Electric girl

Kapitola 20

 Ozve se rána, když skleničky dopadnou na zem (naprosto jsem zapomněla, že jsem je držela). Když se o mě otřou jeho rty, podlomí se mi kolena a poroučím se k zemi. Liam pustí džus a přidrží mě. Mám v břiše tyranosaury tancující dupáka. Přitáhne si mě blíž. Nikdy jsem necítila nic tak správného, vím přesně, že teď tady s Liamem je to to co má být. On je ten správný. Jednou rukou mě objímá, abych neupadla, a druhou přesune k mé tváři. Jemně ji hladí, a já jsem naprosto v šoku z toho, jak je něžný. Tisknu se k němu, jak nejvíc to jde, ale pořád mi to nestačí. Jeho tělo krásně hřeje, moje srdce šílí, a on chutná tak úžasně! Zapletu mu ruce do vlasů a s překvapením zjišťuju, jak jsou jemné. Zasténám, když vsaje můj spodní ret a přesune své polibky po mé tváři k místu za uchem. Zavřu oči a zakloním hlavu, abych mu dala lepší prostor. Zavrčí a vrátí se k mým rtům. Líbá mě vášnivěji a já mám vážně strach, že omdlím. Je tak úžasný…

„Susan…“zamumlá mi do rtů a já se v polibku pousměju. Obě ruce má už nízko na mých zádech a tiskne mě k sobě. Jsem celá udýchaná, když se ode mě Liam odtáhne, ale stejně mi unikne nesouhlasné zamručení. Opře si čelo o mé, a mě ovane jeho mentolová vůně. Ach… Má zavřené oči a hruď se mu rychle zvedá.

„Tohle se kurva nemělo stát.“zavrčí a odstrčí mě od sebe. Překvapeně zamrkám. Náhle bez opory narážím do linky a žuchnu na zem. Liam se na mě ani nepodívá a odejde. Dívám se za ním a v očích mě začínají štípat slzy. Vik, Andrew a teď Liam? Přijdu si jak děvka. Po tomle polibku si jsem ale jistá, že k Vikovi nic necítím. Je to dost divný, ale půl roku trápení se s ním mi nejspíš stačilo, on je moje minulost, a má Annabel. Poprvé mu to upřímně přeju. Andrew… Je roztomilý a má o mě vážně zájem, ale kdyby to zjistil Vik, nejspíš ho zabije (stejně jako kohokoliv jinýho, překvapuje mě, jak ochranitelský je, možná i trochu rozčiluje). Liam? Probouzí ve mně nenávist a pocit, který neznám. Znám jenom dva dny, ale přesto na mě jeho přítomnost silně působí. To jak odešel… Nerozumím tomu. Rozbrečím se. Dám si kolena k bradě a vzlykám do dlaní. Nikdo nepřijde pídit se po tom, kde jsem. Nikoho to nezajímá, i když se můžou tvářit jinak. Jsem sama. Než jsme se dostali sem, byla jsem s tím smířená, tak proč mě to teď tolik zasahuje? Musí to přestat, jsem tu kvůli Navitas, ne kvůli románkům. Zvednu se, otřu si slzy a vydám se zpět do obýváku. Ztuhnu ve dveřích, když uvidím brunetu sedící na Liamově klíně. Kdo to do pekla je?

„Suse, ty ještě Robin neznáš, že?“výsměšně mi jí představí Liam. Něco ve mně se přepne a nutkání brečet mě přejde. Nahradí ho čirý vztek a nenávist.

„Kde je ta nahá blondýnka co tu byla včera?“zeptám se ho s nevinným úsměvem. Robin se zarazí, seskočí z Liama, vlepí mu facku a kroutící zadkem vyběhne z místnosti. Všichni se začnou tlemit. Kromě Liama. Z očí má dvě úzké štěrbiny a nebezpečně si mě měří. Pošlu mu vzdušný polibek. Se všema se rozloučím, jediné po čem toužít je vymazat z paměti Liamovy rty. Chci být sama. Odejdu rychle a neohlížím se, proto mě dost překvapí, když ucítím něčí ruku na mém lokti. 

„Když jsi mi překazila můj dnešní program, nahradíš ho?"zavrčí na mě Liam. Odstrčím ho od sebe a mám chuť dát mu ránu.

"Drž se sakra ode mě!"vyplivnu na něj hnusně. Zavrávorá a o krok couvnenejspíš z nénavisti v mém hlase. Tak ať, zaslouží si to, líbal se se mnou, zatímco měl nahoře jinou! Vztekle pustí mojí ruku.

„Kéž by to šlo."zamumlá tak tiše, že si nejsem jistá, jestli si je vědom, že to řekl nahlas. Podívám se na něj se zvednutým obočím.

"Dobrou noc, Eliz."zamumlá, otočí se a odejde. Stojím překvapená mezi našim a jejich domem.