Electric girl

Kapitola 28

Ředitel byl milý, vysportovaný, holohlavý, polostarý (neptejte se, jestli to slovo existuje, právě jsem si ho vymyslela), usměvavý, slušně oblečený pán s pevným stiskem ruky. Během první hodiny (dozvěděli jsme se, že dnes jakožto na začátku školního roku tu skejsnem jenom 3 hodiny (hah závorka v závorce :D (díky Bože!))) nám ukázal jídelnu, studovnu, počítačovou místnost i knihovnu. Škola byla moderně vybavená, stěny nevypadaly jako nemoniční, takže jsem byla v rámci možností spokojená. Bohužel, potom přišel okamžik, kdy nás měl ředitel představit naší budoucí třídě. Nervozita se vrátila, zatímco jsme stepovali před dveřmi. 

"Takže... Pokuste se neupadnout až tam půjdem, a připravte se na očumování, protože toho se vám dostane hodně. Tyhle děti jsou spolu ve třídě 6 let, a nových tam moc nemají, takže... Připravení?"vrtím hlavou, ale to už se ředitel otáčí ke dveřím a otvírá je. Pokud měla bejt tohle motivační řeč, tak moc nevyšla. 

"Omlouvám se, že vyrušuju, ale mám tu pro tebe dva nové žáky."Nevidím na profesora, ale na moje budoucí spolužáky bohužel jo. Všichni na nás zírají s otevřenou pusou. Jsem rudá jak rajče a je mi špatně.

"Nováčci?"zeptá se mě dost povědomý hlas.  "To je dost neobvyklé."fajn, je fakt divný, jak spisovně mluví. Vůbec se to k němu nehodí. 

"Susan Elizabeth Moryer, a Viktor Moryer. Přišli k nám z pověstné pevnosti záhad."zaženu nutkání sklopit oči a propadnout se do země. Zářivě se na všechny usměju a jemně zamávám. Potom se otočím na profesora s nenávistným pohledem. Tohle bude peklo. 

"Kam si máme sednout?"syknu na Něj. Mhouří na mě oči přes brýle co má na očích a vypadá silně v šoku. Čekám a podupávám nohou. Vik mě dloubne do boku a jemně zavrtí hlavou. Ignoruju ho a dál podupávám. On mlčí a jenom na mě zírá. Začíná to být dost podezřelé, a vypadá to, že i ředitel si toho všimne, protože si odkašle. 

"Támhle vzadu jsou dvě volné lavice."ukáže neurčitě dozadu a stále ze mě nepouští zrak. Pokrčím rameny a  vydám se k lavici. Vyberu si tu dál od katedry, takže Vik bude muset sedět přede mnou. Všichni tu sedí za malými lavicemi po jednom, je tu 25? žáků, přibližně. Hodím tašku na lavici a sesunu se na židli. Je extrémně nepohodlná, ale víc nepříjemný je Jeho pohled, který stále míří mým směrem. Ošiju se, vytáhnu poznámkový blok a propisku. Začnu okusovat její víčko, zatímco mu ředitel něco tiše vykládá. Konečně ze mě spustí oči a věnuje se řediteli. 

"Tak tohle bylo divný."otočí se na mě Vik a zazubí se. Plácnu ho do ramene, přikývnu a falešně se usměju. Nevím, jak s ním vydržím v jedné místnosti... Kolik hodin s ním vlastně máme? Rychle vyhrabu rozvrh. Do háje, učí nás na matiku a fyziku, plus je náš třídní... No do háje, do háje, do háje... ! To znamená, že ho budu muset snášet jednou, možná i víckrát denně na 45 minut! Umřu! To nezvládnu! Už teď se klepu a stále k němu bloudím očima! Vypadá tak hrozně sexy, má na sobě bílou košili, a černé kalhoty, a ty brýle... Nikdy se mi nelíbili chlapy s brýlema, ale dělaj ho staršího... a ... MEGA-ULTRA-HYPER-SUPER-SEXY-ŽHAVÝHO! Kdyby to nebyl takovej kretén, slintala bych nad ním. Ředitel konečně odejde, a On přesune pozornost k nám. Mě se pohledem vyhýbá, vypadá to, že problém snést přítomnost toho druhého je oboustraná, překvapivě. I když jsem nečekala, že by byl v sedmém nebu z mé přítomnosti, pořád byla část mě, která doufala... V co? Že ho okouzlila? Je to kravina, já vím, ale bolesti, která mi svírá hrdlo, a mému srdci, které v jeho přítomnosti přes nenávist, kterou k němu cítím, bije tak 100x rychleji než je normální, je to naprosto fuk.

"Takže... Letos maturujete, proto doufám, že začnete makat a všichni se do učení pustíte hned od začátku, ne až na poslední chvíli. Máme tu pár akcí, které musíte pořádat jakožto maturitní ročník - mytí aut, při kterém vyděláváme peníze pro maturitní večírek, akademie..."mele o programu školního roku a já ho přestanu vnímat. Když říkám, přestanu vnímat, myslím tím, že registruju každý jeho pohyb, povzdech, i pohled, který se mým směrem ani jednou nezatoulá, ale neposlouchám jeho slova. Maluju si blesky do bloku a podupávám nohou. Když mě to omrzí, nervózně se podívám na hodiny. Ještě půl hodiny. Sakra. Rozhlédnu se po třídě. Všichni vypadají opravdu zaujetí tím, co vypráví. Holky si natáčejí vlasy na prsty, nebo na něj špulí rty, či si popotahují výstřihy níž. Rozesměju se. Tohle je komický, je to jejich učitel, o co myslej, že se snažej? Nevím proč, ale někde ve mě se něco neskutečně naštve, když mi dojde, že by s ním všechny okamžitě skočily do postele, pokud by chtěl. Hoh, já nežárlím! Ani omylem. 

"Slečno Moryer, něco vtipného?"ztuhnu když uslyším Jeho hlas osluvující mě. Něco vtipného? Oh kamaráde mám toho tolik o co bych se mohla s tvýma žákama podělit. Co třeba ta polonahá bloncka v tvojem okně(3 lavice u okna)? Nebo ta nána ze včera(první lavice u dveří)? Nebo to jakej debil, falešnej lhář, a imbecil jsi? Andělsky se na něj usměju a nakloním se na lavici tak, jako jsem to viděla u Alice, když se snažila zapůsobit na Johna. Okamžitě tam sklouzne očima a těžce polkne. 

"Ne, pane profesore. Jenom by mě zajímalo, preferujete oslovování: Pane profesore, Liame, nebo Vaším příjmením, které mi naprosto vypadlo?"