Electric girl

Kapitola 25

Před autem nastane dilema. Jak se nás 8 má sakra narvat do jednoho auta? Alice bez diskuze zamíří na místo spolujezdce a John k volantu. Všichni se na sebe podíváme.

"Jeden z vás bude muset sedět někomu na klíně."zazubím se na kluky. Všichni kromě Liama se na mě vražedně podívají čímž vyprsknu ještě víc.

"Tak my půjdeme, chci sedět u okýnka."pronese Liam a táhne mě k autu. Pokrčím rameny nad Andrewovým nechápavým pohledem a ochotně lezu za Liamem. Pohodlně si mě usadí na klín a obejme mě pažemi. Opře si hlavu o mé rameno a já zase nemůžu dýchat. Klepou se mi ruce a v obličeji jsem celá rudá. Když se na nás Alice podívá a spiklenecky se usměje, rudá ještě víc zrudne. 

"Kašlu na vás, neplánuju si sedat ani na jednoho!"zakřičí Vik až sebou trhnu. Liam se zasměje. Vik se s naštvaným výrazem vleze do auta. 

"Dej mi jí."zavrčí na Liama. 

"Ani mě nehne."opáčí Liam a odvrátí od něj pohled. Sklopím oči a doufám, že se Vik nebude ptát mě...

"Suse, pojď ke mě, buď jednou hodná sestřička."protočím oči a chci se na něj přesunout, ale Liam mě drží pevně. 

"Mám jí, Andrew si sedne na Adriana a všechno bude fajn, Viku, nedramatizuj."

...

Nakonec vyrazíme. Vik s náma nemluví, Andrian sedí s otráveným výrazem na Andrewovi a Liam se potichu směje. Celou cestu mi dělá jemné kroužky do dlaně a dýchá za krk (doslova). Snažím se soustředit na Johnovo vyprávění, ale prostě to nejde. Takže zavřu oči, opřu se o Liama a přestanu vnímat svět.  Cesta betrvá zas až ak dlouho (díky Bohu,  pokud bych seděla ještě chvíli na Liamovi nejspíš budu mít srdeční kolaps). Alice vesele Johnovi poděkuje a myslím, že nejen já vidím jeho skleslý pohled, když mu dojde, že dneska si nevrzne. Postupně vystoupíme a John odjede. Alice si prudce vydechne. 

"Ten chlap byl fakt divnej."zavrčí. Všichni se rozesmějeme.

"To tys ho balila."směje se Adrian. Spraží ho pohledem. 

"Abysme se nějak dostali domů!"vykřikne rozhořčeně. Andrew jí obejme kolem ramen. 

"My to chápeme, Alice, taky nemůžu odolat starejm vrásčitejm ježibabám."bolí mě od smíchu břicho. Alice ho dlouhne do žeber a zasměje se taky. 

"Liame! Lásko! Volala jsem ti a tys mi neodpověděl!"ozve se za náma. Všichni zmlkneme a otočíme se za hlasem. Stojí tam zase jiná holka, než jakou jsem už s Liamem viděla. Má minikraťasy (dívím se, že jí z nich nelezou kalhotky)  a tílko, z kterého jí kouká pruh břicha. Jeden pramínek vlasů si namotává na prst a smyslně si olizuje rty. Zvedá se mi z ní žaludek. Je mi ještě víc na blití, když mě Liam pouští, bez jediného pohledu mým směrem přistupuje k holce a strká jí jazyk hluboko do krku.

"Promiň, Mirando, byl jsem tady s těma prckama jako jejich dozor, byla to taková otrava!"zavrčí jí do rtů. Všichni tu rozpačitě postáváme jediná já jsem rudá vzteky. Když kolem mě procházejí směr Liamův pokoj, Liam zpomalí a mrkne na mě.

"Říkal jsem, že ti to oplatím se stokrát větší silou."vytřeštím na něj oči, a cítím jak se mi zalévají oči. Chci mu nakopat zadek, ale to už se za ním zavírají dveře. Vražedně přejedu všechny pohledem, vytrhnu Vikovi klíče a běžím do obýváku. Tam skočím na gauč a konečně se rozbrečím.

Takže jedna dost kratičká, protože nevím, jestli se sem zítra dostanu :D Hope u like it :3

(teď zrovna bych měla fakticky nesnášet Liama, ale když on je tkovej sladoch! :D no ne? :D)