GPSku hlupáčku. Nemohli jsme tě chytit celej večer, ale dneska ráno se nám konečně objevil signál. Bejt tebou, oblíknu si to triko, než sem přijde její bratr, moh by ti zmalovat ciferník za to, že děláš do jeho malý ségry. No i když, horší by to možná bylo od Andrewa, ten celou noc nádával, že jí ublížíš, a popleteš hlavu a bla bla bla... Bože, nedalo se to poslouchat."odtáhnu se od ní a zrudnu. Bože, oni mi prostě musí dělat ostudu, že? Liam se směje a mrkne na mě Protočím oči. Nervózně stojím vedle Alice, zatímco vysvětluje Liamovi, kde jsme blbě zabočili, a jak oni stanovali jen kus odsud. Když je Liam oblečený, Alice se vydá pryč a Liam jí následuje. Nechce se mi pryč, tam venku se to stalo. Liam se bude chovat zase jako Liam, Vik mě bude probodávat nenávistnými pohledy a Andrew to na mě bude zkoušet. Proč tam chodit? 

"Jdeš?"ve dveřích se objeví Liamova hlava. Sklesne kývnu hlavou a vyjdu z pokoje. Hodí mi ruku kolem ramen a přitáhne si mě k sobě. 

"Nikdo ti neublíží, slibuju."usměju se na něj a společně jdeme k recepci. Vikův pohled, když nás uvidí... Lituju, že nemám po ruce foťák. V obličeji se mu vystřídají snad všechny barvy duhy. Nakonec se ustálí na rudé. Mám dojem, že mu z uší jde i pára a začínám mít trošku strach že začne jiskřit. To ale neznamená, že se hodlám vzdát Liamova objetí, mám dojem, že mě jeho paže chrání před vším, co by m i chtělo ublížit. 

"Čágoš otravové."mávne směrem k nim rukou Liam a zastaví nás. Spustí ruku z mých ramen, ale jen tak, aby mě jí objal kolem pasu. Radši se ani na Vika ani na Andrewa nedívám a dělám, že polouchám Liamovo a Adrianovo řešení našeho odvozu domů. 

"Bože... Chlapi, nechte to na mě ok?"zavrčí otráveně Alice a přejde k dědkovi u recepce. Nahne se tak aby jí bylo vidět co jevíc do výstřihu a začne něco se smutným výrazem šeptat. On je naprosto fascinovaný jejím dekoltem a myslím, že ani nevnímá, ale přikyvuje. Alice se po chvíli s vítězným úsměvem otočí a mávne na nás. 

"Tady pan John bude tak hodný a odveze nás domů."řekne a zářivě se na Johna usměje. Věnuje jí slizký pohled a já se zachvěju. Liam si mě přitáhne blíž a když se mu podívám do obličeje, zjistím, že se mračí. 

"Nelíbí se mi."zavrčí když si všimne mého nechápavého pohledu. Pokývám hlavou a znovu přesunu pozornost k Alici. Omylem pohledem zavadím o Vika. Dívá se na mě s přimhouřenýma očima. 

"Suse, pojď ke mě."zavrčí. Liam znovu zpevní stisk a já pokroutím hlavou. Nejsem připravená opustit jeho bezpečnou náruč. Vik se nenávistně podívá na Liama, otočí se a odejde ven. Všichni jdeme za ním, včetně Johna.