Electric girl

Kapitola 50

Sedím v autě a nervózně si poklépávám nohou do rytmu neznámé chytlavé písničky tiše vyhrávající v rádiu. Okrem ní tu panuje těžké ticho. Liam řídí, a občas na mě ve zpětném zrcátku mrkne, ale to je tak všechno. Potřebovala bych ho tady, vedle sebe, abych mohla drtit jeho ruku, a ne tu svou. Alice sedí vedle něj a nepřítomně se dívá z okýnka. Mám jí ráda, ale rozčiluje mě, že tu je. 

"Už tam budem?"zeptám se snad po milionté. Všichni sebou cukneme, když zaslechneme po takové době něčí hlas. Alice otráveně protočí očima a přaští se v zoufalém gestu do okýnka. Uchechtnu se a podívám se na Liama. Tváří se pobaveně, ale oči má pořád zafixované na silnice. 

"Eliz, cesta trvá 6 hodin, jedeme teprve hodinu."zabručí a s úsměvem se na mě podívá. 

"Nemusíš bejt nervózzní, všechno bude fajn."mrkne na mě. Musím od něj odvrátit hlavu, aby neviděl strach zračící se mi v očích. On neví to, co jsem řekla Adrianovi, a možná se proto cítím dost provinile. Někomu zapípá mobil, a mě chvilku trvá, než mi dojde, že je to můj. Dostala jsem mobil! Je tak božáckej pocit mít po takové době v ruce nějakou elektroniku i když je to jen proto, aby mě mohl Adrian kontrolovat. Když si čtu jeho zprávu, nepřítomně se usměju, proto mi ujde jak Liamův rozčílený pohled, tak Alicina ruka, která se po mém mobilu natahuje. Nestihnu nic udělat, když mi ho vyškubne.

"Hej!!"začnu protestovat a snažím se jí ho vytrhnout, ale pás mi v tom brání. 

"Zlatíčko, už teď mi tu chybíš!"začne číst hodně divnym hlasem. Uvědomuju si, jak Liamův stisk na volantu zpevní, ale to je to, o co se teď starám nejmíň. Nesmí pokračovat!

"Ničeho se neboj, tvůj otec určitě není taková stvůra, znovu ti neublíží!"Alice se zasekne a já sklopím pohled na své ruce. Jsem studená jak led a snažím se ignorovat náhlé ticho, které ruší jen Liamovi hluboké nádechy a výdechy.

"Co to znamená, Suse?"zeptá se zmateně Alice. Rozpačitě si od ní vezmu mobil a pokrčím rameny. Jsem odhodlaná nebavit se o tom, ale Liam je rozhodnutý pro něco jiného. Prudce zatočí, takže přejdeme do smyku, uděláme pár otoček a zastavíme na krajnici. Liam se odpoutá a vyskočí s bouchnutí dveří ven. Alice si povzdechne. 

"Měla bys jít za nim. Budu dělat, že to nevidim, ale jen pro tentokrát."zavrčí na mě, opře si hlavu o okýnko a zavře oči. Chvilku na ní vytřeštěně zírám, než konečně vystoupím. Okamžitě mě zasáhne studený vítr a já si stáhnu rukávy trička co nejníž. Zkřížím ruce na hrudi a vydám se za Liamem. Sedí ke mě zády se skloněnou hlavou. S povzdechem si k němu dřepnu. 

"Pročs mi to neřekla?"cuknu sebou, když uslyším jeho ublížený hlas. Nepodívá se na mě, sleduje něco před sebou. 

"Nechtěla jsem to říct ani jemu."povzdechnu si. 

"Ale řekla!"vyštěkne. Potom si uvědomí, že je nepříjemný a povzdechne si. 

"Omlouvám se. Já jen... Mám o tebe strach, Eliz. Nedovolím mu, aby ti ublížil."pevně zatne zuby. Otočím se k autu, ale dovnitř není vidět. 

"Kašlu na Alici."zavrčím a nahnu se k němu pro lehký polibek. Shmátne mě do svého náručí, posadí mě před něj a opře si hlavu o moje rameno. Celé tělo se mi chvěje touhou po něm, ale jen se o něj klidně opřu. Chvilku se prostě díváme do prázdna, oba bloudící ve vlastních myšlenkách, než se nahne a políbí mě na spánek.

"Miluju tě."zašeptá a mě se nahrnou slzy do očí. Se šťastným úsměvem se na něj otočím a chytnu jeho obličej do dlaní. Hladím ho prstem po tváři.

"Ani nevíš jak moc já tebe."usměje se, ale potom rychle zamračí. 

"A co Adriana?"maličko se zarazím, ale snažím se to na sobě nedat nijak znát. 

"Mám ho ráda."zašeptám a zarazím Liama, který se ode mě chce odtáhnout. Zavrtím stále s úsměvem hlavou.

"Žárlivko."uchechtnu se. "Je to můj kamarád, a nikdy ho nebudu moct brát jinak."zašeptám mu do rtů a konečně se k němu přitisknu. Když se zadýchaně odtáhnu, Liam se na mě šibalsky podívá. 

"Tak žárlivko jo?"zeptá se s předstíraným zamračením. Vesele přikývnu. Rychle nás přetočí, takže jsem teď pod ním já. Začne mě lechtat. Proboha, nikdy jsem nebyla lochtivá, ale teď mám co dělat, abych popadla dech.

"Odvolej to!"směje se a já pořád vrtím hlavou. Zarazí se, a chystá se mě znovu políbit, když se ozve troubení auta. Leknutím oba vyskočíme na nohy a se sklopenými hlavami se vrátíme do auta. 

"Prostě to nebudeme komentovat, dobře?"zavrčí Alice. Oba kývneme. 

"Víš, že to bude čím dál tim těžší, že?"zeptá se Alice Liama. Zmateně se na ní podívám.

"Neřeks jí to."směje se Alice. Liam něco zavrčí a vyjede. Alice se na mě se zamračením otočí. 

"Pro Liama je bolestivý, když nejsi u něj. A čím víc šasu s tebou tráví, čím blíž ti je čím víc citů k tobě chová, tím větší jeho bolest bude. A až si vezmeš Adriana, pravděpodobně nebude schopen pohybu bez toho, aby se mu bolestí podlomily kolena. Joo, tohle je ta bomba s názvem spřízněné duše!"šokovaně na Alici zírám. 

Hoho!!! Omg, s touhle kapitolou jsem tak šíleně spokojená!! :D Líbila se vám? Protože doufám žeo! Takže, chci vaše odhady na pokračování!! :D Votujte lidičky, protože 15 je pořád málo! :D 

Zbožňuju  Vás! :))

 Btw tuhle kapitolu chci věnovat Emaknezo, protože doufám, že jí tímhle dám důvod proč milovat Liama víc než Adriana :D