Electric girl

Kapitola 48

"Sakra Adriane, neumíš klepat?!"rozhořčeně vykřiknu a rychle se rukama zakryju. 

"Promiň!! Jenom jsem ti chtěl říct, že už se rozhodli..."polkne až mu poskočí ohryzek zatímco já se nemotorně pokouším zvednout ručník. 

"Že už se rozhodli... Sakra, tohle nedám, počkám venku."zavrčí rozmrzele a vyjde z pokoje. Když se za ním zaklapnou dveře, zhroutím se na postel. Snažím se sama sobě nalhávat, že jsem nedoufala, že je to Liam, ale moc úspěchu to nemá. Adrian je tak hodný, Liam by určitě neodešel, ale u něj bych zase nechtěla aby to udělal. Povzdechnu si a složím svou hlavu do dlaní. Jsem zmatená svými pocity. Adrian je pro mě ideální, je hodný, žádný úchyl, sympatický a můj budoucí manžel. Liam je naproti němu atraktivní, žhavý, vášnivý a sobecký. Myslím, že všem musí dojít, že Adrian na 100% vyhrává, ale já jsem přesto zamilovaná do Liama! Jsem hloupá husa s pomateným mozkem. Zvednu se navleču na sebe první tepláky a triko, které najdu. Sice mě trošku zarazí, když se na triko, které už mám oblečené zadívám, že má na sobě obrázek kačera Donalda, ale zrovna v tuhle chvíli je mi u jednoho temného místo, co mám na sobě. Otevřu Adrianovi dveře. S širokým úsměvem na tváři mě jemně políbí na tvář a vpluje dovnitř. S povzdechem zavřu dveře, o které se potom zády opřu a s rukama překříženýma na prsou se na Adriana zadívám. Skočí mi na postel a pohodlně si na ní lehne. Ruce si dá za hlavu, takže mu naběhnou oba bicepsi a já musím polknout. Najednou mám sucho v puse. 

"Rozhodli se, kdo s tebou pojede."řekne veselým hlasem a začne si házet s polštářem.

"Tak už to vyklop!"zavrčím na něj. Pobaveně se na mě podívá a pak si začne znovu házet. 

"Co za to?"zeptá se s povytaženým obočím se na mě podívá. Zakvílím a vlezu si k němu. Obejme mě jednou rukou kolem ramen a oba se ponoříme do ticha. 

"Mám z toho trochu strach."šeptnu. Nevím proč, ale najednou mám touhu někomu se svěřit s mým trápením. Dusí mě držet to v sobě. Tyy starosti mě zevnitř požírají, a sice nejvíc problém s jménem Liam, ale ten tu Adrianovi vykládat nehodlám. 

"Z čeho?"zeptá se stejně tiše jako já. 

"Z mého otce."zašeptám ještě tišeji. Bolí mě říct to nahlas, ale je to pravda. 

"Proč se bojíš svého táty?"Adrian zní zmateně a já se mu ani nedivím. Vypadáme jako super fungují rodina, on náš vůdce, já jeho poslušná dcera.. Pff.. Jaký klamstvo. 

"On... Není... Sakra... Prostě nemám s rodiči úplně ideální vztah."pokrčím rameny a dělám jakože nic, přitom mě to vážně štve. 

"Pokračuj...?"vím, že kdybych něchtěla, tak by mě Adrian nenutil pokračovat, proto mluvím dál. Necítím žadný nátlak a jsem naprosto klidná. Někdo, kromě Anabell a VIka už by se to měl dozvědět. 

"Můj otec... Dbá hodně na reputaci. Musí vypadat skvěle, musí být dokonalý, a stejně tak jeho dcera a manželka. Nikdo neví, že je to bezcitný netvor. Neumí pochválit, neumí utěšit ani potěšit. Umí jen trestat."Adrian mě k sobě přitiskne víc a já už nevím jak dál pokračovat.

"Ublíží ti, až zjistí, že si mě budeš brát?"zeptá se po chvíli. Mlčím, protože se bojím odpovědi. 

"Nepustím tě za nim."zavrčí Adrian a prudce se zvedne. Zmateně se taky posadím a podívám se na něj. Už seskakuje z postele a kráčí ke dveřím.

"Co jdeš sakra dělat?!"zakřičím za ním.

"Je mi u prdele, že by s tebou měl jít Liam a Alice, ani to mi nestačí! Zůstaneš tady! Neohrozim tě!"už bere za kliku, ale rychle po něm vypálím kouli v touze zastavit ho. Koule ho trefé do ruky, kterou sahá po dveřích. Bolestně jí ucukne a s nevěřícným výrazem se na mě dívá. Naštvaně k němu přejdu a bodnu ho ukazovákem do hrudi. 

"Tak hele! Neřikala jsem ti to proto, abych získala tvoji litost! Já jsem tam chtěla, a já tam pujdu! Ani ty mi v tom sakra nezabráníš! Přežiju otce! Žila jsem s nim dost dlouhou na to abych byla zvyklá!"

"Ale...!"chce protestovat, ale otevřou se dveře. 

"V blbější chvíli by to bejt nemohlo?!"zavrčím na nově příchozí a teprve potom se podívám, kdo to je. 

"Nechtěl jsem vás při nečem rušit..."zamumlá zklamaně Liam a chystá se otočit. Podívám se zmateně na Adriana a až teď mi dojde, že mu mačkám triko, čímž odhaluju jeho kůži na břiše a stojím mu pekelně blízko. Nevím proč, ale mám nutkání se bránit a hájit. Tentokrát mu podlehnu. Rozeběhnu se za Liamem, který už stihnul ujít řádný kus cesty, a chytnu ho za loket. Pokračuje dál, proto mu dám lehkou ránu. Naštvaně se na mě otočí. Rozhlédne se po chodbě a strčí mě do prvních dveří, které uvidí.

"Co chceš, Eliz?! Nechci slyšet hloupý výmluvy, vím, co jsem viděl! Myslel jsem, že pro tebe aspoň něco znamenám, ale tak rychles mě nahradila Adrianem... Bolí mě to! Chci tě! Chci cítit tvoje tělo na mém, a ne si to jen představovat. Chci tě líbat tak moc, až se ti podlomí kolena..."umlčím ho polibkem.

Nová kapča!! :D Vaše názory? :D Hrozně děkuju za vaše odpovědi k minulé kapitole! Je to hrozně zajímavý, že jenom málo lidí sympatizuje s Liamem, přitom já ho naprosto zbožňuju :D Taky mě překvapilo, že někdo z vás má rád Andrewa :D Vždyť už tam tak šíleně dlouho nebyl...! :D Zbožňuju vás! Ale voty klesaj lidičky :// :D 

Hope u like it! :D :))